Modernímu tanci pořád hodně dlužíme, říká Jan Kodet

  1. 1
  2. 2

Tanečník, choreograf a taneční pedagog Jan Kodet na sebe v poslední době výrazně upozornil hned několikrát. Nejdřív, když v pražském Národním, kde je v angažmá, vytvořil nesmírně působivou choreografii k nové Dvořákově Rusalce. Dokonce se ozvaly i hlasy, že právě pohybová složka je na této inscenaci tím nejzdařilejším. Pak přišel úspěšný taneční projekt Camoufl.AGE na studiové scéně ND Kolowratu, který zaznamenal nečekaný ohlas. Před pár dny za něj Jan Kodet převzal Cenu Sazky a Divadelních novin. A nejnověji se teď ozývají slova chvály za Kodetovu choreografii k Hrám o Marii Bohuslava Martinů, čerstvé novince opery Národního divadla.

Tady je Jan Kodet osobně:

Jak jste se vůbec k tancování dostal?

Začínal jsem jako amatér – ve vysokoškolském Tanečním souboru Karlovy univerzity, v době, kdy jej vedla Ivanka Kubicová a Honza Hartman. Byly tam ale i další osobnosti, jako Marcela Benoniová, Helena Ackermanová. Prošla jím i řada lidí ze zahraničí, choreografů, pedagogů. Tenhle soubor se časem zpoloprofesionalizoval, vzniklo z něj Taneční divadlo Praha. Byl jsem tam 9 let, asi rok po mém odchodu soubor zanikl.
Vše ale vlastně začalo už v mém dětství, kdy jsem chodil do dramatického kroužku Ljuby Fuchsové a myslel jsem si, že budu herec… Rád na to vzpomínám – Ljuba Fuchsová totiž uměla otvírat u svých svěřenců fantazii. Moje první pohybové improvizace proběhly právě u ní.
Armádní umělecký soubor 1991

Z vysokoškolského souboru jste odešel do ciziny. Proč zrovna ven?

Chtěl jsem hlavně dělat modernu, syntetické divadlo, kde se i třeba mluví, ale v té době tady žádný takový profesionální soubor nebyl. Tehdy, když jsem končil v armádním AUSu, mě sice oslovil Pavel Šmok, který mi nabízel angažmá, ale to už jsem měl smlouvu do Berlína. Mým snem byl sice Rui Horta – S.O.A.P. Dance Theater ve Frankfurtu. Tehdy se jednalo o soukromý konkurz, byli jsme tam pouze dva pozvaní tanečníci, smlouvu dostal ale ten druhý. Nastoupil jsem tedy do německé skupiny Dance Berlin, kde jsem zůstal rok, a pak už jsem se k Hortovi dostal bez konkurzu. Pamatuji se, že sice probíhal, dokonce v několika městech Evropy, a že konkurzem prošlo přes 600 tanečníků a já byl do poslední chvíle nervózní, jestli práci opravdu dostanu :-).

Ordinery Events (s Dietmarem Janeckem) – S.O.A.P. Dance Theatre Frankfurt

Ve Frankfurtu jsem pak zůstal tři roky. Následoval Lisabon, kde jsem byl ve velkém neoklasickém baletním souboru, s repertoárem víc technicky založeným. V té době jsem ale už chtěl začít také pracovat jako choreograf a pedagog, takže jsem přestal tancovat a vrátil jsem se k Hortovi jako jeho asistent. To jsem už začal pracovat na produkcích i u nás – nejdřív jsem hodně dělal v Arše, pak i v Ponci.
V době angažmá v S.O.A.P. Dance Theatre – 1995

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments