Musica Florea: Pražská premiéra oratoria J. A. Fridricha “Musica in luctu”

Po středeční vydařené premiéře Dvořákovy 4. symfonie v dobovém pojetí se Musica Florea v neděli 4. listopadu 2018 v prostorách Sálu Martinů na pražské HAMU vrátila k interpretaci staré hudby. Tentokrát jsme se s tímto souborem přesunuli do 18. století, a to pašijovým oratoriem Jana Anselma Fridricha „Hudba v zármutku“, které bylo doplněno o „Stabat mater in g“ Františka Ignáce Antonína Tůmy.
Musica florea, J. A. Fridrich: Musica in luctu (zdroj MF)

Spojit právě tyto dvě kompozice v jeden koncert se ukázalo jako velice zajímavé a osvěžující řešení. Texty obou kompozic – ač jeden v podobě textových výňatků ze Starého zákona a druhý jako zpracování hymnu – totiž odkazují ke stejnému tématu, tj. vyjádření žalu nad umučením Krista. Oba skladatelé však k této látce přistupují odlišným způsobem, a to jak dramaturgicky, tak kompozičně. Posluchač si zde tedy měl možnost projít hudebně-stylovou růzností 18. století: zatímco F. I. A. Tůma se svým kontrapunktickým mistrovstvím a zapojením složitějších harmonických postupů odkazuje (převážně) k vrcholnému baroku, v hudbě J. A. Fridricha už nalezneme jasné názvuky galantního stylu (což se projevuje hlavně zapojením prvků dobové italské opery), předznamenávajícího klasicismus.

O+

Fridrichovo oratorium „Musica in luctu sive piae considerationes in amarissimam Christi passionem“ (do češtiny přeloženo jako „Hudba v zármutku nebo zbožné rozjímání o hořkém utrpení Krista“), které plnilo funkci hlavního lákadla dnešního koncertu, bylo poprvé provedeno jako součást obřadu u Božího hrobu na Velký pátek v roce 1764 v Želivě. Zdejší premonstrátský klášter byl v této době významným duchovním centrem, v němž se hudba těšila velice významnému postavení, a o předpokládané vyspělosti tamních hudebníků svědčí i větší náročnost zachovaných děl, která se zde tehdy provozovala, mj. i Fridrichova oratoria.

Musica florea, J. A. Fridrich: Musica in luctu (zdroj MF)

Díky souborům Musica Florea a Collegium Floreum jsme toto dílo (jehož premiéra měla původně proběhnout v březnu, avšak musela být kvůli většímu množství onemocnění v orchestru zrušena) dnes mohli slyšet poprvé i v Praze. Dirigent Marek Štryncl opět dokázal, že svůj soubor umí přimět k detailní spolupráci a vysoké míře muzikálnosti. Smutná však byla velice malá účast v publiku, což mohlo být i důvodem k poněkud menšímu interpretačnímu zápalu, než na jaký jsme u těchto souborů zvyklí.

Musica florea, J. A. Fridrich: Musica in luctu (zdroj MF)

Také u některých sólistů bylo pozorovatelné menší zaujetí a místy jsme mohli zaznamenat také drobné technické problémy. To však ubralo málo na celkovém dojmu, daného především zajímavou barvou hlasů. Jemný soprán Evy Benett i neobvykle kultivovaný tenor Václava Čížka, tedy dvou interpretů zaměřujících se na provozování staré hudby, s sebou přinesly kouzlo dobové interpretace. Hlas již renomovaného kontratenora Jana Mikuška se hezky pojil se sopranistkou v duetech, ale přinesl i zajímavé barevné odstíny v sólových áriích. Čtveřici sólistů doplnil basbaryton Jiří Miroslav Procházka, jehož intonační přesnost, velký hlasový fond, schopnost měnit barvu hlasu podle vyznění textu, ale především dramatický zápal tvořily „highlight“ koncertu.

 

Hodnocení: 75%

 

Musica Florea
J. A. Fridrich: Musica in luctu
Sál Martinů – HAMU, 4. listopadu 2018
Dirigent – Marek Štryncl

O+

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat