Moravské divadlo po 38 letech rozezní Mozartův Únos ze serailu

Nepříliš složitý děj je soustředěný v hlavních postavách, u nichž se Mozart zaměřuje na zachycení dramatických situací, duševních stavů a konfliktů. Po tom, co je Konstance se svou komornou Blondou a sluhou Pedrillem unesena a prodána do Turecka, ocitne se v paláci paši Selima, který se snaží získat její srdce. To však patří Belmontemu. Pod záminkou práce architekta se vloudí do paláce a společně s Pedrillem zosnují plán na noční únos obou dívek. Při útěku jsou však chyceni dozorcem Osminem. Jak se zachová paša Selim? Zvítězí touha po pomstě z dávné křivdy nebo šlechetnost? 

Únos ze serailu, který měl premiéru 16. července 1782 ve vídeňském Burgtheatru, napsal Mozart na žádost císaře Josefa II. Operu o třech dějstvích komponoval jako zpěvohru – singspiel, kde je mezi hudebními čísly vloženo mluvené slovo. Libreto napsal Gottlieb Stephanie podle literární předlohy Christopha Friedricha Bretznera. Praha byla prvním mimoněmeckým městem, kde byl Únos uveden v roce 1783 a sklidil zde nebývalý úspěch u diváků i kritiků. Jelikož se jedná o dílo s jedněmi z nejtěžších pěveckých árií vůbec, neobjevuje se v posledním století v repertoáru operních divadel příliš často. Poslední uvedení této inscenace se v Moravském divadle Olomouc uskutečnilo v roce 1984. 

„Letos je to 240 let od napsání a premiéry Únosu ze serailu. Byl to jeden z důvodů, proč jsem tento titul vybral do dramaturgie,” vysvětlil šéf souboru opery a operety Moravského divadla Miloslav Oswald, který je současně autorem hudebního nastudování inscenace a jejím dirigentem. Neméně významným je také osobní vztah, jenž ho k ní poutá. „Opera je mi velmi blízká. Nejen proto, že Mozarta mám rád, ale také, že rodinní předkové byli přímo přítomni vzniku tohoto díla a přepisovali Mozartův rukopis,” prozradil další pohnutku Miloslav Oswald.

„Rád bych diváky pozval na poslední premiéru letošní sezony, kterou je bez pochyby jedno z nejlepších Mozartových děl. Jsem rád, že se Únos ze serailu po dlouhé době vrací do Olomouce, s níž je Mozart úzce spjatý,“ pozval ředitel Moravského divadla David Gerneš.

Jedním z námětů pro děj opery byla oslava blížícího se stého výročí vítězství Habsburské monarchie nad tureckými povstalci. To vedlo k módní oblibě tureckého prostředí a tajemné exotiky. „Mozart sám mluví o tom, že psal tureckou hudbu a zdůrazňuje to použitím činelů, trianglu, tureckého bubnu, které nikde jinde nepoužil, a flétny piccolo,” sdělil Oswald.

Také Andrea Hlinková se při režii opery snažila o přenesení atmosféry Orientu na diváka. „Nedržím se ale striktně historických faktů, ať už v kostýmovém nebo scénickém ztvárnění, ale také v režijních postupech. Pro mě je Únos ze serailu v první řadě komický příběh o lásce, který se odehrává v muslimské zemi, v Turecku. Obzvlášť v dnešní době je to velmi citlivé téma, a proto musím být velmi obezřetná v režijním postupu, abych se vyhnula jakékoliv konfrontaci.” 

Pro Andreu Hlinkovou je to již druhé setkání s Mozartem v Moravském divadle, v roce 2019 režírovala operu Così fan tutte. „Mozartovy opery jsou pro režiséra vždy velkou výzvou – najít ten správný režijní klíč a vymyslet režijní koncepci tak, aby bylo respektováno libreto a hudba. Nechat vyznít jeho hudbu, která je nadčasová a hledat v ní prvky aktualizace, je pro mě nesmírně náročná práce,” zhodnotila svou úlohu Hlinková.

Jak sama dodává, snažila se muslimské téma „odlehčit”. „Diváci se mohou těšit na spoustu humorných situací a scének, které střídají extrémně náročné virtuózní árie. Opera je plná pohybu, nápadů, hereckých akcí a jevištních proměn, takže diváci budou mít o zábavu postaráno,” nalákala režisérka Hlinková. 

Únos ze serailu je prvním z řady vrcholných děl Mozartovy tvorby. Vedle komorních čísel, plných láskyplného citu i mladého šibalství, obsahuje pěvecky náročné pasáže. Příkladem je sopránová postava Konstance nebo bas Osmina. „Dosud jsem se s tak těžkým partem nesetkala. Najdete tam všechno. Mozartova hudba je čistá, průhledná, pokud něco pokazíte, je to hned slyšet. Na druhou stranu jsem se na roli Konstance těšila, protože prochází proměnami. Stýská se jí, je zoufalá, ale neztrácí jiskřičku naděje, že ji Belmonte přijde zachránit. Přitom je to komedie, takže v těch zoufalých situacích třeba házím polštáři a hystericky křičím po ostatních. Mám pocit, že momentálně postavu Konstance prožívám i ve svém životě, takže se to nyní všechno propojilo,” popsala svůj vztah k postavě Helena Beránková, kterou alternuje Elena Prášilová Gazdíková.

„Mozartovy opery obecně jsou pověstné svou technickou náročností pěveckých partů, role Konstance patří zatím k těm nejtěžším, jaké jsem kdy zpívala. Vyžadovala dlouhý trénink a přípravu. Také prostředí Orientu je pro mě nová zkušenost. Je tomu podřízená scéna, kostýmy, jednání jednotlivých postav a jejich způsoby. Nad tím vším ale vévodí jako vždy dokonalá Mozartova hudba, ve které je vše podstatné napsané, to, co oblažuje duši, co nás harmonizuje a očišťuje,” prozradila Elena Prášilová Gazdíková.

Do role Belmonteho byl obsazen Milan Vlček v alternaci s Janem Ondráčkem. „Role Belmonteho není jednoduchá, ale tenory měl Mozart zřejmě rád. Role Osmina a Konstance jsou mnohem obtížnější,” sdělil Milan Vlček. „Jde o jednu z nejtěžších basových rolí komického basového oboru a o nejhlubší basovou roli vůbec. Role Osmina totiž vyžaduje rozsah téměř dvě a půl oktávy! Po herecké stránce se ale v roli cítím dobře a myslím si, že se paní režisérce podařilo vytvořit vtipnou a zajímavou komedii,” uvedl k roli Osmina David Szendiuch, kterého alternuje Jan Šťáva. 

V obsazení služebné Blondy se objeví Jana Juríčková, kterou alternuje Lucie Kordová, v roli Pedrilla uvidíme Petra Martínka v alternaci s Jakubem Rouskem. Mluvenou roli paši Selima si zahraje Jiří Přibyl s Pavlem Hekelou. 

Autorem scény a kostýmů je Miriam Struhárová. „Zdroje inspirace jsem hledala zejména v tureckých lázních – hammam. Interiéry tureckého hammamu jsou nesmírně okouzlující architektury, plné krásných orientálních prvků, ohromují barevností a pestrostí. Turecké lázně nás spolu s výtvarnicí Miriam Struhárovou tak uchvátily, že volba scénicko-režijní koncepce vychází právě z tohoto orientálního prostředí,” dodala na závěr Andrea Hlinková.

V české historii Moravského divadla se bude jednat o páté uvedení této opery. Ještě předtím se hrála například také v sezoně 1888/89 a 1902/03.