Balet Gala patří v Brně k událostem, na které se každoročně koncem zimy začíná těšit každý správný baletní nadšenec. Letos už na 19. února ohlašovaný večer měl kromě pražského a bratislavského baletu přilákat do Janáčkova divadla i dva páry ruských sólistů z Michailovského divadla v Sankt Petěrburgu. Zbývalo jen doufat, aby očekávaný zážitek nezkazil zase nějaký ten zvrtnutý kotník a aby ruské hvězdy dorazily v plné síle. Což se naštěstí zadařilo – milovníci klasického baletu si tak nakonec svoji každoroční dávku tance na špičkách vychutnali. Co naopak chybělo, byla větší dávka nadsázky, humoru a uvolnění – tedy tance současného.
Z patnácti kratších úryvků čtyři odtančili ruští sólisté – Irina Perren s Maratem Shemiunovem a mladičký pár Oksana Bondareva s Viktorem Lebeděvem. Nutno říct, že Spartakus první (již zasloužilé) dvojice byl nejen vrcholem první poloviny, ale i celého večera. Dokonalá souhra obou sólistů a až neskutečná pohyblivost Iriny Perren jasně dávala najevo, kdo je tady mistrem. Variace na flamenco Dos Que Se Quieren již tak neoslnila, ale ukázalo schopnost Iriny dokonale se převtělit do jiného žánru. Z druhého ruského páru z nastupující generace Michailovského divadla zaujala především o něco starší Oksana (ročník 1987) – její část pas de deux Grand Pas Classique byla vitální a precizní, jak to u ruských sólistů ostatně bývá zvykem. Její mladší partner Viktor Lebeděv (1991) nepostrádá energii ani nadání, ale vzhledem ke svému mládí je tanečníkem stále ještě nevyzrálým.
Národní divadlo v Brně letos vsadilo na klasiku ze všech nejklasičtější – Labutí jezero s osvědčenou Janou Přibylovou v hlavní roli a Spící krasavici s lyrickou Eriko Wakizono. Na obě se dívalo moc hezky, zároveň jsem se ale ptala, proč kromě dalších krátkých (a skvělých) skokanských variací z Paquity a Esmeraldy v podání Shori Yamamota brněnské Národní divadlo nezařadilo i ukázky z jiných baletů. Nebo rovnou nějaký současný kousek. Duet Saint Tropes sice hýřil barvami, ale zároveň i laciným vtipem, takže bych ho, spolu s nevýraznými Jarními vodami v neidentifikovatelném stylu, nejradši zapomněla. Kam se na Gala večeru poděly třeba loňské Nebezpečné známosti či téměř zbrusu nová Giselle?
První větší uvolnění z klasických šněrovaček představovala moderní choreografie Dejá vu Petra Zusky, kterou interpretovali tanečníci Národního divadla v Praze Edita Raušerová a Karel Audy. Chytlavé melodie Chopina, Paganiniho a Roty byly dobrou volbou pro skvěle podanou a vtipnou modernu s jednoduchou scénou, kostýmy i hrou světel. Spolu se Spartakem bylo pro mě toto číslo jasnou Gala jedničkou. Po klasickém pražském Louskáčkovi jsme se dočkali hned dalšího – a nutno říct posledního moderního kusu – sóla Way Out opět od Petra Zusky v podání pražského tanečníka Alexandre Katsapova. Výborný nápad, dotažený s vtipem až do konce, nemusel sice přesně kopírovat již tak silnou Beethovenovu skladbu a dal se ještě více rozpracovat, ale i tak jsem za něj byla více než vděčná.
Závěrečné pas de deux z Dona Quijota sklidilo ovace hlavně díky okouzlující Oksaně Bondarevě. Nutno podotknout, že tentokrát se Národní divadlo v Brně exkurz do ruského baletu vydařil mnohem lépe než loni. Program byl pestrý, pozornost se vyrácela pouze v místech, kdy na jevišti “povlávala ženská a mužská těla” (citace z úvodního slova večera) bez konkrétního smyslu. Jen by to chtělo příště o trochu méně šněrovaček.
Balet Gala
Svátek tance a baletu v Brně
Ruská kultura v České republice 2012.
19.února 2012 Janáčkovo divadlo Brno
program:
Petr Iljič Čajkovskij:
Labutí jezero
– entrée labutí, adagio z 2. jednání
choreografie: Lev Ivanov, Marius Petipa
tančí: Jana Přibylová, ND Brno, Michal Štípa, Národní divadlo Praha
Sólistky a sbor Baletu ND Brno
Edouard Delvedez:
Paquita
– variace
choreografie: Marius Petipa
tančí: Shori Yamamoto, ND Brno
Boris Asafjev:
Plameny Paříže
– pas de deux
choreografie: Vasilij Vajnonen
tančí: Barbora Kubátová, Orazio di Bella, Slovenské národné divadlo Bratislava
Raymond Lefévre:
Saint Tropez
choreografie: Jana Ruggieri
tančí: Andrea Smejkalová, Gianvito Attimonelli, ND Brno
Sergej Rachmaninov:
Jarní vody
choreografie Asaf Messerer
tančí: Ivona Jeličová, Michal Pimek, ND Brno
Daniel François Esprit Auber:
Grand Pas Classique
– pas de deus
choreografie: Viktor Gzovskij
tančí: Oksana Bondareva, Viktor Lebeděv, Michajlovské divadlo Sankt Petěrburg
Aram Chačaturjan:
Spartakus
– duet
choreografie: Georgij Kovtun
tančí: Irina Perren, Marat Shemiunov, Michajlovské divadlo Sankt Petěrburg
***
Petr Iljič Čajkovskij:
Spící krasavice
– pas de deus
choreografie: Marius Petipa
tančí: Eriko Wakizono, Jan Fousek, ND Brno
Camille Saint-Säens:
Umírající labuť
choreografie: Michail Fokin
tančí: Nikola Márová, Národní divadlo Praha
Edouard Delvedez, Ludwig Minkus:
Esmeralda
– variace Akteóna
choreografie: Marius Petipa
tančí: Shori Yamamoto, ND Brno
Fryderyk Chopin, Niccolò Paganini, Nino Rota:
Déjà vu
choreografie: Petr Zuska
tančí: Edita Raušerová, Karel Audy, Národní divadlo Praha
Petr Iljič Čajkovskij:
Louskáček
– adagio z 1. Jednání
choreografie: Youri Vàmos
tančí: Nikola Márová, Michal Štípa, Národní divadlo Praha
Ludwig van Beethoven:
Way Out
choreografie: Petr Zuska
tančí: Alexander Katsapov, Národní divadlo Praha
Nina Pastori:
Dos que se Quieren
choreografie: Nacho Duato
tančí: Irina Perren, Marat Shemiunov, Michajlovské divadlo Sankt Petěrburg
Ludwig Minkus:
Don Quijote
– pas de deux
choreografie: Marius Petipa
tančí: Oksana Bondareva, Viktor Lebeděv, Michajlovské divadlo Sankt Petěrburg
