Mozartův Idomeneo se střety lidských emocí

  1. 1
  2. 2

Významný podíl na celkovém výsledku premiéry měli sólisté. Pěvecké nároky opery seria nejen s požadavkem technické virtuozity koloratur, kantilény, skoků, messa di voce, ozdob, ale především exponovaného výrazového rejstříku ve smyslu barokní teorie afektů, zvládla hlavně Markéta Böhmová. Svým vyrovnaným lyrickým sopránem vystihla trojskou princeznu Iliu jako dívku, zoufající nad svým osudem s vnitřním svárem milostného citu a vděku k Idamantovi, nepříteli, který jí zachránil život – a zároveň se záští, protože jako dcera trojského krále Priama by měla pomstít otce, bratra i všechny padlé z poražené Tróje. Dramatickou rozvrásněnost vstupní árie Padre, germani, addio o tom, jak její nešťastné srdce ničí pomsta, žárlivost, nenávist a láska, pak zklidnila do vroucného milostného vyznání Zeffiretti lusinghieri / Lahodné vánky, které po větříku „šeptá“ Idamantovi. Mohl tak naplno vyznít kontrast Elektry, dcery prokletím pronásledovaného Agamemnonova rodu, do kterého Petra Alvarez Šimková vložila energii mstitelky vůči své sokyni v lásce s gradací závěrečného výstupu Oh, smania! Oh furie! / Jaké šílenství! Furie!, v němž Elektra přirovnává svou poníženost a své utrpení k Orestovu a střídá výraz zuřivého vzteku a výbuchy panovačné zášti nad tím, že ji opustil Idamante, kterého tak vášnivě miluje, s výrazem bolesti a trýzně zlomeného srdce. V dané hudební a inscenační koncepci tolik nevadilo, že Petra Alvarez Šimková není mozartovskou ani koloraturní specialistkou (jak se projevilo v lyričtějším milostném vyznání Idamantovi Idol mio / Miláčku můj) a její doména je v mladodramatickém romantickém repertoáru se vzrušenějším vibratem.

Idamante, původně psaný pro kastráta, byl v podání mezzosopranistky Barbory Poláškové  de NunesCambraia citlivý mladík, který se sice snaží při propuštění zajatých Trójanů energicky rozhodovat jako následník krétského trůnu, ale i tento jeho první vladařský čin je motivován milostným citem a operou prochází jako člověk ztrápený neopětovanou láskou, otcovým odmítáním a povinností odjet s určenou nevěstou. V árii Il padre adorato / Uctívaný otče Polášková propojila radost syna, že otec nezahynul v bouři, jak se původně dozvěděl, a zároveň nechápavost, proč ho místo uvítání v hrůze a hněvu odhání. V závěru, zatímco se Elektra utápí ve svém vzteku, suverénně přejímá s Illiou vládu nad Krétou.

Philippe Castagner – W. A. Mozart: Idomeneo – DJKT Plzeň 2019 (foto Martina Root)

Ani Phillippe Castagner, kanadský tenorista, který prošel Lindermannovým programem pro mladé umělce v MET a v Plzni (výrazná posila sólistického ansámblu jako Lenskij v Evženu Oněginovi, Princ v Rusalce, Iásón v Cherubiniho Medei nebo Ismael v Nabuccovi), nepatří k mozartovským specialistům. Pro titulní roli Idomenea jako otce, který v závěru z vlastního rozhodnutí předává svůj královský úřad synovi, byl do jisté míry handicapován svým mládím. V rámci režijní koncepce nepojal svou roli krétského krále jako vítězného trójského hrdinu, ale jako ztroskotance, ochotného k podvodům a vláčeného důsledky slibu, který dal v nejvyšší nouzi, aby v bouři zachránil sebe i své druhy. Spolehlivou oporu měl Castagner ve svém pohyblivém spinto tenoru a muzikalitě, díky kterému zvládl i Idomeneovu vzrušenou árii s obrazem záchrany z mořské bouře a mořem zuřícím v jeho srdci Fuor del mar / Zachráněn z moře, kdy sužován Poseidonovou hrozbou doufá, že alespoň jeho srdci nehrozí ztroskotání, protože hledá útěchu v milostném vztahu k Ilie, která jej však po smrti Priama vnímá jako nového otce.

Plzeňskou inscenaci dozajista nejde srovnávat s vytříbenými nahrávkami Johna Eliota Gardinera nebo René Jacobse, ani s vyhraněnými, třebas kontroverzními výklady ve vztahu k současnosti. Díky pěveckému obsazení, velmi dobrému výkonu orchestru a režii postavené na psychologii postav má ovšem v plzeňském kontextu plné oprávnění.

Philippe Castagner – W. A. Mozart: Idomeneo – DJKT Plzeň 2019 (foto Martina Root)

 

Hodnocení autorky 80 %

 

Wolfgang Amadeus Mozart: Idomeneo

Hudební nastudování: Norbert Baxa

Režie: Arila Siegert

Scéna: Hans Dieter Schaal

Kostýmy: Marie-Luise Strandt

Světelný design: Daniel Tesař

Dramaturgie: Zbyněk Brabec

 

Idomeneo, král na Krétě: Philippe Castagner

Idamante, jeho syn:  Barbora Polášková de Nunes Cambraia

Ilia, trojská princezna: Markéta Böhmová

Elektra, Agamemnonova dcera: Petra Šimková Alvarez

Arbace, králův důvěrník: Amir Khan

Hlas věštby / Velekněz: Jan Hnyk

 

Orchestr a sbor opery J. K. Tyla v Plzni.
Divadlo J. K. Tyla v Plzni, premiéra 9. března 2019 v 19:00 hodin.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Vandal

Paní Helena Havlíková nikdy neselže. Ať napíše cokoli, když to přečtu, vzkypí mi žluč. A může to být jak u představení, která jsme shlédli oba, tak i u představení, která nikdy neuvidím. Třeba dnes: kde vidí paní Havlíková ten BOOM souborů poučené interpretace staré hudby? Ve kterých divadlech vystupují? Jaké opery uvádějí? (A na jaké úrovni je jejich interpretace?) Ano, jsou zde Collegium Marianum a Czech Ensemble Baroque. Jenže paní Semerádovou si nikdo do divadla nepustí (a v kulturním domě nebo kostele velkou scénickou parádu neuděláte)a pan Válek se přeorientoval na církevní hudbu (ale stejně se do Znojma letos zase… Číst vice »