Dílo plné alegorie
Sub Olea Pacis et Palma Virtutis je hudebně dramatické dílo, které zcela v duchu dobové estetiky obsahuje alegorické a dějové scény. „Hlavním hrdinou je sv. Václav jako mírumilovný sjednotitel země, jíž zbavil pohanství, a první český král, jenž se má stát oporou křesťanství v Říši. Neméně důležité jsou ale alegorické postavy ctností, které nám v prologu i dalších výstupech osvětlují děj v perspektivě ideálů, které jsou vlastní křesťanskému panovníkovi. Tím je nepochybně Karel VI., jenž se nejen stává následovníkem sv. Václava jako českého krále, ale je jako příslušník Habsburského rodu jeho právoplatným dědicem. Právě tuto rodovou posloupnost, jež byla dobově velmi oblíbeným narativem, vykládá třetí jednání melodramatu, kde potkáme nejen předky Karla VI., ale především Bohemii a další korunní země,“ přibližuje režisérka inscenace, Kateřina Bobková-Valentová.
Alegorie byla v tehdejší době zásadní součástí všech divadelních produkcí, ať už jde o opery, opery-balety či dvorské balety, nebo o školskou produkci na úrovni reprezentativní i běžné. Sloužily nejen jako jinotajná poselství či umné intelektuální hříčky, ale také jako prostředek k potvrzení mocenského statutu panovníka, jeho zobrazení jeho morálního profilu či oslavení dosažených vojenských úspěchů. Dobové publikum symbolům a alegoriím rozumělo jako přirozenému jazyku. Každá árie a výstup jsou součástí obrazu, který nese jasné sdělení. Dílo bylo koncipováno tak, aby panovník v hledišti cítil, že je součástí tohoto posvátného děje, že koruna, kterou právě přijal, je posvěcena ctnostmi samotného svatého Václava.
Jaká je zde historická souvislost? Letos si můžeme připomenout 500 let od nástupu Habsburků na český trůn. V roce 1526 totiž umírá uherský a český král Ludvík Jagellonský v bitvě u Moháče a později je zvolen Ferdinand I. Habsburský jeho nástupcem na českém trůně. Právě okamžik, kdy osiřelá Bohemia oplakává padlého krále a Austrie ji utěšuje nabídkou právoplatného dědice trůnu v osobě císaře Ferdinanda I. otvírá závěrečné jednání slavnostní hry Sub Olea Pacis et Palma Virtutis.
Historická exkurze
Objednateli díla Sub Olea Pacis et Palma Virtutis byli pražští jezuité. Jedná se o tzv. školské drama typu ludi caesarei, tedy s přesahy do dalších žánrů. Kde přesně premiéra 12. září 1723, ani repríza o tři dny později proběhla, nevíme, uvažuje se o prostorách klementinského letního refektáře, nebo právě dostavovaného školského křídla situovaného směrem na Mariánské náměstí, či dokonce o produkci na některém z vnitřních nádvoří. Zapojilo se do ní více než sto čtyřicet účinkujících, kromě zpěváků a instrumentalistů také herci a tanečníci. Šlo až na výjimky o studenty klementinského jezuitského gymnázia, vesměs urozeného původu. Velkolepá byla nejen hudba, ale patrně i scénografie, kulisy měly diváka přenést do alegorického světa, kde se historie českých zemí prolíná s oslavou habsburského rodu. Za přítomnosti císaře a císařovny se odehrával rituál, v němž měla být hudba mostem mezi nebem a zemí. Jan Dismas Zelenka sám celé provedení řídil.
Ačkoliv je toto monumentální Zelenkovo dílo často uváděno koncertně, jeho celistvost pochopíme a doceníme až při jevištním zpracování. Barokní umění bylo totiž komplexní, v dnešním slova smyslu multižánrové – hudba, zpěv, slovo, tanec, alegorické výjevy, symbolika v kostýmech, scénografii a dekoracích, to vše vytvářelo nejen estetický zážitek, ale především neslo sdělení – i když se nejednalo o dramatický děj.
Inscenace souboru Musica Florea navodí atmosféru slavnostní hry v kulisách pražského Klementina, ačkoliv se nebude hrát přímo v Klementinu. Prostor Studia Hrdinů v suterénu Veletržního paláce se stane pomyslným „oknem do minulosti“, kde ožívá alegorie jako divadlo na divadle. Inspiračním zdrojem pro scénografii a celou výpravu je v první řadě ikonická fasáda Klementina do Křižovnické ulice, vytvořená podle projektu Carla Luraga, a to tak, jak vypadala na dobových grafikách. Jde o fasádu tzv. palácového typu.
Jedinečnost Zelenkova rukopisu
Jan Dismas Zelenka je občas přezdívaný „český Bach“. Sub Olea Pacis et Palma Virtutis dokládá jeho skladatelskou vynalézavost. Pracuje v něm odvážně s harmoniemi, partitura je plná nečekaných chromatických zvratů, které vyjadřují afekty s nebývalou intenzitou. Zelenka geniálně střídá pasáže hluboké introspekce (např. meditativní árie s chalumeau) s triumfálními sborovými scénami doprovázenými fanfárami trubek a polnic.
„Vedle recitativů a árií obsahuje sborové výstupy, instrumentální čísla i taneční epizody a původně bylo doplněno také mluvenými dialogy. Hudební jazyk díla nese všechny charakteristické rysy Zelenkova stylu: mistrovskou kontrapunktickou práci, odvážnou harmonii i výraznou dramatickou energii. Skladatel dokáže v rychlém sledu střídat slavnostní monumentalitu s jemnou lyrikou a vytváří hudební oblouk, který podtrhuje symbolický význam celé alegorie,“ vystihuje charakter díla muzikoložka Lucie Maňourová. Zelenku můžeme i díky tomuto dílu právem považovat za tvůrce světového formátu, který dokázal propojit přísnou kontrapunktickou školu s českou zpěvností.
Sub Olea se „vrací“? Ano i ne
Musica Florea se s k Sub Olea Pacis et Palma Virtutis vrací po mnoha letech. Někteří posluchači si mohou pamatovat koprodukční projekt, na němž se podílela v roce 2000: dílo zaznělo pod taktovkou Marka Štryncla, v režii a choreografii Marca Leclercqa za asistence Heleny Kazárové ve Vladislavském sále na Pražském hradě na závěr festivalu Europamusicale, na projektu se podílely soubory Musica Aeterna a Ensemble Philidor. Za účasti všech účinkujících včetně sboru Boni Pueri byla pořízena nahrávka na CD pod značkou Supraphonu.
Jak bude vypadat současná vize hudební alegorie v nové režii a výpravě? Na inscenaci se dnes podílí Divadelní spolek Lauriger, divadelně-taneční soubor Impudici, taneční soubor Baroque Balance a sbor Collegium Floreum. Sólových partů se ujmou Anna Hlavenková a Dora Pavlíková (soprán), Kamila Mazalová (alt) Vincenc Ignác Novotný a Martin Javorský (tenor) a Jaromír Nosek (bas). Posunula se naše znalost historicky poučené interpretace staré hudby a divadla, změnili se i diváci a posluchači. Nové nastudování by si neměli milovníci baroka nechat ujít. I proto jsou naplánovány hned dvě reprízy po sobě: 29. a 30. července 2026 vždy od 19:30 hodin ve Studiu Hrdinů (budova Veletržního paláce, Dukelských Hrdinů 7, Praha 7 – Holešovice).
Další zajímavosti
Celý název „melodramu“ z pera jednoho z nejvýznamnějších českých barokních skladatelů zní Sub Olea Pacis et Palma Virtutis Conspicua Orbi Regia Bohemiae Corona. Melodrama de Sancto Wenceslao, což v překladu znamená „Královská koruna česká zjevená světu pod olivou míru a palmou ctnosti. Melodram o svatém Václavovi“. Libreto napsal Matouš Zill, jezuita působící jako učitel rétoriky v koleji u sv. Klimenta na Starém Městě pražském (což je právě dnešní Klementinum). Dramatické zpracování začíná oslavou zázračného vítězství Václava nad knížetem kouřimským, ve kterém Václav zvítězí, aniž by použil meče.
Zajímavostí je, že jen krátce před touto velkolepou produkcí byla na počest královského páru Karla VI. a Alžběty Kristýny uvedena slavnostní opera, respektive „festa teatrale“ Costanza e Fortezza, jejímž autorem byl habsburský dvorní skladatel Johann Joseph Fux, jeden z mistrů, u nichž se Zelenka školil. V názvu této opery použil libretista PIetro Pariati jména ctností, které si Karel VI. zvolil do svého panovnického hesla: „Stálostí a statečností“, tedy Fortitudo a Constancií, jež nechal vystoupit na scénu i dramatik Matouš Zill v Sub Olea Pacis. Také operu Costanza e fortezza Musica Florea již v novodobé premiéře uvedla, a to v roce 2015.
Inscenace vzniká za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury ČR, hlavního města Prahy, Městské části Praha 7 a Nadace barokního divadla zámku Český Krumlov.
