Muži a Ženy v Divadle Komedie: téměř neverbální výpravy ke kořenům

  1. 1
  2. 2

Na scéně Divadla Komedie měla v prosinci premiéru pohybová inscenace Ženy, pod níž je podepsaná režisérka a choreografka Adéla Laštovková Stodolová, choreografka Jana Burkiewiczová a jako supervize úspěšné režisérské duo SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský). Nový kus zastřešuje několikaletý projekt, jehož výsledkem je trilogie inscenací, které se z různých úhlů zabývají vnitřním světem mužů a žen, jejich vztahy, problémy či tématem sebepoznání. Jde o díla na pomezí tanečního divadla, pantomimy a divadelní hry, ve kterých vždy pohyb hraje nezastupitelnou roli. První z této série byla Malá smrt zabývající se vztahem mezi mužem a ženou, která vznikla v roce 2008. Na sklonku roku 2011 následovala sonda do světa mužů a nyní se cyklus završuje pohledem na archetypy jejich protějšků. V prostorách Divadla Komedie jsou ke zhlédnutí nyní nejen Ženy, ale také jim předcházející Muži, obě inscenace jsou na repertoáru v lednu i v únoru.

Volání smečky
Inscenace Muži měla premiéru v prosinci 2011 jako druhý titul v pořadí této volné trilogie. Autoři shromáždili skupinu výrazných interpretů, s nimiž rozehráli pohybové divadlo o vnitřních příbězích mužů, o návratu k prapodstatě a instinktům, nalezení své role, o atributech mužství jako takového a vlastní konfrontaci s ním.Výjev, jemuž jsou diváci v těsné fyzické blízkosti, se odehrává na blíže neurčeném místě kdesi v divočině, kam se skupina pěti mužů utíká, aby se vypořádali se svými vnitřními hlasy a potřebami, s voláním divočiny. Je místem, kde je jim dovoleno prožít instinkty a změnit se na psí smečku pobíhající jako vlci pod úplňkem, ale také místem, kde si mohou vzájemně dokázat svou sílu, svou maskulinitu.Scénu tvoří čistá plocha, na níž jsou rozmístěny přírodní artefakty: rozřezaný kmen stromu, větve, polena a dřevěné špalíčky, hromada zeminy i piliny. Vše má svůj účel a je postupně vtaženo do hry jako rekvizita. Čtveřice dospělých mužů, kteří se ze všeho nejdříve zamažou hlínou, snad aby zamaskovali přebytečný pach civilizace, je brzy konfrontována s mladíkem, který se chce přidat ke smečce, ale než se tak stane, musí si jako Štěně nechat od starších vlků leccos líbit. Vznikají scénky plné drsného humoru, dospělí členové společenství se vysmívají vymydlenému blonďáčkovi, který je fascinován jejich silou a obratností, ale přitom ani nerozezná vůni ženy. Vše se odehrává především v rovině pohybu, slova či věty padají sporadicky. Muži si cvičí postřeh v zacházení s bičem, přehazují si polena nebo na nich balancují („Stabilita, vole, stabilita.“). A Štěně… čumí. „Čum, vole, čumíš?“ provokuje vůdce smečky mladíka. Učí ho nenápadně obratnosti, trpělivosti, postřehu v simulovaném boji anebo také mužské „práci“, kterou tu symbolizuje opracovávání dřeva. A nakonec se musí naučit ještě jiné velmi zásadní dovednosti…Hierarchii smečky a chlapskou hru naruší příchod ženy, samice, feny, kterou nyní hraje choreografka Adéla Laštovková Stodolová. V rudých lesklých šatech a s dlouhými vlnitými blond vlasy je plným prototypem ženy. Její role je ale proměnlivá. Ve chvíli, kdy se muži mění svou podstatou na psí smečku, je jim partnerkou, jejíž vůně je vzrušuje až k nepříčetnosti. Pro dospělé muže se stává roztomilým zvířátkem, zároveň však promlouvá i jako matka a nakonec se stává ženou, ochránkyní ohně, rodinného krbu. Pohybová stránka všech proměn této ženy je nesmírně výřečná a vtipně realistická.Představení trvá jen asi čtyřicet minut, ale je velmi intenzivní výpovědí o světě mužů a jejich myšlenkách a problémech, s nimiž se lze nejlépe utkat daleko od ostatních lidí. Jako by každý muž byl jen dočasně zkroceným tvorem, který ale potřebuje čas od času slyšet volání své smečky. Hra se dotýká vztahů nejen k ženám, ale i vztahu otec – syn, náboženských symbolů, zkoumá dilemata mužů v moderním světě – někdo by možná řekl, že podporuje generové stereotypy, ale spíš podněcuje k zamyšlení, jestli nejde o čistou přirozenost a realitu, kterou naše přimknutí k teoriím sociálního konstruktivizmu nezdravě přehlíží a pomíjí. V inscenaci je stále přítomen onen trošku hrubší humor, který ji patřičně odlehčuje. Ačkoli tedy obsahuje náznaky násilí, v zásadě je vždy zřejmé, že jde o hru, která má za úkol uvolnit napětí, pomoci starším i mladším najít své místo ve „smečce“. I scénka Štěněte s fenou, která ho v závěru konečně uvede do života, je ztvárněna spíše v náznaku, v pohasínajícím světle a s využitím biblické symboliky jablka.

Velkou roli v úspěchu představení hraje kvalitní interpretace, sehranost týmu je zásadní pro nejrůznější pohybové triky a hrátky s rekvizitami. Pozornost diváků přitahují samozřejmě vizuálně odlišené postavy ženy a mladíka, kterého ztvárňuje mladý herec a nedávný absolvent DAMU Aleš Bílík. Jako vůdce smečky zaujme a pozornost po celou dobu strhává další z herců, Petr Vaněk (který spolupracuje například se Spitfire Company nebo Divadlem Vosto5). Z tanečního světa se ke skupině připojil Jaro Ondruš, který je sebejistý v pohybu a disponuje fyzickou silou, dohromady se jedná o kolektiv jasných individualit, z nichž ale společně sdílený prostor a situace vytváří kompaktní společenství. Jakub Folvarčný a Ondřej Nosálek doplňují další typy, takže společenství je opravdu různorodé. Muži jsou ve výsledku inscenací, která v sobě spojuje pevný myšlenkový základ s poctivou tanečně hereckou akcí a stojí za to, aby se k ní divák vracel.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Muži -Laštovková Stodolová/SKUTR (Divadlo Komedie Praha)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Ženy -Laštovková Stodolová/Burkiewiczová/SKUTR (Divadlo komedie Praha)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Napsat komentář

Reklama