Nápadité kontrasty a stupňování emocí: Hipocondria Ensemble objevoval Šimona Brixiho

Šimon Brixi (1693–1735) se narodil kousek od Nymburka, v Praze působil jako varhaník a skladatel v kostele sv. Martina ve zdi. Řadíme jej mezi nejvýraznější představitele českého vrcholného baroka. Brixiho však nelze označit za skladatele pouze lokálního významu. Byl patrně dobře obeznámen s širší evropskou hudební tradicí, z níž čerpal a již zároveň také obohatil. Ačkoliv byl Brixi ve své době věhlasným autorem, v současnosti jeho díla již nemají tak velkou popularitu. Koncert, jenž byl pojmenován Šimon Brixi znovuobjevený, tak měl prokázat, že se skladatelova díla neprávem ocitla v zapomnění.

O seznámení posluchačů s Brixiho tvorbou se zasadili hudebníci z Hipocondria Ensemble v čele s Janem Hádkem, kteří se věnují právě uvádění neprávem zapomenutých děl českých mistrů, a vynikající sólisté. Skladatelova díla ale museli předtím doslova znovuobjevit. Koncertu tedy předcházela dlouhodobá příprava, kdy se účinkující pouštěli do historického a muzikologického výzkumu. Tvorba programu nebyla jednoduchá. Z Brixiho díla se totiž dochoval jen zlomek, u části skladeb navíc byly zjištěny novější úpravy, které nemohli hudebníci zaměřující se na autentickou interpretaci akceptovat. Po důkladném studiu vznikl seznam pěti duchovních děl, která se nejprve nahrála (před půl rokem ve světové premiéře) a pak byla nabídnuta publiku v rámci cyklu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Stará hudba. Dramaturgie koncertního večera odkazuje k liturgické tradici, vede posluchače od ranní mše až k nešporám.

Missa ex D počítá s komornějším obsazením, i přesto však dosahuje slavnostního znění. Jednotlivé části mešního ordinária zhudebnil Brixi s využitím odlišných technik. Credo a Glorie v číslové formě (jedná se o střídání uzavřených čísel komponovaných jako árie, sólové ansámbly či sbory) nabídly posluchačům velice intenzivní hudební zážitek. Sopranistka Hana Blažíková, altistka Kamila Mazalová, tenorista Ondřej Holub a basista Jaromír Nosek předvedli překrásné sólové a ansámblové party, intonačně precizní a čisté, náladově jásavé, nikoliv však povrchové, naopak směřující mnohdy až k niternému výrazu. Souhra ansámblu a jeho souznění se sborem byla rovněž dokonalá.

Obdivuhodná je pozornost, kterou věnovali interpreti jednotlivým detailům skladby. Za zmínku stojí důraz na sdělení textu, pro barokní hudbu ovšem velmi příznačný. Hudebníkům se krásně povedl například nápaditý kontrast mezi dvěma vedle sebe stojícími slovy odlišného výrazu (afektu) v závěru Creda („Et expecto resurrectionem mortuorum“, tedy „Očekávám vzkříšení mrtvých“): zatímco zpráva o vzkříšení vyzněla jásavě, zmínka o smrti měla pochmurnou barvu. Ačkoliv dnešní posluchači nejsou tolik zběhlí v latině, jako tomu bylo v barokní době, český překlad textů mohli sledovat v programu. Podobných fines má Brixiho tvorba dostatek, a právě takové detaily nutí posluchače se k dílům vracet.

V další skladbě Litaniae de Venerabile Sacramento se publiku představili sopranistka Stanislava Michalcová, altistka Daniela Čermáková a basista Martin Vacula. Perfektně k sobě ladili a prokázali nemenší schopnost artikulace a tvorby hudebně rétorických figur zdůrazňujících niterný rozměr Brixiho hudby.

Druhá část koncertu přinesla koloraturní árie. Kratší, avšak působivý kus Arietta de gloriosissima resurrectione Domini nostri Jesu Christi virtuózně zazpívala Hana Blažíková. Bas Jaromíra Noska ve skladbě Alma Redemptoris Mater dokonale vyzněl i v nejnižších polohách. V obou dílech neslouží koloraturní plochy k pouhé demonstraci virtuozity pěvců, nýbrž přispívají ke stupňování emocí. A ty dokázali zpěváci publiku předat.

Následující skladba Domine ad adjuvandum me festina se stala mým osobním favoritem. Zakládá se na melodii s výrazným rytmem, kterou zpočátku předvede basso continuo. Pak ji přebírají vokální hlasy, zatímco housle (v Hipocondria Ensemble znějící pochopitelně správně „předromanticky“) přicházejí s jiným melodickým materiálem. Tato opravdová perla českého barokního repertoáru, předvedená s velkou rytmickou přesností, se setkala u publika s velmi kladným ohlasem.

V závěrečné části večera zazněla skladba Magnificat, mariánský nešporní zpěv, v níž Brixi zhudebnil každou frázi jinak – střídají se zde sóla, ansámbly rozličného složení, sborové a koncertantní plochy. Sólisté Marta Fadljevičová, Daniela Čermáková, Jan Mikušek, Ondřej Holub a Jaromír Nosek dokonale předvedli své party ve vší jejich technické náročnosti. Hipocondria Ensemble pod vedením Jana Hádka jim vytvářel vyvážený doprovod, z hudebního hlediska i sám o sobě zajímavý a interpretačně nepochybně zvládnutý.

Interpreti svými vysoce kvalitními výkony rozhodně zajistili mimořádný zážitek nejen milovníkům barokní hudby. Večer skončil bouřlivým potleskem. Na závěr snad nezbývá nic jiného než konstatovat to, co si všichni posluchači s největší pravděpodobností uvědomili: Šimon Brixi vskutku byl, „komponista obzvláštní“.

Šimon Brixi znovuobjevený
14. prosince 2021, 19:30 hodin
Kostel sv. Šimona a Judy

Program:
Šimon Brixi: Missa ex D
Šimon Brixi: Litaniae de Venerabile Sacramento
Šimon Brixi: Arietta de gloriosissima ressurectione Domini nostri Jesu Christi
Šimon Brixi: Alma Redemptoris Mater
Šimon Brixi: Domine ad adjuvandum me festina
Šimon Brixi: Magnificat

Účinkující:
Hana Blažíková, Stanislava Mihalcová, Marta Fadljevičová – soprán
Kamila Mazalová, Daniela Čermáková – alt
Jan Mikušek – kontratenor
Ondřej Holub – tenor
Jaromír Nosek, Martin Vacula – bas

Hipocondria Ensemble
Jan Hádek – umělecký vedoucí, dirigent