Mikrosvěty v Altě a Neényi v Ponci

  1. 1
  2. 2
Během podzimu a zimy letos Prahu oživilo několik hravých představení pro děti i dospělé. Pozoruhodnou pohybově-objektovou performanci Mikrosvěty pro všechny od čtyř let v říjnu spolu s Václavem Kalivodou – autorem živé hudby – vytvořily tanečnice a performerky Jazmína Piktorová a Sabina Bočková. Kulturní centrum ALTA ji uvedlo v prostorově charakteristickém západním křídle Invalidovny. Projekt Neényi představil v prosinci tým pěti matek (Spice Mothers). Realizaci smyslové imerzivní tvůrčí dílny pro batolata, rodiče, prarodiče i nerodiče autorky zasadily do žižkovského divadla Ponec.

Mikrosvěty (foto Darja Lukjanenko)

Mikrosvěty: Pohybově-vizuální výzkum pod drobnohledem
Dětská poetická inscenace Mikrosvěty vypráví příběh o malém mužíkovi z tzv. Mikrosvěta plného objektů, s nimiž komunikuje. V první části všichni přítomní zaostřují svou pozornost na maličkosti, které často nejsou na první pohled vidět. Publikum složené asi z poloviny z dětí ve věku kolem čtyř let nejprve hledá přírodní mikroobjekty rozmístěné po schodech na cestě do druhého patra Invalidovny a následně je má objevovat i v rozích rozlehlé chodby. Pod vedením tří performerů, kteří spojenými prsty naznačují kulatý objektiv drobnohledu, si malí i velcí účastníci mají všímat kamínků, klacíčků, stébel trávy, mechu, kůry, oříšků a dalších miniaturních přírodnin. Aby je našli, musejí se rozmístit a pohybovat po celém prostoru, který se i s ozvěnou v okamžení rozeznívá živým hovorem i jásotem nad rozličnými objevy. Děti i dospělí následně mini předměty zkoumají pod „mikroskopem“ vytvořeným z prstů, popisují tvar, vlastnosti a skládají je do velké papírové krabice.

Po tomto krátkém úvodu se skupina přesouvá do sálu. Na pravé straně vidíme rozličné DIY hudební nástroje Václava Kalivody, který je postupně všechny rozeznívá. Miniaturní přírodniny jsou rozmístěny po zbytku prostoru a s pokračující performací na jevišti přibývají.

Mikrosvěty (foto Darja Lukjanenko)

Za doprovodu dřívek, chrastítek, zvonkohry a Kalivodova brnkání na strunné nástroje rozehrávají Piktorová s Bočkovou mini-pohybové etudy s malými objekty v prostoru. Prsty znázorňují mužíka volně putujícího po jejich tělech, z nichž vytvářejí různé přírodní útvary. Svá těla zároveň pokrývají přírodninami. Pomocí mikropohybů prozkoumávají jejich tvar, tvrdost a velikost. Aby pouť malého mužíka neskončila, neustále „plují“ a vlní se prostorem ve více úrovních, svými těly vyrovnávají jámy, srovnávají hory a přizpůsobují „tělový terén“ tak, aby trpaslík nikdy nespadl dolů, z jakési pomyslné skály nebo pevného kusu zeminy, jež jejich těla symbolizují. Znázorňují matku Zemi, jež je imanentně naplněná menšími světy ve velkém světě. Každý z těchto jednotlivých podmanivých mikrosvětů na scéně žije jedinečným životem. Všechen pohyb performerek vychází ze hry a z kontaktu s objekty a s jim vnitřně příslušnými specifickými vlastnostmi.

Mikrosvěty (foto Darja Lukjanenko)

Hra pokračuje, graduje, zrychluje se a s přibývající dynamikou se na scéně objevuje i kouzelnické číslo s neviditelnými kamínky. Tu se objeví, tu zmizí a nakonec prší ze všech stran jako nekonečný vodopád.

V závěru inscenace se do hry vrací v úvodu představená krabice plná překvapení. Performerky ji tentokrát otevírají s velkolepou důstojností, již doprovází zářivý jas. Z mechů, klacíků a kamínků tvůrkyně pomalu staví domeček pro malého mužíka. Tímto okamžikem představení kulminuje. Následně se pozornost publika odvrací od performerů na malé diváky.

Mikrosvěty (foto Darja Lukjanenko)

Děti jsou postupně zvány na jeviště, zapojují se do akce, čímž započíná kolektivní happening, k němuž se posléze přidávají dospělí a v závěru na jevišti skončí téměř všichni. Každá skupinka dostává svou krabici, společně si hrají s kůrami, větvičkami, mechy, kamínky, budují a staví ornamenty a domečky z přírodnin, volně a přirozeně rozvíjí svou fantazii a spontánní hru a noří se do hry až do jakéhosi naprostého vyšumění, „fade-outu“, znázorňujícího konec, jenž vyznívá do ztracena. Performeři se objeví v zadním výklenku, pozorují živý ruch na jevišti a klaní se. Celý obraz se tak převrací. Publikum se stalo performery a performeři publikem.

Mikrosvěty pod drobnohledem prozkoumávaly hranice naší fantazie a kreativity. Někteří se do hry zapojili více, jiní méně a nejzajímavější podívanou shledávali sledování malých diváků a jejich autentických reakcí. Každý si našel svou roli, jak se konfrontovat s mikrosvětem ukrytým pod pokličkou běžného vidění a zájmu. Pomocí hry s drobnými předměty, které můžeme najít v lese, ale většinou si jich ani nevšineme, dětské publikum ukazovalo, jak málo stačí k zvědavosti i ke hře. Pohyby performerek nebyly složité, jejich mikrochoreografie přirozeně vycházely z jednotlivých pohybových her a měly podpůrnou funkci. Formu určil prostor Invalidovny, šlo tedy o site-specific svého druhu: mini-hrátky s mini objekty ve velkých chodbách a komnatách rozlehlého prostoru výsledný efekt smyslovosti, niternosti a bezuzdné pohádkové svobody naší fantazie zesílily a obnažily křehkost lidské existence.


Ostružina, z. s. – Neényi (foto Vojtěch Brtnický)

Neényi: Pohybová dílna nehierarchicky propojující generace
Předvánoční inscenace Neényi zamířila dokonce i na publikum mezi jedním a třemi roky a představila hravý ateliér. Smyslový a experimentální projekt v divadle Ponec měl reprezentovat vyústění pětidenní rezidence v rámci příprav nové inscenace spolku Ostružina pro nejmenší. Podle slov jeho autorek si kladla za cíl „formovat kolektiv k sociálně-ekonomičtějším a udržitelnějším horizontům naděje (…).“ Ateliér v podobě pohybové dílny trval asi třičtvrtě hodiny, poté následoval prostor pro samostatnou hru, svačinu nebo rozhovor s autory či kamarády.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments