Muzikolog Pavel Sýkora: Umění je potřebou lidského ducha

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Jak vy jste se vlastně dostal k barokní hudbě?
Když jsem studoval brněnskou muzikologii, působil na mě v této oblasti především Miloš Štědroň. Ten mi také přiblížil osobnost Claudia Monteverdiho, jímž jsem se později zabýval. Baroko však není jediným předmětem mého muzikologického zájmu. Přitahuje mě též hudba 20. století i otázky jejího dalšího vývoje. Na evropskou hudbu nehledím primárně z hlediska historického, ale chápu ji jako jeden celek, kdy tvůrci různých období spolu jakoby komunikují. Bacha neberu jako předchůdce Stravinského, ale jako jeho partnera a kolegu. V tomto postoji mě dosti ovlivnil právě Igor Stravinskij. Při svém ponoru do hudby rozmanitých tvůrců objevil, ba přímo rehabilitoval, Carla Gesualda da Venosa. Gesualdo, který se narodil v šedesátých letech 16. století, podobně jako Monteverdi nebo Shakespeare, byl po staletí proslulý ani ne jako skladatel, ale – díky jedné drastické události z jeho života – jako „hudebník a vrah“. Cituji tady podtitul anglické monografie o něm z první poloviny 20. století. Stravinskij jej rehabilitoval jako skladatele, což projevil instrumentací některých jeho skladeb. A když počátkem sedmdesátých let minulého století vyšla vynikající monografie Glenna Watkinse o Gesualdovi, byl to právě Stravinskij, kdo k ní napsal předmluvu, která je analýzou Gesualdova kompozičního stylu z pera představitele hudební avantgardy 20. století. Zkrátka minulost a přítomnost spolu úzce souvisí. Samozřejmě existují lidé, kteří žijí pouze přítomností, ale ti jsou podle mě o mnohé ochuzeni.

Má tedy hudba i dnes pro posluchače stejný význam, jako kdysi?
Jako téma našeho rozhovoru jste vybrala vztah baroka ke dnešku. Mezi oběma epochami lze nalézat paralely i rozdíly. Dnes se však vyskytl fenomén, který patrně nemá v dějinách obdoby, a proto ani v baroku nenajdeme záchytný bod, jak se s ním vyrovnat. Je jím celoplošný zákaz zpěvu, ať už jakkoliv odůvodněný. Umění bylo v různých režimech podrobováno různým cenzurním zásahům, s nimiž se muselo nějakým způsobem vyrovnat. Jak se však vyrovnat s něčím, co bylo vymazáno ze života ve své podstatě? Z úst některých našich politiků jsem v poslední době zaslechl, že umění je „volnočasová aktivita“. S touto degradací zásadně nesouhlasím. Umění není žádná volnočasová aktivita, je to potřeba lidského ducha.

Děkuji za rozhovor a přeji krásný nový rok s barokní hudbou!

4 5 votes
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments