Mozartův Idomeneo se střety lidských emocí

  1. 1
  2. 2
Uvedením Idomenea Wolfganga Amadea Mozarta, v Plzni vůbec prvním, pokračuje operní soubor Divadla J. K. Tyla v dramaturgické linii „starých“ oper, kterými chce obohacovat svůj repertoár. Plzeňští tak vstupují do diskuse, nakolik standardní repertoárové operní divadlo má pronikat do hájemství specializovaných souborů v době boomu tzv. historicky poučené interpretace s dobovými nástroji nebo jejich replikami.
W. A. Mozart: Idomeneo – DJKT Plzeň 2019 (vizuál Martina Root)

Podobně jako inscenace loňská plzeňská inscenace Monteverdiho Orfea i nastudování Idomenea ukázalo, že vedle souborů staré hudby, které se rozmohly také u nás a pouštějí se i rozsáhlého žánru opery (olomoucký Ensemble Damian, brněnský Czech Ensemble Baroque jako rezidenční orchestr operní staggiony v rámci Hudebního festivalu Znojmo, občas i Collegium 1704, Musica Florea nebo Collegium Marianum), má smysl i provedení soubory „kamenných“ divadel na dnešní nástroje s hráči orchestru, sborem, ale i sólisty, kteří musí ovládnout široké spektrum stylů v repertoáru od vrcholného klasicismu po současnost s převahou romantické opery.

Idomenea, méně často uváděnou operu založenou na schématech dožívající opery seria, ovšem už poučenou Gluckovými reformami, čtyřiadvacetiletý Mozart vytvořil na přelomu let 1780–1781 na objednávku bavorského kurfiřta v Mnichově pro špičkové interprety své doby.

Návraty hrdinů trojské války, pokud se jejího konce vůbec dožili, byly komplikované. V libretu Giambattisty Varesca popudil krétský král Idomeneo boha Poseidona; jeho hněv a smrtící mořskou bouři odvrátí slibem, že mu obětuje prvního člověka, kterého po přistání potká. Netuší, že to bude jeho vlastní syn Idamantes. Mozartovo zpracování na rozdíl od homérské předlohy končí podle pravidel opery seria šťastně. Idomeneo se však musí vzdát trůnu.

Jevhen Šokalo, Philippe Castagner – W. A. Mozart: Idomeneo – DJKT Plzeň 2019 (foto Martina Root)

V Plzni rozumně zredukovali recitativy a vypustili baletní hudbu. Dirigent Norbert Baxa zkoncentroval orchestr do intonační i rytmické kázně a soustředil se především na plastičnost hudebního vyjádření afektů – nejen v hudebních číslech, kterým co do dramatičnosti vévodí scény bouře, mořského vlnobití s výkřiky ztroskotanců a zjevení nestvůry, ale i v doprovázených recitativech. I když byl celkový zvuk při použití dnešních nástrojů robustnější, než ho známe od specialistů na dobovou interpretaci, Baxa uhlídal vyváženost dynamiky vůči pěvcům, v ansámblech i sólistům. Dařilo se mu citlivě modelovat fráze a v sólových místech se výborně uplatnili i jednotliví hráči především dechové sekce. Velmi příjemné bylo užití hammerklavieru (Monika Knoblochová) s měkčím zvukem místo stereotypně cinkavého cembala. Skvěle připravený byl také sbor pod vedením Zdeňka Vimra, který se stal i výraznou vizuální složkou inscenace.

Německá režisérka, choreografka a dříve i aktivní tanečnice Arila Siegert přesunula ve stylu současné režijní praxe antický mýtus do blíže neurčité současnosti a dobu vzniku opery připomněla jen jemně rokokovými prvky Idamantova kostýmu a na chvíli i paruk Idamanta a Ilii (kostýmy Marie-Luise Strandt). Potlačila historickou vazbu příběhu na trojskou válku, její zničující důsledky pro vítěze nebo poražené, stejně jako rezignovala na hledání současných analogií k válečným hrůzám i jejich vlivu na psychiku a chování lidí. (Připomeňme, že inscenaci Idomenea v berlínské Deutsche Oper v roce 2006 v režii provokativního Hanse Neuenfelse s uťatými hlavami symbolických představitelů čtyř největších náboženství – Poseidona, Ježíše, Budhy a Mohameda vedení divadla z obav před možnými negativními reakcemi muslimských radikálů na nějakou dobu stáhlo.) Siegert zvolila relativně nejjednodušší a „univerzální“ přístup: zaměřila se na intimní, stále přítomné střety lidských emocí, jak je nastolily mýty svým archetypálním ukotvením. A jak je „vyposlouchala“ z Mozartovy opery seria, založené na principech afektové teorie s pravidly pro vztah pocitů a jejich hudebního vyjádření.

Petra Alvarez Šimková – W. A. Mozart: Idomeneo – DJKT Plzeň 2019 (foto Martina Root)

Pro inscenační tvar plzeňského Idomenea si scénograf Hans Dieter Schaal vystačil na jevišti jen s jednoduchým mobiliářem „mramorových“ stoliček, křeslem-trůnem a stolem, lany a projekcemi bouře pro motivy lodí a moře. Režisérka tak inscenaci založila na psychologickém herectví, aby vystihla komplikovanost milostných vztahů, které překonají i zátěž nepřátelských vazeb z minulosti, nebo neúprosné důsledky neuvážených slibů, jakkoli učiněných v dobré víře.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Vandal

Paní Helena Havlíková nikdy neselže. Ať napíše cokoli, když to přečtu, vzkypí mi žluč. A může to být jak u představení, která jsme shlédli oba, tak i u představení, která nikdy neuvidím. Třeba dnes: kde vidí paní Havlíková ten BOOM souborů poučené interpretace staré hudby? Ve kterých divadlech vystupují? Jaké opery uvádějí? (A na jaké úrovni je jejich interpretace?) Ano, jsou zde Collegium Marianum a Czech Ensemble Baroque. Jenže paní Semerádovou si nikdo do divadla nepustí (a v kulturním domě nebo kostele velkou scénickou parádu neuděláte)a pan Válek se přeorientoval na církevní hudbu (ale stejně se do Znojma letos zase… Číst vice »