Mistrovské nahrávky: Panochovo kvarteto hraje Schuberta

Soubor čtrnácti dokončených a jednoho nedokončeného smyčcového kvartetu tvoří významnou položku v uměleckém odkazu Franze Schuberta. Vzhledem k neobyčejně rozsáhlému skladatelovu dílu, které zahrnuje téměř tisíc opusů, tento poměrně skromný počet nijak neohromuje, z hlediska umělecké závažnosti se však jedná o nepřehlédnutelnou hodnotu, která umožňuje lépe pochopit Schubertův osobitý kompoziční sloh. Týká se to zejména pozdních kvartetů vzniklých v posledních letech skladatelova života. Stejně jako v případě dvou vrcholných symfonií nebo smyčcového kvintetu C dur lze v těchto dílech zaznamenat silný potenciál, který již bohužel skladateli nebylo dáno rozvinout: Schubert umírá předčasně ve svých jedenatřiceti letech. Tento osud jako by byl předznamenán v řadě autorových děl, nikoli tragickým patosem à la Čajkovskij, ale neustále přítomnou latentní melancholií, která tvoří spodní proud i v dílech (či větách) laděných v obecné rovině pozitivně.Tuto charakteristiku lze vztáhnout i na většinu hudby, kterou nabízí nahrávka Panochova kvarteta u vydavatelství Supraphon. Lze ocenit dramaturgii snímku, která vynechává notoricky známý smyčcový kvartet č. 14 d moll „Smrt a dívka“ existující v desítkách, možná stovkách jiných nahrávek a soustředí se na díla, která jsou přece jen poněkud v jeho stínu. Na dvojici CD najdeme jednak tři opusy ze skladatelova zralého období – kvartety č. 13 a moll (D 804), č. 15. G dur (D 887) a kvartetní větu c moll (D 703) – ale také kvartet č. 10 Es dur (D 87), který Schubert vytvořil ve svých šestnácti letech a který tvoří jakýsi přechod mezi ranými komorními kompozicemi v mozartovském duchu a osobitým „schubertovským“ slohem. Ten se již naplno projevuje ve všech ostatních dílech interpretovaných Panochovým kvartetem: Smyčcový kvartet a moll, který bývá někdy uváděn s podtitulem „Rosamunda“ byl komponován na počátku roku 1824 v Želiezovcích na Slovensku, kde v té době Schubert pobýval u Esterházyů. Svůj podtitul získal kvartet díky skutečnosti, že skladatel v jeho druhé větě využil téma ze své scénické hudby ke stejnojmenné hře. Kvartet G dur, vytvořený v červnu 1826, patří k vrcholným dílům svého autora. Pro svoji náladovou neukotvenost ho lze přiřadit k charakterově příbuznému smyčcovému kvintetu C dur: obě díla se vyznačují častým kolísáním mezi durovým a mollovým tónorodem, dramatickými až tragickými akcenty a náhlými dynamickými skoky (které jsou ovšem příznačné pro Schubertovou tvorbu obecně). Kvartetní věta c moll z roku 1820 je torzem původně zamýšleného kvartetu, z něhož se ještě dochovalo prvních čtyřicet taktů druhé věty. Jedná se o hudbu, v níž je již jasně patrný skladatelův plně vykrystalizovaný hudební sloh se všemi svými typickými znaky.Panochovo kvarteto hraje již více než neuvěřitelných čtyřicet let ve stejné sestavě: Jiří Panocha (1. housle), Pavel Zejfart (2. housle), Miroslav Sehnoutka (viola) a Jaroslav Kulhan (violoncello). Soubor představuje světovou špičku v interpretaci kvartetní literatury a zároveň je považován za vynikajícího představitele české kvartetní tradice založené legendárním Českým kvartetem. Pravidelně vystupuje téměř ve všech evropských zemích, absolvoval několik desítek zájezdů do Spojených států, Kanady, Mexika, Japonska, Austrálie, Nového Zélandu atd. Také jeho diskografie je neobyčejně bohatá, zahrnuje mj. soubornou nahrávku Dvořákovy komorní hudby nebo soubornou nahrávku kvartetního díla Martinů, dále množství nahrávek děl Josepha Haydna, Wolganga Amadea Mozarta, Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka, Zdeňka Fibicha a dalších.

Na nahrávce Schubertových smyčcových kvartetů se Panochovo kvarteto prezentuje ve vrcholné formě. Hra souboru se vyznačuje mimořádnou kultivovaností a vysokou tónovou kulturou, dokonalou souhrou a smyslem pro plynulost toku jednotlivých hlasů. Panochovci působivě akcentují Schubertovu širokodechou melodiku, což se projevuje zejména v klenutých kantilénách kvartetu a moll, ale stejně tak dokáží přesvědčivě tlumočit i dramatické momenty, které přináší kvartet G dur. Party jednotlivých nástrojů jsou vždy dokonale čitelné, k čemuž jistě přispívá také vynikající technická kvalita záznamu. Nahrávky na jednom z CD byly pořízeny v letech 1988-9 na zámku v Dobříši, zatímco snímky na druhém CD byly zaznamenány v roce 1991 v pražském studiu Domovina. Přes rozdílnost dvou akusticky odlišných prostředí působí výsledná zvuková podoba nahrávky jednotným dojmem. Dvojalbu Panochova kvarteta tak lze vytknout snad jen jediné: totiž že se nejedná o kompletní nahrávku Schubertova kvartetního díla.