Moravský podzim v Brně zahájen

Brána Moravského podzimu byla včerejším večerem slavnostně otevřena. Však ještě krátce před oficiální honosnou oslavou jednoho z největších a nejvýznamnějších brněnských svátků klasické hudby usedáme do salónních prostor restaurace Bohéma. Zde ve vší milé skromnosti začíná festivalový večer besedou k večernímu koncertu s dramaturgy a členy Filharmonie Brno, Jiřím Benešem, Karlem Procházkou a Leošem Zavadilíkem. Večer nerušený žádnými oficiálními velkými slovy, naplněný spíše vzpomínkami na osobnost Františka Jílka, jehož výročí narození a zároveň i úmrtí je zahajovací koncert věnován. Oslavná slova této velké osobnosti pro mě osobně tvořila jakýsi bilanční úvod letošního festivalu, který už dávno žije ve zcela jiném světě, než na jaký bylo vzpomínáno, a který se právě letos chce od svého dosavadního fungování proměnit v mnoha významech.

Čtyřicátý sedmý ročník je totiž první ročník v přímé režii Filharmonie Brno. Okamžitě po důkladném prozkoumání festivalového programu se ocitáme v mnohem propracovanějším prostředí, než jak tomu bylo u mezinárodního festivalu doposud. Ať už jde o tematickou flexibilitu, která hledá můstky jak napříč celým programem, tak z něj tvoří jednotlivé ostrůvky, a neulpívá tak na jednom mostu oslím. Rovněž si bere za cíl pozvednutí úrovně z pouhé přehlídky uměleckých děl na komplexní plochu festivalového života spojenou s množstvím zajímavých poloh doprovodného programu. Proč bychom měli být odkázáni na Vídeň? Nastolení dvouleté periodicity festivalu slibuje přilepšení, i co se týče představení velkých jmen interpretů a souborů, jež mají na tomto ročníku vystoupit.Zhruba uprostřed tohoto zamýšlení přichází oficiální zpráva o nevystoupení prvního z oněch jmen. Boris Berezovskij své účinkování končí na generální zkoušce kvůli poranění ruky. Nepřítomnost dvou Ravelových koncertů je samozřejmě velmi nepříjemným zásahem do provázanosti zahajovacího večera. Jako revanš pro všechny je nabídnuta možnost výběru z jakéhokoli dalšího festivalového dne, po předložení včerejší vstupenky zdarma.

Těmito slovy skončila nelehká uvítací role ředitelky brněnské filharmonie Marie Kučerové, jež společně s náměstkyní primátora Janou Bohuňovskou otevřely oficiální program zahajovacího večera.

Je velmi těžké opustit náladu povolebního občana a hrdě se zvednout ku poslechu státní hymny. Tradice si to snad žádá, leč v rámci okolností bylo jen těžké se zbavit trpkosti povinnosti z toho plynoucí. Možná snad zbytečně nafouknutý dojem ovšem neuklidnila ani náhradní programní volba. Smetanova Vltava pro nás osobně byla velkým krokem zpět, leč opět je nutno říct, že led zde byl opravdu křehčí než křehký a všechno je třeba brát s velkým nadhledem. Jen co do úvodních zlatých slov nového uvažování festivalu mi tento krok připadal jako zbytečný a co do společnosti dvou brněnských symfoniet i velmi kostrbatý.

Samotné provedení bylo ovšem na velmi slušné úrovni. Po poněkud rozpačitém probouzení, začal orchestr hrát velmi najisto a pod obrovsky energickým vedením Aleksandara Markoviće se začal postupně vypracovávat, což ovšem doslovně platí až pro další uvedené dílo, Vojenskou symfonietu.

Po medzi potlesku sa pokračovalo síce inak dramaturgicky usporiadanými, ale dopredu avizovanými dielami. Zaradenie obidvoch symfoniet z pier brnenských skladateľov, dokonca v oboch prípadoch v originálnom názve nesúcich prívlastok vojenská, bol dramaturgický počin veľmi podarený. Konfrontácia jednovetej Vojenskej symfoniety od mladej, ale na jej vek dosti vyzralej skladateľky Vítězslavy Kaprálové a Sinfonietty starého, dva roky pred smrťou, vrcholného Janáčka, je vynikajúci nápad. Obdive skladby svojim autorom priniesli značný úspech a uznanie.

Ako prvá zaznela kompozícia ženskej predstaviteľky. Absolventská práca z Pražského konzervatória pod vedením Vítězslava Nováka bola interpretovaná vynikajúco. Vojenskosť bola predovšetkým v pochodovom rytme znateľná a tak bola aj precízne podaná. Marković nie len tu, ale počas celého večera dokázal naložiť s expresivitou, predovšetkým s dynamikou veľmi vyvážene, pedantne a efektne. S orchestrom dokázal vytvoriť nádherne kontrasty a ten sa ním naozaj riadil, čo sa už však o rytmickej súhre stopercentne povedať nedá. Nejaká tá chybička sa vždy objaví. V kompozícii je jasne cítiť vplyv autorkinho učiteľa. Tá sa však dokázala vymaniť v niektorých miestach. Napríklad moment tympánov s postupne sa napájajúcim basklarinetom bol kompozične veľmi zaujímavý a nápaditý. Taktiež výrazný výkrikový moment tremola dychov za doprovodu sláčikov. Autorka však ani tu nezaprela svojho prekompovaného ducha a niekedy mi to prišlo až príliš preexponované, jedná sa však o čisto subjektívny názor. Po veľkolepom výbušnom konci pomerne nezaplnený sál pohltil potlesk a „ticho“ prestávky. Tá síce bola potrebná, jej dĺžka však mohla byť o čosi kratšia a tak by konfrontácia ešte nevychladnutého predošlého zážitku s tým nasledujúcim bola efektnejšia. Nič sa nedá robiť. Vrcholné orchestrálne dielo Leoša Janáčka bolo podané o čosi slabšie, rozhodne však kvalitne. Masívny fanfárovitý prierazný zvuk trubiek dodával rozhodne vojenský nádych. Plechové nástroje sa počas celého večera vzhľadom na svoje predošlé výkony solídne držali. Sem tam im samozrejme niečo ušlo, predovšetkým trombónom s dusítkom a tube, avšak to sa dá prepáčiť. Rozhodne ma prekvapil pult trubiek(nie horné fanfáry), ktoré vo svojich partoch zneli ako jeden a vždy som sa uisťoval, či naozaj hrajú traja. Flauty svoje party zvládli vynikajúco. Taktiež treba zvlášť vyzdvihnúť výkon tympanistu, ktorý „búchal“ vynikajúco počas celého večera. Expresívne gesto dirigenta a veľký symfonický záver ukončil celý večer a Filharmónia si vyslúžila veľký potlesk, ktorý si vzhľadom na svoj výkon zaslúžila. Rozhodne dôstojný záver, škoda len nepríjemnosti, ináč by úvod festivalu mohol byť naozaj vynikajúci.

Hodnocení autorů: 80 %

Moravský podzim 2013
Úvodní koncert věnovaný 100. výročí narození dirigenta Františka Jílka
Filharmonie Brno
Dirigent: Aleksandar Marković
27. října 2013 Janáčkovo divadlo Brno

Bedřich Smetana: Vltava
Vítězslava Kaprálová: Vojenská sinfonietta op. 11
Leoš Janáček: Sinfonietta

www.filharmonie-brno.cz

Foto Filharmonie Brno