Musica Florea: Improvizace v hudbě nejen Claudia Monteverdiho

Pro hudbu období baroka byla typická především snaha o vzbuzení afektů a o vyjádření extrémních emocí, a to ať už v hudbě vokální, tak čistě instrumentální. K dosažení potřebných cílů docházelo za pomoci nových, mnohdy experimentálních výrazových prostředků a technik. Jedním z nejvýraznějších byla improvizační technika tzv. diminucí. „Jedná se o rychlé ozdobné skupiny not různě velkého rozsahu, které propojovaly jednotlivé intervaly mezi tóny a zahušťovaly hudební barevnost,“ uvádí šéf orchestru Musica Florea Marek Štryncl.

Improvizované pasáže nebývaly skladatelem zapisovány do not, o jejich existenci se však můžeme dozvědět ať z historických učebnic hudebních ozdob 16. a 17. století, tak např. prostřednictvím tzv. hudebně rétorických figur, které do hudby vnášely výrazovou nepravidelnost.

„Překvapující mohou být jisté poněkud archaicky znějící disonance a atypické, rytmicky předržované tóny, což neodpovídá principům a pravidlům kontrapunktu a harmonie,“ naznačuje Štryncl.

Během koncertu půjde i o současné zkoumání a experimentování s tzv. novým stylem (stile moderne), který měl svůj zdroj v umění improvizace, a jež vytvořili italští mistři barokní hudby. Ti mnohdy pracovali s dřívějšími renesančními skladbami, které za pomoci výše zmíněných prostředků upravovali a mnohdy dospěli ke cela odlišným výsledkům.

„Do programu jsme proto zařadili i skladby napsané před vznikem baroka, které můžeme dle dobových zvyklostí upravit pomocí raně barokního nového stylu, v jakém tvořil například Claudio Monteverdi,“ dodává Marek Štryncl.