Mladá kvarteta na Dvořákově Praze

Ve středu 12. září v rámci MHF Dvořákova Praha vystoupila během jednoho večera dvě komorní tělesa, která si za svoji relativně krátkou existenci již dokázala získat mezinárodní respekt odborné veřejnosti a přízeň diváků. Jako první se představil britský soubor Doric Quartet, který vznikl roku 1998 při tamní Národní škole pro mladé komorní hráče „Pro Corda“. Soubor vystupuje po celém světě s mnoha významnými umělci (Mark Padmore, Ian Bostridge ad.) a zíkal řadu ocenění na mezinárodních soutěžích. Jedním z největších dosavadních úspěchů souboru bylo vítězství na mezinárodní soutěži komorní hudby v Ósace. Kvartet se věnuje i nahrávací činnosti. Z jeho diskografie stojí za zmínku zejména souborná nahrávka smyčcových kvartetů Ericha Wolfganga Korngolda. Na Dvořákově Praze soubor vystoupil se Smyčcovým kvartetem č. 4 D dur z tzv. „Slunečních kvartetů“, op. 20 Josepha Haydna. Poměrně rozsáhlé dílo zaznělo v kultivované interpretaci. Soubor dostál požadavkům stylu (rovný tón bez vibrata, krátkodeché frázování), ale zároveň zdůrazněním dynamických kontrastů, na nichž je založena zejména první věta, docílil dojmu jisté naléhavosti a dramatické závažnosti, která obvykle se skladatelovým kompozičním stylem není spojována. Nejpozoruhodněji v tomto smyslu vyzněla druhá věta, která místy připomínala schubertovskou skrytou tragiku.

Domácí kvartetní tradici reprezentovalo Bennewitzovo kvarteto. Soubor, který si do svého názvu vetkl jméno významného představitele české houslové školy přelomu 19. a 20. století, vznikl v roce 1998 na pražské AMU. Kvarteto je laureátem Zlaté medaile z mezinárodní soutěže komorní hudby v Ósace v roce 2005, 1. ceny z Premio Paolo Borciani 2008 a řady dalších ocenění. Koncertuje v nejvýznamnějších hudebních centrech Evropy (Paříž, Londýn, Vídeň aj.), Spojených států amerických (New York, Los Angeles) i Asie (Tokio, Peking, Soul). Kvarteto se představilo v jednom z interpretačně nejobtížnějších děl české komorní literatury, Dvořákově Smyčcovém kvartetu č. 14 As dur, op. 105. Nejvýraznějším rysem provedení byl důraz kladený na polyfonní fakturu díla. Tento jinak sympatický přístup se však místy ukázal jako problematický, a to zejména ve scherzové větě, v níž často pod zvukovou vrstvou jednotlivých hlasů zanikalo samotné téma. Provedení lze jinak označit za velmi muzikální a v celkovém účinku strhující. Nejlépe zřejmě vyzněla závěrečná věta, v níž se bennewitzovcům podařilo působivě stupňovat její radostný výraz až k rozjásané, zvukově efektní kodě. Ve druhé polovině večera obě kvarteta spojila své síly při provedení populárního Smyčcového oktetu Es dur, op. 20 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Neobyčejně vyspělé dílo šestnáctiletého skladatele se symfonicky založenou sazbou zaznělo v téměř ideální podobě. Všech osm hráčů hrálo se zjevným nasazením a zvukový účinek plného pléna osmi smyčcových nástrojů byl na mnoha místech přímo opojný. Přes všechna úskalí rozsáhlých kontrapunktických úseků – včetně osmihlasého fugata v úvodu závěrečné věty – se hráči přenesli s technickou suverenitou a nadhledem, s přímo viditelnou radostí ze hry. Provedení Oktetu bylo jednoznačným vrcholem večera. Závěrečné ovace ne zcela zaplněného Rudolfina vynesly publiku přídavek v podobě pozorně zahraného Mendelssohnova Žalmu „Richte mich, Gott” v úpravě pro smyčcové nástroje. 
Hodnocení autora recenze: 80 %

Dvořákova Praha 2012
Doric Quartet & Bennewitzovo kvarteto
12. září 2012 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Joseph Haydn: Smyčcový kvartet č. 4 D dur op. 20
Antonín Dvořák: Smyčcový kvartet č. 14 As dur op. 105
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Smyčcový oktet Es dur op. 20
přídavek:
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Žalm č. 43 „Richte mich, Gott“, op. 78, č. 2 (úprava pro oktet)

www.dvorakovapraha.cz

Foto Dvořákova Praha