Zaorálek jim vyprávěl o svých zkušenostech ze zahraniční politiky, uváděl, že kultura mu byla v této práci vždy oporou, otevírala v zahraniční cestu diplomatům i byznysmenům. Studentům odpovídal na dotazy a sklízel opakovaný potlesk.
Nový ministr slíbil, že se pokusí vyjednat lepší platy v kultuře a ještě dnes kvůli jednání o rozpočtu svého resortu osloví ministryni financí Alenu Schillerovou. S odkazem na možný mírný střet s prezidentem Milošem Zemanem, který dlouhodobě jako jeden z nejdůležitějších problémů resortu vidí chybějící péči o památky, Zaorálek zdůraznil potřebu nově vznikajícího živého umění, které podle něj od „nás svět čeká“.
„Myslím, že je třeba hledat rovnováhu. Někdy možná moc spoléháme na to, že za nás mluví minulost,“ řekl a dodal, že Praha je sice architektonicky a historicky ojedinělé město, ale může působit trochu jako konzerva. Měla by být podle něho proto po vzoru jiných evropských metropolí být obohacena o současné stavby.
Uvedl, že se v kultuře necítí cize, zahraniční politika, v níž působil, je stýkání se s jinými zeměmi a kulturami. „Vztahy mezi státy jsou jako vztahy mezi lidmi, kultury hrají obrovskou roli,“ uvedl. Řekl, že atmosféra ve škole ho nadchla a když vidí zaplněnou aulu, má pocit, že česká kultura má šanci.
Studentům řekl, že o kulturu se musí neustále pečovat. Chtěl by změnit pozici resortu jako toho slabšího mezi dalšími vládními agendami, která je podle něj dědictvím marxisticko-leninské nauky o základně a nadstavbě. Zmínil, že čeští umělci v době jeho působení v zahraniční politice otevírali cestu politikům i obchodníkům. „Na české byznysmeny se nepřijde podívat politická elita, ale na českou kulturu ano,“ řekl.
Pražská konzervatoř byla založena v roce 1808 jako první konzervatoř ve střední Evropě a po pařížské konzervatoři jako druhá vůbec. První školní rok byl zahájen 24. dubna 1811. Mezi významné absolventy v historii školy patřili třeba dirigenti Karel Ančerl, Jiří Bělohlávek a Rafael Kubelík nebo skladatelé Alois Hába, Jaroslav Ježek či Jan Kubelík.
