Moravské divadlo symbolicky podpoří běloruské protivládní organizace

Aktualizace: doplnili jsme informace o politické situaci v Bělorusku
Vedení Moravského divadla oslovilo mezinárodní sdružení Občanské Bělorusko, jehož cílem je podporovat rozvoj běloruských nevládních organizací a rozvíjet jejich vzájemnou spolupráci s českými partnery. K iniciativě se již dříve přidala divadla v Praze či Brně. „Dohodli jsme se na termínu 25. března. V tento den v roce 1918 byla vyhlášena Běloruská lidová republika. Původní červenobílá státní vlajka je dnes symbolem protestu proti současnému vládnímu režimu. Proto jsme se rozhodli nasvítit v těchto barvách budovu našeho divadla a vyjádřit tak solidaritu s občany Běloruska, kteří touží po svobodě, jednotě a demokracii,” uvedl ředitel Moravského divadla David Gerneš.
Divadlo na Horním náměstí se do červené a bíle zahalí ve čtvrtek 25. března od 18 do 20.30 hodin. Už o den dříve se na budově objeví velký banner s nápisem „Free Belarus“ (Svobodné Bělorusko). Podporu vyjádří i Unie výtvarných umělců Olomoucka. „Nemluvím jen za sebe, ale za mnoho výtvarníků, kteří jsme zažili totalitu a zákazy tvořit svobodně. Nepřestane pro mě být prioritou bojovat za svobodu projevu a lidská práva,“ uvedl předseda Unie výtvarných umělců Olomoucka Oldřich Schnabl.
Běloruskem zmítají od loňského léta protesty proti autoritářskému režimu Alexandra Lukašenka, který se po srpnových prezidentských volbách znovu nechal vyhlásit vítězem hlasování. Opozice pokládá volby za zfalšované, jejich výsledky odmítla uznat i Evropská unie. EU uvalila sankce na Lukašenka a jeho spolupracovníky, podezřelé ze zfalšování voleb a porušování lidských práv při potlačování protestů. Lukašenko, který vládne zemi od roku 1994, tvrzení i požadavky opozice na svou demisi odmítá.
Běloruskou historickou vlajku na znamení solidarity s běloruskou opozicí vyvěsil již dříve také Senát, brněnská radnice či Liberecký kraj, stejně jako řada institucí po celém světě. Tuto vlajku nyní stát oficiálně nepoužívá, ale stala se symbolem opozice. Byla používána v krátkých obdobích formování běloruské nezávislosti, v letech 1918 až 1919, a při novodobé emancipaci moderního běloruského národa po rozpadu Sovětského svazu v letech 1991 až 1995.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
Komentář bez komentáře, HH versus David Chaloupka
– Zážitek z divadla však kupodivu tentokrát působil spíše rozpačitě – Bohužel již po několika minutách produkce jsem začal pociťovat určité rozpaky a nejistotu.
– působil výsledek těžkopádně, zdlouhavě, bez point a pestřejšího rozehrání situací – Herecká akce bez větších nápadů byla odehrána spolehlivě, ale fádně. Situacím chyběla gradace a hlavně pointování.
– Tento dojem posílilo i hudební vyznění, kdy v akustice Stavovského divadla orchestr (na rozdíl od rozhlasového záznamu) překrýval sólisty a bez větší dynamické škály otupil i hudební vtip – Hlavním problémem představení bylo velmi nediferencované vedení orchestru Markem Ivanovičem, který nerespektoval předepsané dynamické rozdíly partitury a bez velkých diferencí a v celkově silnější zvukové intenzitě odehrál jak lyrické, tak dramatičtější pasáže díla. Rafinovanosti partitury tak zcela zanikly. Částečně to mohlo být způsobeno i menším prostorem Stavovského divadla.
– A znovu se vrací otázka, nakolik u komických konverzačních oper ctít originál (v tomto případě italský) a – pokud sólisté srozumitelně deklamují – ochudit diváky o bezprostřední vtip textu. -Inscenátoři se rozhodli uvést dílo v původní italské verzi, což se u díla, které je postaveno na rychlé konverzaci a vtipnosti dialogů, nemusí jevit jako skutečná výhoda. Divák, neovládající italštinu, tak neustále okem těká ze scény na rychle se měnící titulky na horním titulkovacím zařízení.Zejména u konverzačních titulů je otázka kvalitního překladu na místě.
– Mnohem více si nadsázku své komedie hereček, které se vydávají za urozené šlechtičny, užívaly Eva Dřízgová-Jirušová a Anna Nitrová – Naopak duo hereček si svoje party více vychutnávalo.
HH 148 versus HH 147
Opožděnou tečku nyní dodalo Národní divadlo Tannhäuserem, kdy předchozí operní management v chaosem a neumětelstvím zmítaném konglomerátu pod vedením Rocca nedokázal „vtěsnat“ uvedení Tannhäusera do roku 2013. Tannhäuser se stal jedinou letošní premiérou „transformovaného“ souboru Státní opery do konglomerátu Národního divadla po všech turbulencích a zmatcích. Právě Bludný Holanďan s pětadvaceti inscenacemi následován Lohengrinem a Tannhäuserem patří v naší poválečné historii k nejčastěji hraným operám toto velkého německého hudebně-dramatického syntetika
Předchozí management v chaosem a neumětelstvím zmítaném konglomerátu Národního divadla pohříchu nedokázal naplánovat jedinou operní premiéru souboru Státní opery Praha na rok dvojího výročí tohoto velkého operního syntetika (1813-1883).
PS: Kde je ve Státní opeře třetí balkón?
Dobré odpoledne, děkujeme za komentář. Dovolujeme si Vás ale upozornit, že vystupování pod různými identitami je v rozporu s pravidly diskuze.
Autorka Operního panoramatu nám zaslala ke svojí recenzi Tannhäusera toto upřesnění:
– Tannhäuser se stal jedinou scénickou premiérou letošní sezony.
– Ženská část sboru zpívala z podstropu druhého balkónu.