Týden s tancem

Národní divadlo Brno bude premiéru baletu Romeo a Julie i streamovat
Prokofjevovo baletní drama Romeo a Julie mělo světovou premiéru v Národním divadle Brno 30. prosince 1938 v choreografii legendy brněnského baletu Iva Váni Psoty. Málokterý baletní soubor se může pochlubit skutečností, že uvedl ve své historii ve světové premiéře dílo, které se stalo jedním z nejhranějších baletů na světě. Balet NdB takovýto titul má a právem i povinností patří k nejuváděnějším v jeho repertoáru, aktuální uvedení bude již sedmou premiérovou inscenací od roku 1938. Taneční zpracování Shakespearova dramatu je velmi oblíbené a mnozí proslulí choreografové vytvořili během 20. století legendární inscenace hrané po celém světě dodnes. Důvod, proč tomu tak je, lze hledat nejen ve věčně rezonujícím tématu tragické lásky, ale i v nádherné hudbě Sergeje Prokofjeva, která je považována za jeden z nejkrásnějších baletních opusů vůbec.

Premiéra v choreografii šéfa souboru Mária Radačovského se uskuteční 8. března v Janáčkově divadle. Režie se ujal Martin Glaser, scénu vytvořil Marek Hollý, kostýmy Alexandra Grusková. Orchestr bude dirigovat Pavel Šnajdr. Na internetu se bude moci kdokoli připojit k živému vysílání z premiéry na adrese www.romeoajulie80.cz/live.

Přestože se nové brněnské zpracování neodehrává v historických kulisách a kostýmech renesanční Verony, inscenátoři ujišťují, že ctili Shakespearovo drama a jeho hlavní motiv prvního vzplanutí lásky dvou mladých lidí. Dominantním tématem baletu je nepřátelské rozdělení společnosti, z jejichž protipólů oba milenci pocházejí. Téma, aktuální v době vzniku dramatu, zrodu Prokofjevova baletu a snad ještě více i dnes, přinese obraz společnosti rozdělené na my a oni, obraz střetu mezi svobodou a totalitou. „Vždyť v celém světě jsme dnes svědky stejného dění. Je to pokušení současných elit pod rouškou disciplíny, uniformity, dodržování vlastních vnitřních pravidel, řádu a formálního pořádku směřovat k totalitě v konfrontaci se svobodomyslnou částí společnosti, vyznávající hodnoty osobní svobody, lidskosti, tolerance a myšlenkové kreativity. Záměrem tvůrců je zpracovat předlohu jako současné taneční drama, aktuální, rezonující dobou i se vkusem dnešního baletního diváka. Ambicí inscenace postavené na klasických hodnotách, ale inscenované současným uměleckým jazykem, je oslovit široké spektrum diváků zaměřených jak na klasickou baletní tvorbu, tak i na současné inscenační trendy v moderním tanci,“ slibuje Balet NdB.

Na projektu Romeo a Julie spojili své tvůrčí síly umělci střední generace, jejichž cesty se v několika případech již v minulosti protnuly. A právě zjištění, že u těchto osobností existuje společný umělecký názor a souznění, stálo u zrodu myšlenky, jak zkomponovat kreativní tým pro projekt Romeo a Julie. Tři slovenští umělci, Mário Radačovský jako choreograf, Alexandra Grusková jako kostýmní výtvarnice a Marek Hollý jako scénograf se nedávno sešli při společné práci na světové premiéře taneční verze muzikálu West Side Story. Všichni jsou aktivními tvůrci působícími na Slovensku, v České republice i v zahraničí. K nim se pro inscenaci Romeo a Julie připojil český režisér Martin Glaser, jehož vklad do koncepce hudebně dramatického díla je klíčový. Nebývá obvyklé, že k baletnímu představení si choreograf přibírá režiséra, ale dlužno poznamenat, že v mnoha případech by to byl jen krok k úspěchu a záměr Mária Radačovského je správný.

„Světová premiéra tohoto fenomenálního baletu byla před osmdesáti lety zde v Brně. A bude to již sedmá inscenace tohoto jednoho z nejhranějších baletních titulů na světě. Snažím se nepřipouštět si tento zavazující a často svazující fakt, který nade mnou a celým týmem visí. Režijně choreografická koncepce baletu má dvě hlavní roviny. Tím prvním a snad i dominantním tématem baletu je nepřátelské rozdělení společnosti, z jejichž protipólů oba milenci pocházejí. Pro mne je ale důležitější téma druhé, a to věčné téma lásky dvou mladých lidí. Inscenace bude skvělá jen za předpokladu, že nebudeme hrát jen „jako“ o lásce, ale že bude opravdová, přesvědčivá. Spolu s interprety se budu snažit přesvědčit diváky, že láska je ten nejkrásnější cit, základní kámen vztahu muže a ženy, pro mě osobně symbol dobra. A protože jsem přesvědčený, že kdyby se láska ztratila, tak by to znamenalo konec pro lidstvo. Chci, aby si každý uvědomil, že je nekonečná a neztratí se, pokud ji budeme pěstovat a bojovat za ni. Stejně jako Romeo s Julií. Pak bude náš svět určitě lepším místem pro život,“ říká k nové inscenaci Mário Radačovský.

Martin Glaser dodává svůj pohled: „Vyprávět znovu archetypální příběh… Ale jak? Mělo by to být snadné – říkáme, že příběh Romea a Julie je věčný. Proto označujeme situace, které hrdinové prožijí, jako archetypální. Je to skutečně tak snadné a samozřejmé? Není příliš pohodlné, dát si jako premisu, že “tomu přeci musí rozumět každý”? Jak vyprávět v době, kdy nevěříme slovům. V časech, kdy neumíme naslouchat a nevydržíme poslouchat. Ve chvíli, kdy začínáme být otupělí v záplavě obrazů? Univerzální jazyk tance a pohybu se zdá být ideálním nositelem sdělení. Pokusit se o nové vyprávění v místě, kde se taneční Romeo a Julie narodili, se jeví jako ideální. Ale i v případě tance je třeba se tázat, co je skutečně schopné komunikovat s dnešním člověkem. Nespolehnout se na tradici, ale odrazit se od ní. Je třeba pokusit se najít nový taneční jazyk pro věčný příběh, pro nesmrtelnou hudbu, ale pro Romea a Julii 21. století. Hledat jazyk těla, který nahradí jazyk slov. Hledat čistotu archetypu pod vrstvou tradice. Odhalit tělesnou dřeň situací, vztahů, postav. Tančit drama srdce, krve, dechu, snu…“