Modré z nebe pro operní principálku

  1. 1
  2. 2
Poslední prázdninový večer 31. srpna se v Obecním domě slavilo dvojité výročí – dvacet let agentury Nachtigall Artists a současně životní jubileum její zakladatelky Aleny Kunertové. Na pódiu Smetanovy síně se sešlo pět gratulantů, špičkových českých pěvců, původně plánovaný mexický tenorista David Lomelí se kvůli pandemii do Prahy nedostal. Sólisty doprovodil orchestr FOK řízený mladým italským dirigentem Giacomem Sagripantim.
Nachtigall Artists, Noc operních hvězd 2020: Pavel Černoch, Zuzana Marková, Giacomo Sagripanti, Alena Kunertová, Petr Nekoranec, Simona Šaturová, Boris Prýgl (foto Petr Dyrc)

Musím vyjádřit hluboký respekt každému pořadateli, kdo má odvahu za současné nejisté situace uspořádat velkou koncertní akci, jakou byla i tato Noc operních hvězd. Aleně Kunertové kuráž rozhodně nechybí, ostatně výčet zahraničních operních hvězd, které za ta léta přivezla do Prahy, to dokazuje. A přestože obecenstvo mělo po celý večer nasazené roušky, jeho nadšené projevy to nijak neutlumilo.

Brněnský tenorista Pavel Černoch zahájil program hned těžkým kalibrem – známou árií Dona Josého La fleur que tu m’avais jetée (Ta květina, kterou jsi mi hodila) z Bizetovy Carmen. V dalším průběhu večera měl ještě další sólovou lahůdku – Cavaradossiho jímavou árii E lucevan le stelle (Zářily hvězdy) z Pucciniho Tosky. Obě árie byly technicky skvěle zazpívané, Černochův pevný a mladý hlas dominoval nad orchestrem, ale jako by mu ten večer scházelo trochu charisma. Paradoxně nejvíce se mi líbil až v odlehčeném výrazu závěrečných čísel, Lehárově Zemi úsměvů nebo v písních di Capuy či de Curtise.

Nachtigall Artists, Noc operních hvězd 2020: Zuzana Marková a Pavel Černoch (foto Petr Dyrc)

Naopak Zuzana Marková si publikum podmanila hned první Šperkovou árií Markétky z Gounodova Fausta. Její živý projev, lehký a rozmarný, jak se patří na dívku zkoušející úžasné šperky, přinesl radost a oživení v publiku. Navíc samu sopranistku zdobily její nádherné rusalkovsky dlouhé vlasy a třpytivě zlatá róba. Dále jsme Zuzanu Markovou slyšeli také jako Mimi z Pucciniho Bohémy v árii Mi chiamano Mimì (Říkají mi Mimì). Zpívala ji velmi pomalu, mazlila se s každým tónem a s orchestrem vytvořili nádhernou kulminaci. Její hlas je jasný a zářivý, přednes technicky bezchybný, inspirativní. Ztvárnila hned několik poloh postavy, nejistou plachou dívku i vášnivou ženu – v duetu s Pavlem Černochem O soave fanciulla (Ó, milá dívko). Bylo to ohnivé vyznání lásky, vzepětí dvou mocných mladých hlasů, podané i herecky. Na konci árie pěvci ruku v ruce odcházeli z pódia dozadu a efektní závěr duetu ve výškách dozněl do sálu jen zpovzdálí. Marková zazpívala ve dvojici s Pavlem Černochem jakožto Alfredem také árii Violetty z Verdiho Traviaty Oh, qual pallor! – Un dì felice, eterea (Jsem tak bledá – Jak sladký přelud blažený).

Dalším gratulantem na pódiu byl tenorista Petr Nekoranec, jemuž skvěle sedla Gounodova árie Roméa Ah! Lève-toi, soleil! (Ach vyjdi, slunce!) z druhého dějství opery Romeo a Julie. Jeho světlý, citlivý hlas s lehkostí klouzal do výšek, bez námahy a forze, s citem a grácií. Francouzský styl je pro něj to pravé, má i dobrou francouzskou výslovnost, které lze porozumět. O něco těžší pozici měl jeho lehký tenor v Bohémě v árii Rodolfa Che gelida manina (Jak ledová ručka), kde jej orchestr nijak nešetřil, ale přesto se v něm jeho hlas neztratil.

Nachtigall Artists, Noc operních hvězd 2020: Simona Šaturová a Petr Nekoranec, Giacomo Sagripanti (foto Petr Dyrc)

Jeden z nejhezčích okamžiků slavnostního večera byl Nekorancův duet se Simonou Šaturovou Tornami a dir che m’ami (Vrať se a řekni, že mě miluješ) z Donizzetiho Dona Pasquala. To bylo jedno velké souznění, jejich hlasy, jemné a procítěné, spolu tak ladily a shodovaly se v každé slabice, v každém témbru tak dokonale, jako by spolu zpívali od narození. Duet odzpívali celý proti sobě, tváří v tvář a na konci si dali lehké políbení. Ostatně – na tomto koncertu plném milostných árií, bylo na pódiu tolik polibků, že by se hlavní hygienička nestačila divit.

Simona Šaturová se dostala ke slovu nejprve jako Linda di Chamounix ze stejnojmenné opery Gaetana Donizettiho. Okamžitě omráčila publikum svými vynikajícími koloraturami v Ah! Tardai troppo – O luce di quest’anima (Ach, příliš pozdě – Ó, světlo této duše). Ve vysoké rychlosti a v adrenalinových výškách si tato sopranistka přímo libuje. Druhý její sólový výstup byla Musetta z BohémyQuando m’en vo’ (Když sama, samotinká), přednesla ji opět s velkým smyslem pro detail, s péčí o každou notu a výraz slova, ve velkém dynamickém rozpětí a dramatických kontrastech.

Nachtigall Artists, Noc operních hvězd 2020: Boris Prýgl a Petr Nekoranec (foto Petr Dyrc)

Nováčkem mezi zkušenými českými hvězdami byl Boris Prýgl, mladý basbarytonista, který se svým vášnivým přednesem a elánem, jež do svého vystoupení vkládal, stal tak trochu miláčkem publika. Alespoň soudě podle počtu mobilů, které se zvedaly s jeho příchodem zvláště v dámské polovině obecenstva. Má zdravý hezky zabarvený hlas a nebojí se jeho síly využít naplno. Představil se árií Valentina z Gounodova FaustaAvant de quitter ces lieux (Než odejdu z těchto míst), se kterou má příští rok debutovat ve Vídeňské státní opeře. S Pavlem Černochem ztvárnili Rodolfa a Marcella z Bohémy – O Mimì, tu più non torni (Ó Mimì, ty už se nevrátíš) a s Petrem Nekorancem sympaticky a herecky zdařile pojali kamarádský duet Au fond du temple saint (U posvátného chrámu) z Bizetových Lovců perel. Orchestr jim k tomu vytvořil nádhernou kulisu, velkorysou fresku barev a dynamických oblouků. Musím říci, že FOKu to pod taktovkou Giacoma Sagripantiho slušelo, zvláště francouzská hudba působila výtečně a stylově. Pod elegantním gestem mladého dirigenta hráli citlivě a inspirovaně. Škoda, že nevybyl čas na nějaké čistě orchestrální číslo.

Nachtigall Artists, Noc operních hvězd 2020: Giacomo Sagripanti (foto Petr Dyrc)
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments