Mimořádný „český“ koncert ke 100. výročí republiky

Pod lehce vybledlými barvami české státní vlajky, zato s decentním květinovým dekorem v národních barvách podél pódia a varhanní empory Dvořákovy síně, zahájila 3. října 2018 již v 18:00 hodin Česká filharmonie národní hymnou slavnostní koncert, věnovaný jubileu republiky i osmičkovým rokům v českých dějinách.
Semjon Byčkov, Česká filharmonie (foto Petra Hajská)

Při podobných slavnostních příležitostech bývá jinde, např. ve vídeňském Musikvereinu, zvykem, že je přítomen prezident republiky (bývá tam ostatně tradičně i nejen na těch oficiálních koncertech). Pražské Rudolfinum zaplnila česká smetánka, včetně ministra kultury a řady businessmanů. Příchozí návštěvníky koncertu uvítal červený koberec natažený po schodech Rudolfina, opulentní květinové vázy v národních barvách u vchodů a hostesky v upravené ve stylu art deco.

Sálem se nejprve rozezněla předehra ze Smetanovy Prodané nevěsty, jíž následovala Polka, Furiant a Skočná. Dirigent Semjon Byčkov akcentoval brysknost a lesk Smetanovské orchestrace, volil mírnější tempa a dbal na kvalitní souhru orchestru.

Michael Kroutil, Ivo Kahánek, Semjon Byčkov, Česká filharmonie (foto Petra Hajská)

Po přestavbě pódia pro Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271 Bohuslava Martinů, byly při slovní vsuvce krátce vzpomenuty dějiny české hudby na příkladu legendárních českých dirigentů Václava Talicha, Václava Neumanna i Rafaela Kubelíka, připomenut byl vznik Martinů skladby v době mnichovské dohody koncem září 1938.  V provedení Martinů díla, které poté následovalo, zahrál na tympány člen České filharmonie Michael Kroutil a na klavír Ivo Kahánek. Byčkovův Martinů byl méně hravý, než jak jsme zvyklí u českých dirigentů, sál však naplnil opulentními zvukovými barvami a dobře rozvrhnutými tempy.

Semjon Byčkov, Česká filharmonie (foto Petra Hajská)

Koncert po přestávce vrcholil „Novosvětskou“ Antonína Dvořáka. Provedení Symfonie č. 9 e moll pod taktovkou šéfdirigenta Semjona Byčkova mělo zcela jiný charakter, než jak je zafixován v uchu každého Čecha, který dílo slýchával v bravurních provedeních Jiřího Bělohlávka a dalších význačných českých dirigentů. Zejména Byčkovem nezvykle pomalu nasazené a držené Largo setřelo Dvořákovy jímavé tóny a ve výsledku upomnělo spíše na táhnoucí se ruské dumky. A přece právě „Novosvětská“ je u Dvořáka tím nejvlastnějším hudebním vyjádřením energie pohybu. Dynamika pohybu, která skladatele tak fascinovala, se však na úkor statičnosti vytratila, stejně parní lokomotivy z dnešních kolejí.

Semjon Byčkov, Česká filharmonie (foto Petra Hajská)

Dramaturg koncertu vznesl úvodem v tištěném programu řečnickou otázku: „Co z české hudební literatury je nejvíce národní? A odpověděl na ni velmi dobře volenou sestavou děl tohoto koncertu (ne nadarmo nazvaného „český“): Smetana, Martinů, Dvořák. Tato idea žel byla šéfdirigentem rozbita po „Novosvětské“, jíž koncert programově myšlenkově a záměrně gradoval, řadou přídavků, z nichž prvním byl zcela nelogicky zvolený Brahmsův Uherský tanec č. 5. Tím nejenže bylo zbytečně rozmělněno již řečené, ale došlo k vyšinutí z tematické vazby koncertu. Přídavky jsou vždy problematické. Vyjma snad výjimečně jednoho, který si posluchači vytleskají, bývají tradičně známkou toho, že je jaksi třeba ještě něco dodat.

Semjon Byčkov, Česká filharmonie (foto Petra Hajská)

Koncert České filharmonie k 100. výročí republiky předznamenal její 123. sezónu. Ta bude oficiálně zahájena pod Byčkovovým vedením 10. října 2018.

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na