Mezi mořem a plotem navěky

Prostor mezi pletivem nekonečných plotů je vyhrazen lidem, kteří přišli o vše, co činilo jejich život smysluplný. Rodina, domov, majetek, kultura, vlast, to vše zanechali napospas válečnému konfliktu a vydali se na dlouhou cestu za jiným životem v Evropě. V jejich žilách tu a tam koluje kočovná krev arabských obchodníků živící zbytky hrdosti na svůj původ a svou víru, jež je pro ně už jedinou památkou připomínající domov. Vyprané kusy oblečení z charity schnou na plotě, který nyní ohraničuje jejich životní prostor. Utekli před válkou, ale bezpečí jim vzalo svobodu. Ztratili sny i naděje, že se dostanou dál než jen tam, kde je vyklopila vratká pašerácká loď, že budou moci žít důstojně v civilizaci, kde nehrozí, že jim v noci vypálí dům a zavraždí všechny jeho obyvatele. Místo toho přebývají v chatrných stanech a čas už dávno přestali počítat. Je čas k modlitbě, k jídlu, k hygieně, ke spánku. Vzájemný respekt bere za své, přežije silnější, hbitější, šikovnější, výmluvnější. Chcete jim pomoci? Kupte si tričko a ponožky, slevu si můžete usmlouvat, ale platit musíte hotově. Nejnovější modely plovacích vest vám předvedou místní modelové přímo v akci. Než být za plotem, v ohradě, snad bude lépe vrátit se. Anebo zůstat v moři i s těmi, kteří teprve připlouvají v další zoufalé a marné vidině svobody.

NomHades se drží osvědčených inscenačních postupů a režijně nikterak zásadně neexperimentuje. Jednotlivé obrazy spíše než děj odráží atmosféru mezilidských vztahů, individualitu vnitřních snů a ukrývaných emocí, stejně jako rezignaci a otupělost z monotónnosti začarovaného kruhu jejich osudů. V dynamických obrazech napětí stoupá a klesá stejně jako hladina moře při přílivu a odlivu. Tanečníci se pohybují v ustálených vzorcích, které jsou narušovány jejich vzájemnou interakcí využívající mimo jiné i kontaktní tanec. Linearita dění určitě nepůsobí jako hloubková sonda do intimních pocitů a soukromých příběhů aktérů, spíš klouže po povrchu zobrazovaného a nesměle pátrá po míře své vlastní naléhavosti.

Hudba Vojtěch Šembery pracuje se zvukovými tématy odkazujícími k hudebním motivům a zpěvu typickému pro blízkovýchodní oblast. Materiál rozmělňuje do šíře zvuků v ambientní atmosféře, či naopak využívá rytmické údery jako dominantní zvukový pattern, postupně se samplující směrem k elektronickému trapu. S děním na jevišti se toto řešení vzájemně vylaďuje a podporuje.

Vzhledem k mládí účinkujících tanečníků a tvůrčího kolektivu lze považovat výsledek za zajímavý počin, který disponuje nemalým množstvím tvůrčích i interpretačních rezerv. K jejich využití by možná mohl pomoci inspirativní vzor komplexního způsobu práce, který využívá například domácí Farma v jeskyni a či zahraniční soubory jako Ultima Vez, Deja Donné, DV8 apod. Vzhledem k tomu, že režisér a choreograf v jedné osobě Šimon Klus je kmenovým členem Lenka Vagnerová & Company a má svou vlastní zkušenost z  prostředí fyzického divadla v osobitém přístupu uznávané, leč kontroverzní choreografky, lze jeho rozpačitost při hledání vlastního choreografického postoje pochopit.

Své tvůrčí možnosti pro tento žánr zatím spíše zkoumá, stejně jako tanečníci souboru Manus (Šárka Říhová, Jolana Šturmová, Barbora Ptáčková, Anna Kroupová, Petr Čížek, Don Yimbi Mulefu), jejichž pohybový výraz a osobitý taneční projev má hluboký potenciál. Je potřeba jej pouze vymanit z okovů „povinně“ udržované oduševnělosti a nechat v něm působit emoce, ze kterých fyzické divadlo čerpá nejen výraz, ale i pohybový materiál pro taneční akce a především svou specifickou neutuchající energii.

NomHades
Choreografie, režie: Šimon Klus
Asistentka choreografie: Štěpána Nlasa Mfuta
Interpretace: Šárka Říhová, Jolana Šturmová, Barbora Ptáčková, Anna Kroupová, Petr Čížek, Don Yimbi Mulefu
Hudba: Vojtěch Šembera
Světelný design: Tomáš Morávek
Premiéra: 3. 11. 2021, v Divadlo X10