Jedna z nejvýznamnějších sopranistek české poválečné operní scény Milada Šubrtová, dlouholetá sólistka opery pražského Národního divadla, zemřela včera ve věku sedmaosmdesáti let. Vedle mnoha dalších rolí proslula zejména svojí interpretací Dvořákovy Rusalky, která je dodnes považována za vzorovou a nepřekonatelnou.
Milada Šubrtová (24.5.1924 Lhota u Kralovic – 1.8.2011 Praha) je absolventkou obchodní školy, zpívat se učila soukromě. V roce 1945 nastoupila jako sólistka do pražské Opery 5.května, kde se okamžitě zařadila mezi její nejvýraznější tváře. Po násilném spojení této scény s Národním divadlem přešla jako sólistka tam a velmi záhy se i ve Zlaté kapličce stala na dlouhých třiačtyřicet let jednou z předních a nejuznávanějších osobností. Mimořádný hlasový fond o rozsahu tří oktáv, perfektní hlasová technika a v neposlední řadě i oduševnělý projev umožňoval Miladě Šubrtové ztvárňovat jak role koloraturní, tak i obor mladodramatický, později se pak přidaly i role výsostně dramatické. Milada Šubrtová tak zpívala Mozartovu Konstanci či Donnu Annu, takřka všechny smetanovské role od Esmeraldy přes Mařenku, Vendulku, Jitku, Miladu, Krasavu až po Libuši, vedle Rusalky i První žínku, stejně jako pak i Cizí kněžnu, úspěchy sklízela i v Janáčkovi (Jenůfa či Emilia Marty).
Miladu Šubrtovou pochopitelně neminuly ani role verdiovské (například Violetta, Abigail z Nabucca, Alžběta z Dona Carlose a Lady Macbeth), pucciniovské (Musetta i Mimi v Bohémě, Tosca, Turandot), stejně jako i wagnerovské (Elsa z Lohengrina a Sieglinda ve Valkýře). Často se především v nahrávacích studiích věnovala i operetě a také interpretaci moderního repertoáru (například Tove v Schönbergových Písních z Gurre).
Vendulka ze Smetanovy Hubičky
Fibichova Šárka
Verdiho Lady Macbeth 
Wagnerova Sieglinda ve Valkýře
Sopranistka Milada Šubrtová byla bezpochyby pěveckou osobností světového formátu, která však i přes existenci železné opony poměrně četné nabídky k zahraničním vystoupením (například z Vídně, Milána či Buenos Aires) vždy odmítala a společně se svým manželem, dirigentem Janem Husem Tichým (1921-2000)zůstávala věrná opeře Národního divadla. Známá byla její neokázalost, novinářům se rozhovory zdráhala poskytovat. V roce 1999 byla za celoživotní mistrovství poctěna cenou Thálie.
