Mezinárodní klavírní soutěž Fryderyka Chopina patří k nemnoha hudebním kláním, jejichž vítězové se prakticky přes noc stávají hvězdami klasické hudby. Stačí připomenout jména jako Maurizio Pollini, Martha Argerich, Garrick Ohlsson, Krystian Zimerman, Julianna Avdějeva nebo Seong-Jin Cho. Mnozí z nich se představili na Pražském jaru bezprostředně po svém vítězství – a stejnou cestu nyní následuje i Eric Lu.
Americký pianista narozený v roce 1997 v Massachusetts patří k interpretům, jejichž kariéra se začala rozvíjet mimořádně brzy. Ke klavíru usedl v pěti letech a už jako teenager se prosadil na mezinárodní scéně. V roce 2015 se stal jedním z nejmladších finalistů Chopinovy soutěže, kde získal čtvrtou cenu, a o tři roky později zvítězil v Leeds International Piano Competition, čímž si otevřel cestu na světová pódia i ke spolupráci s vydavatelstvím Warner Classics.
Od té doby vystoupil s orchestry jako Boston Symphony Orchestra, Chicago Symphony Orchestra či London Symphony Orchestra a objevil se na festivalech BBC Proms nebo v sálech jako Wigmore Hall či Elbphilharmonie. Spolupracoval s dirigenty jako Riccardo Muti, Mirga Gražinytė-Tyla nebo Thomas Dausgaard a vystoupil také pod vedením českého dirigenta Tomáše Netopila. Jeho profil doplňuje ocenění Avery Fisher Career Grant a účast v programu BBC New Generation Artists. Studoval na Curtisově institutu ve Filadelfii u Roberta McDonalda a Jonathana Bisse, mezi jeho mentory patří také Mitsuko Uchida, Imogen Cooper a Dang Thai Son.
Program pražského recitálu staví na romantickém klavírním repertoáru, v němž se propojuje lyrická introspekce, formová architektura i koncertní virtuozita. Úvod tvoří Lesní scény, op. 82 Roberta Schumanna, cyklus devíti charakterových miniatur, v nichž romantická klavírní poezie vytváří zvukové obrazy přírody jako prostoru vzpomínky, snění i vnitřního pohybu.
Na něj naváže výběr z tvorby Fryderyka Chopina – Polonéza B dur, op. 71 č. 2, Balada č. 4 f moll, op. 52 a Sonáta č. 3 h moll, op. 58. Chopinovy polonézy představují stylizaci tradičního polského tance, který se u skladatele proměňuje v koncertní formu s výraznou rytmickou noblesou, dramatickým gestem a lyrickou střední vrstvou, čímž získává charakter hudebního symbolu národní identity i osobní výpovědi.
Program doplní také Impromptu f moll, op. posth. 142 č. 1 Franze Schuberta. Tato pozdní klavírní díla, vzniklá v roce 1827 a vydaná posmrtně, tvoří soubor čtyř skladeb, které se pohybují mezi formou sonátového typu, variacemi a taneční stylizací. První z nich je dramaticky vystavěno v sonátovém myšlení a patří k nejintenzivnějším momentům celé série, která je dnes považována za jeden z vrcholů Schubertovy klavírní tvorby.
Recitál Erica Lua tak zapadá do dlouhodobé tradice Pražského jara představovat nové hvězdy světového klavíru krátce po jejich mezinárodním průlomu. Publikum v Rudolfinu tak bude mít možnost sledovat pianistu v bodě, kdy se jeho kariéra teprve naplno rozvíjí, ale už nese jasně rozpoznatelný interpretační rukopis a zkušenost z nejprestižnějších světových pódií.
