Mikuláš Schneider-Trnavský, slovenský Schubert, se narodil před 140 lety

Mikuláš Schneider-Trnavský patří k největším a nejuznávanějším slovenským hudebním skladatelům, věnoval se též dirigování a pedagogické činnosti. Narodil se v Trnavě 24. května 1881. Pod matričním záznamem číslo 140 je uvedený jako Nicolaus Carolus Schneider, tedy Mikuláš Karol Schneider – jméno Mikuláš dostal po otci. Příjmením Trnavský ho „pokřtil“ básník Svetozár Hurban-Vajanský ve skladatelových pětadvaceti letech, protože podle něj „Slováčisko ako repa“ nemůže chodit po světě s takovým „holým německým“ jménem.

Mikuláš Schneider-Trnavský (foto: L. Roller)
Mikuláš Schneider-Trnavský (foto: L. Roller)

V rodné Trnavě navštěvoval nejprve lidovou školu pod tamní věží, na přelomu století pak absolvoval osmileté arcibiskupské gymnázium. Poté studoval kompozici na Uherské královské akademii v Budapešti v třídě Hanse Koesslera, který ho na škole přivítal slovy „Talent máte, ale z komponování se žije těžce.“ Následovalo dvouleté studium na konzervatoři ve Vídní u profesora Grädenera. Jak sám Schneider vzpomínal, na škole se o něj nikdo moc nezajímal, a přestože studium ve Vídni bylo jeho snem, na konzervatoři spokojený nebyl. Přesto ji absolvoval s výborným prospěchem. V dalších letech se věnoval studiu v Praze, nadále si rozšiřoval znalosti kompozice a učil se hře na varhany u Karla Steckera.

Mikuláš Schneider-Trnavský byl, navzdory studiu ve třech evropských metropolích a zahraničních pobytech v Německu a Francie, celý život trnavským patriotem. Nikdy se z města neodstěhoval a byl s ním spjatý celý život. Téměř 50 let působil jako regenschori v tamní Katedrále svatého Mikuláše, nebo, jak ji nazývají domácí Trnavčané, v Hrubém kostele. Bydlel v nedalekém měšťanském domě ve služebním bytě, který je dnes z části věnován mistrově památce.

Pracovna M. Schneidera-Trnavského v jeho domě (foto Martin Broniš)
Pracovna M. Schneidera-Trnavského v jeho domě (foto Martin Broniš)

Zároveň se stal učitelem hudby na dívčím učitelském ústavu a gymnáziu v Trnavě později, od roku 1918, inspektorem hudebních škol. V této funkci napsal učebnici zpěvu, která vyšla v roce 1922. Po vzniku Československé republiky vnímal velmi citlivě fakt, že na Slovensku chybělo odborné hudební školství, a tak spolu s Annou Zochovou-Kafendovou, Aloisem Kolískem a Milošem Ruppeldtem usiloval o založení hudební školy v Bratislavě. Ta byla otevřena v listopadu 1919, brzy byla přejmenována na Hudební a dramatickou akademii a v roce 1941 dostala název Státní konzervatoř v Bratislavě.

Významným Schneidrovým počinem je jeho Jednotný katolický zpěvník. Z iniciativy monsignora Jána Pöstényiho, správce Spolku svatého Vojtěcha, byl skladatel pověřený jeho sestavením, což považoval za mimořádnou poctu. Zpěvník byl vydaný v roce 1937, po patnácti letech práce, a najdeme v něm více než dvě stě dvacet skladatelových vlastních děl. Některé písně převzal z prvního katolického kancionálu Cantus Catholici z roku 1655. Jednotný katolický zpěvník se jako kancionál římskokatolické církve na Slovensku používá dodnes. Za zásluhy o rozvoj církevní hudby dostal skladatel už v roce 1933 ocenění Rytíř řádu svatého Řehoře, které mu předal sám papež Pius XI.

Busta Mikuláše Schneidera-Trnavského v expozici v Domě hudby (foto Martin Broniš)
Busta Mikuláše Schneidera-Trnavského v expozici v Domě hudby (foto Martin Broniš)

V srpnu 1919 se oženil s Idou Kossaczkou, o kterou se během svých studií v Praze zajímal i Milan Rastislav Štefánik, v té době předseda studentského spolku Detvan. Všichni tři si zvykli procházet se v létě po Petřínských sadech, Ida Kossaczká v Praze trávila prázdniny a oběma pánům se velmi líbila. Jelikož Schenider-Trnavský chtěl mít v této citové otázce jasno, vyzval Idu, aby se konečně rozhodla pro jednoho z nich. Slečna nápadníkům oznámila, že si vybere toho, kdo jí věnuje krásnější píseň či báseň. Štefánik hned druhý den přinesl text, Schneider jeho báseň zhudebnil a zazpíval. Ida byla tak očarovaná textem i hudbou, že si nakonec nevybrala a společná odpoledne pokračovala nadále v trojici. Kossaczká se rozhodla až v roce 1919, po Štefánikově tragické smrti, a stala se skladatelovou manželkou. V prvním vydání sbírky Drobné kvety byly místo Štefánikova jména na jeho přání jako autor uvedeny jen tři hvězdičky.

Tvorba Schneidra-Trnavského je nesmírně bohatá. Skladatel se věnoval zejména písňové tvorbě, upravoval lidové písně a psal i umělé lidové písně na texty slovenských básníků, které od té doby skutečně zlidověly. Mimo jiné známa píseň Keby som bol vtáčkom pochází právě z jeho pera. Známé jsou například jeho sbírky písní Slzy a úsmevy, Zo srdca, Piesne o matke, Drobné kvety, a mnohé další. Jediným scénickým počinem, který Schneider-Trnavský napsal, je opera Bellarosa ve třech dějstvích, uvedená na jevišti Slovenského národního divadla v dubnu 1941, na počest skladatelových 60. narozenin.

Mikuláš Schneider-Trnavský (foto: L. Roller)
Mikuláš Schneider-Trnavský (foto: L. Roller)

Schneider-Trnavský je kromě písní také autorem mnoha církevních kompozic, symfonické básně Pribinov sľuba a jediné symfonie – Vzpomínkové e mol (1956), která měla premiéru v roce jeho 75. narozenin. V ten samý rok mu byl za celoživotní dílo udělen titul národní umělec. O rok později napsal velké orchestrální dílo Slovenská suita – Keď sa pieseň rozozvučí.

Slovenský Schubert, mistr Mikuláš Schneider-Trnavský, zemřel v květnu 1958 ve věku 77 let v Bratislavě a byl pochován na Novém hřbitově v Trnavě.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments