Milada Horáková v opeře už po padesáté

„Myslím, že publicita před premiérou zase tak velká nebyla. Teprve časem se informace o ní rozšířily od úst k ústům, a hlavně od novin k novinám. Samozřejmě nás těší,že je vždycky beznadějně vyprodáno, ale v Kolowratu je sedmdesát míst, takže těch nadějných operních diváků je pokaždé „jen“ sedmdesát. Ale i to je nádherný pocit. A nejkrásnější je, že přicházejí mladí lidé, kteří možná ani nemají tušení, jaká to byla doba, co se tehdy dělo a kdo byla Milada Horáková. Pokud jde o příčinu tohoto úspěchu, je to určitě forma, jakou je opera napsána: zhudebnit nahé soudní spisy zřejmě ještě nikoho nenapadlo. Ty texty jsou tak zrůdné, že kdyby se do nich přidávaly jakékoli komentáře, nebylo by to správné ani tolik působivé. Aleši Březinovi se podařilo tyto texty skvěle zhudebnit. Přesná je i režie Jiřího Nekvasila a výprava Daniela Dvořáka.“

Tak před nedávnem v jednom z novinových rozhovorů popsala své dojmy legendární mezzosopranistka Soňa Červená. Dojmy, spojené s komorní operou A zítra se bude…, v níž hraje hlavní a jedinou ženskou roli.

Nedlouho po vyřčení těchto slov, právě o uplynulém víkendu, oslavila Soňa Červená a její spoluhráči z opery o Miladě Horákové již padesátou její reprízu. Podívat se přišel i autor hudby Aleš Březina a také režisér Jiří Nekvasil, který společně s Březinou napsal libreto. Padesát repríz této soudobé opery – je to málo nebo hodně? Troufnu si tipovat, že bezprostředně po premiéře toto číslo čekal nejspíš jen málokdo. Současně ale hned dodávám, že dosavadní úspěch tohoto titulu je – soudě i podle zatím poslední, jubilejní reprízy – rozhodně zasloužený. Zasloužený tím spíš, že lidé u nás na soudobou operu nejsou příliš zvyklí chodit. A zasloužený v neposlední řadě také proto, že v tomto případě jde o operu o politice – politice, které v pojetí současných protagonistů politického marazmu má řada lidí plné zuby, a kdy navíc dnešní mladí pochopitelně necítí potřebu příliš se otáčet za událostmi předlistopadového režimu, o padesátých letech minulého století nemluvě.


Ano, doba to byla zrůdná, což inscenace opery pánů Březiny a Nekvasila i po bezmála dvou letech od své premiéry a po pěti desítkách repríz pořád až z mrazivou účinností dokládá. Soňa Červená je pořád vynikající, ani se nechce věřit, že už za pár měsíců jí bude pětaosmdesát. Stále zdařile jí sekunduje Jan Mikušek, vysoká profesionalita je vlastní i členkám Kühnova dětského sboru a Canti di Praga, stejně jako i instrumentálnímu souboru Purpur s dirigentem Marko Ivanovičem. Nezmínit nelze ani Daniela Dvořáka jako autora jednoduché, ale přitom rafinovaně účinné scény i kostýmů, která má na úspěšnosti této inscenace bezesporu také velký podíl.
V souvislosti s padesátou reprízou této opery je třeba připomenout její úspěchy i mimo „domovskou“ scénu pražského Kolowaru. Zítra se bude… byla s úspěchem totiž uvedena na řadě českých a slovenských festivalů (Divadelná Nitra, Smetanova Litomyšl, 13.ročník Divadelní Flora Olomouc nebo Concentus moraviae Třebíč) i v zahraničí – například na Korjaamo Stage Festival v Helsinkách. Inscenační tým dočkal i četných ocenění kritikou. Uspěl v Cenách Sazky a Divadelních novin 2008 (Aleš Březina a Jiří Nekvasil) i v Cenách Alfréda Radoka (Soňa Červená a Aleš Březina). Vznik i výsledná podoba inscenace zaujala nejen média, ale i další tvůrce. Přední dokumentaristka Olga Sommerová zachytila přípravy Zítra se bude… ve snímku Do samoty v tanci. Z představení vznikl rovněž filmový záznam režiséra Jana Hřebejka, který bude v tomto roce uveden ve vybraných kinech. Inscenaci natočil také Český rozhlas.

Padesátá repríza opery o procesu s Miladou Horákovou má ale ještě jeden aspekt. Člověk si při ní uvědomí, že čas se za ony dva roky od premiéry nezastavil. Její výtvarník a někdejší ředitel první scény Daniel Dvořák teď šéfuje brněnskému Národnímu divadlu, režisér a bývalý šéf opery Zlaté kapličky Jiří Nekvasil zase právě začal ředitelovat v Ostravě. Rozhodně nepatřím mezi slepé obhájce jejich pražské éry a v žádném případě nevidím jejich působení ve Zlaté kapličce jako bezproblémové. Jen jsem si v souvislosti s nynějším jubileem zmiňované inscenace uvědomil, že odchodem tandemu Dvořák – Nekvasil přišla soudobá opera v Národním divadle o své velmi vlivné zastánce. Možná jí za jejich éry bylo někdy až příliš. Zato teď má smůlu. A to je určitě škoda.

Aleš Březina:
Zítra se bude…
Libreto: Aleš Březina, Jiří Nekvasil
Dirigent: Marko Ivanović
Režie: Jiří Nekvasil
Scéna a kostýmy: Daniel Dvořák
Sbormistři: Jiří Chvála, Andrea Krausová
Premiéra 9.4.2008 v Divadle Kolowrat Praha (scéna Národního divadla)
(psáno z reprízy 13.2.2010)
 
Soňa Červená, Jan Mikušek
Kühnův dětský sbor
Canti di Praga
Instrumentální soubor Purpur
 

foto: H.Smejkalová

Hodnocení

Vaše hodnocení - Březina: Zítra se bude... (ND Praha)

[Celkem: 2    Průměr: 4.5/5]

Související články


Reakcí (10) “Milada Horáková v opeře už po padesáté

  1. Nejsem příznivcem tandemu Dvořák-Nekvasil, ale musím souhlasit s autorem glosy, že nová původní a navíc česká operní tvorba je opomíjena. Skladatel Březina sice není Jake Heggie a kus z hlediska prokomponování opravdu není strhujícím a alarmujícím dramatem, ale je to záslužný počin. Dále bych chtěl poděkovat, že se těmito tématy zabýváte. Mnoho původních textů zde má poměrně vysokou hodnotu a věřím, že v budoucnosti budete nabízet stále zajímavěší a širší nabídku textů z této oblasti, které nejsou určeny jen muzikofilům a odborníkům, protože obsahují poměrně dobře a čtivě zpracovaná témata pro všechny, kteří mají operu nebo vážnou hudbu rádi. Zdravím.
    Dan

  2. Jsem skálopevně přesvědčená, že pan Daniel Dvořák je výborný scénograf (asi jeden z nejlepších, které máme). Prostě zdařilé dítě svého otce. Švec se má držet svého koryta a tak by neměl svoje ambice směřovat do oblasti divadelního managementu, ale spíše se držet té scénografie. Pravděpodobně by mu to přineslo více světské slávy, než dvě nepříliš úspěšná ředitelování.
    Pula

  3. Vazeny/a z predchoziho prispevku, moje cestina je po letech v zahranici asi mene idealni, ale pamatuji se dobre, ze se rikalo tehdy u nas doma na venkove, ze svec (muj deda jim byl) se ma drzet sveho kopyta, ne koryta jak uvadite. To druhe slovo znam z jinych kontextu a zadny neni moc lichotivy.

    VT

  4. Mně osobně nezbývá než nadšeně souhlasit s tím, že i mě tato opera nesmírně hluboce oslovila. Měla jsem to štěstí, že jsem ji viděla dokonce dvakrát! Pokaždé byl zážitek stejně silný, výkony všech účinkujících precizní, strhující…
    Nejsem příznivcem moderní vážné hudby, protože mám pocit, že jí dobře nerozumím. Vlivem mnoha životních náhod jsem ale byla k moderní hudbě přivedena a jim děkuji za obrovské obohacení svého kulturního rozhledu.
    Přeji tedy opeře Zítra se bude další padesátku!

  5. Je smutné, že toto dílko, byť velice zdařile napsané a inscenované, je pokládáno za soudobou operu v Národním divadle. Dobré operní divadlo hraje repertoár od Monteverdiho po současnost, každá etapa má v repertoáru své místo, byť často jsme svědky, že se hraje pouze od Mozarta po Pucciniho. A tandem Dvořák/Nekvasil, jakkoli mám k němu také výhrady, se snažil alespoň "bušit do opony"!
    Kdy asi v Praze uvidíme nejnovější hit současné opery Dead Man Walking od J. Heggie, když ND dosud neuvedlo např. některé již klasické opery jakými jsou Bergova Lulu nebo Hindemithův Cardillac či Malíř Mathis nebo když ND dosud neuvedlo všechny opery Bohuslava Martinů? To je ale ostuda!
    A tyto obří dluhy, které se opera vůbec nesnaží splácet, jenom narůstají!
    Ale těžko plakat po soudobých operách, když se nehraje ani Richard Strauss (nesmyslné koncertní provedení této navýsost dramatické opery to nenahradí)!

  6. Je absolutní pravda, co píšete. Nicméně dokud bude ND realizovat dramaturgii stylem: "Aby na to chodili lidi", nic z toho co píšete neuvidíme. Další věc je umělecká úroveň a to, zda na Strausse, Hindemitha, Berga, Stravinského orchestr ND má. Asi by bylo nutné zcela změnit přístup k tomuto divadlu a začít v něm pracovat stylem moderních operních domů. Najímat zpěváky, hrát v blocích, oslovit jiné publikum, než důchodce s předplatitelskými kupony. Vedení ND tvrdí, že to nejde (což je holý nesmysl a každý, kdo provoz ND zná ví, že výmluva na složitý třísouborový provoz je jenom výmluvou). Místo toho bude rozmělňovat peníze do Nové scény. Zde na tomhle webu to asi nevyřešíme, ale zaráží mne, že třeba někdo z "lepších" kritiků není schopen bušit do politckých představitelů a omílat jim to tak dlouho, až se přidá lidí více a začne se opravdová debata o tom, že v ČR neexistuje opravdová operní kultura, že zaostáváme za Evropou a jsme na úrovni Albánie.

  7. Milý Khaile,
    souhlasím s Vašimi slovy (i příspěvkem výše). Také proto, že volíte nekompromisní formu. Pokud ale sledujete tzv. odborná periodika (Divadelní noviny, sem tam Svět a Divadlo), tak si všimnete, že někteří z Vámi zmiňovaných "lepších" kritiků do těchto problémů buší (napadá mne dosti aktivní J. Herman, semtam kousne (o to ostřeji) J. Machalická v Lidovkách ad.). Ale úsilí je to, obávám se, zbytečné – podívejte se na kulturní politiku Magistrátu, demonstrace a petice a co se změnilo. Pražské komorní divadlo deset dní před koncem roku nevědělo, jestli bude existovat… Navíc tím problém Národního asi nevyřešíte. Tam musí přijít někdo, kdo chce opravdu něco změnit. To bylo po Dvařákovi slibů, co se změní! A jediné, k čemu došlo, je proměna designu tiskovin, takže už svou kombinací červené a bílé nepřipomínají masnu. Tak se to alespoň jeví obyčejnému návštěvníkovi jako jsem já.

  8. Pravdu máte všici nade mnou. Také uvedení tohoto díla nepovažuji za dost dluhům, které ND Praha má k soudobé hudební tvorbě. Je nutné, ale brát v potaz, co tato země je schopná ufinancovat, jaká je vůle zabývat se kulturou a být na špici. Bohužel není prakticky žádná. Ministr kultury je vždy outsider, který není silnou osobností a je to spíše post za odměnu. Hudebnímu divadlu se u nás věnuje jen malá pozornost. Máme sice nejvíce operních souborů k počtu obyvatel na světě! Kvalita je ale nulová!

Napsat komentář

Reklama