Moji Pražané?

Hudba Plus Petra Vebera (9) - vybraná témata uplynulých dní s nadhledem a v souvislostech: Plácido Domingo diriguje v Praze Mozarta
Plácido Domingo přijíždí do Stavovského divadla (zdroj FB Domingo-Mozart-Prague)

Splnil si sen. Zadirigoval si „operu oper“ v divadle, v němž její premiéru řídil Mozart a které se od té doby, jako už zřejmě jediné, dochovalo ještě ve více méně nezměněné podobě. A Pražané mu rozuměli, tleskali vestoje. Byli rádi, že sem našel cestu, byli rádi, že ty okamžiky prožili a zažili s ním. A byli také rádi, že jím iniciovaný film město ještě o trochu víc zviditelní ve světě, kde se ví o Kafkovi a Muchovi i o Havlovi, ale už asi ne moc o Hradčanech a už vůbec nic o klasické hudbě; a tedy ani i o tom, že Dona Giovanniho psal Mozart před 230 lety pro uvedení v Praze – a že se přitom vyskytoval nejen ve Stavovském divadle, ale mimo jiné i ve vile zvané Bertramka, také dochované. Řeč je o Plácidu Domingovi a jeho krásných aktivitách soustředěných na konci letošního října kolem výročí premiéry opery.

Když byl tenorista Domingo v plné pěvecké síle, viděli jsme ho živě na pódiu u nás s velkým zpožděním – a jen jednou jedinkrát: na recitálu v roce 1994. Pak měl ještě koncert v Českém Krumlově před šesti lety a v pražské aréně rok nato, to už byl stárnoucí hvězdou. Všechny tyto megakoncerty byly nazvučené. Takže jsme ho doopravdy, tedy zvukově přirozeně, neslyšeli vlastně nikdy. Když se nyní, v šestasedmdesáti, objevil Domingo – manažer a už opět barytonista, jako kdysi v samých počátcích – v Praze, aby za dirigentským pultem dodal lesku pěknému, ale nepříliš kulatému výročí prvního uvedení Dona Giovanniho, bylo to krásné, ale spojené současně s nostalgickým povzdechem. Škoda, že sem nenacházel cestu i dřív.

W. A. Mozart: Don Giovanni – Plácido Domingo – Stavovské divadlo (zdroj ND / foto Radovan Šubín)

Agenturní zpráva teď hovoří stručně: Projekt Plácido Domingo v Praze, který pořádá spolek Domingo-Mozart-Prague s Národním divadlem, finančně podpořilo ministerstvo kultury, a to i přes negativní stanovisko komise odborníků, která žádosti o dotace na klasickou hudbu hodnotí.

Ještě dlouho si nebudu jistý vlastním jednoznačným postojem, zda šlo o projekt komerční, na který se přispět z veřejných peněz nemělo, nebo spíše společenský, na který se z nich přispět nemuselo, či opravdu umělecký, kde podpora má logiku. Anebo umělecký, ale s předem oprávněnými pochybnostmi o smyslu výsledku; tam by pak nad podporou visely otazníky. Ministr kultury se každopádně zachoval velkoryse a peníze uvolnil.

Moji Pražané mi rozumějí, traduje se Mozartův výrok.

Bylo by hezké, kdyby ty, kdo mu i dnes rozumějí, Mozartova hudba inspirovala k uvědomování si krásy a probouzela v nich ty lepší stránky. Třeba právě tomu chtěl Daniel Herman pomoci, nevím.

W. A. Mozart: Don Giovanni – Plácido Domingo – Stavovské divadlo (zdroj ND / foto Radovan Šubín)

Ale ještě něco: kéž by navíc Domingem iniciovaný, nyní vznikající a pak později patrně i jím propagovaný film přinesl Praze pomocí „značky“ Mozart užitek v ještě větším počtu turistů a návštěvníků. Avšak zainteresovaných, vědoucích, empatických a vděčných. Ne rowdies, ne sousedů, kteří přijeli jen na levnější pivo, ne strkajících se středoškoláků z jihu i severu Evropy, ne bloumajících znuděných postav či uspěchaných průtokových návštěvníků s bedekrem „Evropou za dva dny“ a se selfie tyčkou před obličejem, on-line permanentně vysílajících s ohlášením polohy, ale kultivovaných lidí, kteří někam jedou cíleně.

A kéž by takový film zprostředkovaně přinesl i peníze na opravu Bertramky.

Zrovna to poslední je ale takový začarovaný kruh. To by museli autoři dokumentu na Bertramce také filmovat. Avšak organizátoři celého projektu Domingo-Mozart-Prague 2017 celkem logicky letos na podzim konstatovali, že se tam s natáčením nepočítá, protože by z toho byla jen ostuda. A nejspíš by tam kameru ani nepustili. Běžte se na Smíchov podívat. Alespoň přes plot. Je už dlouho zavřeno. Mozartova obec, která podle práva získala památku zpět do vlastnictví, tam za osm let zatím nedokázala nic viditelného. Tak se zajímejte, kdo tento kdysi ctihodný spolek reprezentuje. A pak pochopíte, že toho asi mnoho nedokáže, protože jsou to dva badatelé, Pražané, kteří sice do hloubky rozumějí Mozartovi, ale zcela zbytečně dovedou urážet všechny ostatní pohybující se v tuzemsku a přilehlých končinách kolem hudby… a neumějí to mnohem potřebnější – rozumně uvažovat a diplomaticky vyjednávat o tak současných, komplikovaných a delikátních věcech, jako jsou fundraising, partnerství nebo mecenášství.

Plácido Domingo ve Stavovském divadle (zdroj FB Domingo-Mozart-Prague)

Související články


Komentáře “Moji Pražané?

  1. Moc hezky napsaný článek s poukazem na ostudně zavřenou Bertramku. Kdybych měl možnost, inicioval bych zákon, který by významnou kulturní památku, o kterou se její majitel nestará a nechá ji chátrat, vyvlastnil a znárodnil (zní to hrozně, připomíná rok 1948). Ale jak jinak ukončit tuto mezinárodní ostudu způsobenou vrtochem dvou muzikologů?

Napsat komentář