Nejen o novém Othellovi s Tomášem Rychetským

  1. 1
  2. 2

Tanečníkovi a také choreografovi Tomáši Rychetskému bude zanedlouho dvaatřicet. Přestože toho ve svém oboru zvládá docela dost a jeho aktivity jsou velmi široké, pro tanec – coby celoživotní profesi, ale také řeholi – se definitivně rozhodl vlastně až v osmnácti, kdy ze soukromé taneční konzervatoře v Hradci Králové přestoupil na Taneční konzervatoř hlavního města Prahy, na obor moderní a lidový tanec. Už tam ale současně začal také s prvními “vážnými” choreografickými pokusy. V roce 2000 nastoupil do Pražského komorního baletu, kde se představil například v choreografiích Jiřího Kyliána, Pavla Šmoka, Libora Vaculíka, Jana Kodeta či Petra Zusky. V roce 2003 pak přechází do baletu pražského Národního divadla. Tančí tu nejen ve sboru, ale dostal i řadu sólových příležitostí. V poslední době zaujal zejména jako Gypsy v Carmen Matse Eka a v sólovém partu choreografie Santa Says Cut It! (Johan Greben-Uri Uvgi), ale i v Kyliánově skvostném Last Touch, uváděném baletem ND v rámci večera Extrém na Nové scéně.
Z posledních choreografických prací Tomáše Rychetského je třeba uvést alespoň tituly Bezpředmětná křehkost a Nevyřčené ticho, vytvořené pro Národní divadlo, ale také projekt Nanopicture, inspirovaný “Nanopříběhem” od české hudební skupiny Tatabois.
Nejnověji dostal Tomáš Rychetský další báječnou sólovou příležitost – roli Jaga v nové choreografii Yuriho Vámose Othello, vytvořené na Janáčkovu hudbu pro balet Národního divadla. Othello má svojí premiéru již zítra. Jenže jak to tak už u tanečníků bývá, i Tomáš Rychetský se v posledních týdnech musel potýkat se zdravotními problémy, které mu studium jedné z hlavních rolí překazily.

Právě teď finišujete v pražském Národním s přípravou nové premiéry – Othella v choreografii Youriho Vámose. Vaše dosavadní pocity ze zkoušek?

Příprava je opravdu ve finále. Bohužel jsem však byl od poloviny ledna téměř dva měsíce na nemocenské kvůli vleklým problémům se zády. Do premiéry jsem již nedostoupil a tak se doučuji a vnímám vše spíš jako divák.
Pocity ze zkoušek jsou i tak dobré. Zatím stále panuje poměrně nezvyklý klid ,který je před premiérou opravdu ojedinělý. Práce je klidnější a všichni si tuto atmosféru chválí ,protože si dokážou víc užít přidělené role.

Jaký vůbec nový Othello bude?

Pro nás tanečníky je před premiérou vždy těžké mluvit o tom, jaké to vlastně bude. Jsme častým zkoušením a opakováním příliš ponořeni do choreografie a většinou nejsme schopni na tuto otázku objektivně odpovědět. Kdo již v ND viděl nějaký titul od Youriho Vámose, přijde si na své a zároveň ho čeká spousta překvapení. Inu přijďte se podívat.

Jago,do kterého jste byl obsazen, měl být vaší zatím největší sólovou příležitostí v baletu Národního divadla. Jak velkou plochu tato role ve Vámosově pojetí má?

O roli Jaga jsem kvůli zranění přišel, ale zdraví je přednější, a tak se nedá nic dělat. Jsem rád, že mi to zase začíná tancovat a snad to ještě chvíli vydrží, aby se třeba nějaká podobná role opět objevila.
Nicméně role Jaga je velmi technicky náročná, jako ostatně všechny role z Vámosova Othella, bravurně ji zvládá jak Viktor Konvalinka tak i Karel Audy.

Last Touch (I.Illienko, T.Rychetský – choreografie J.Kylián)

V Národním divadle jste v angažmá už sedmou sezónu. Před tím jste se věnoval především moderním choreografiím, a také na Konzervatoři jste studoval obor moderní a lidový tanec. Váhal jste tenkrát hodně nad angažmá do ND , které uvádí i velké klasické tituly?

Ano i ne. Do té doby jsem působil v Pražském komorním baletu,kde byl krásný moderní repertoár, skvělý kolektiv. Bylo těžké to opustit. Nicméně v PKB nastaly změny jak ve vedení, tak i v celkovém směřování souboru, které se mi nezdály zrovna perspektivní. Tehdy jsme tam měli na repertoáru tři nebo čtyři výborné choreografie od Petra Zusky, který byl asi druhou sezónu šéfem v ND. Národní divadlo mělo nejen lákavý repertoár, ale také zajímavé plány do budoucna. Volba byla jasná.

Bylo to po vašem příchodu do Národního pro vás hodně těžké začlenit se i do klasického repertoáru?

Bylo. Ale i tahle odpověď by mohla být velmi dlouhá. Krátce. Od pěti do šestnácti jsem hrál lední hokej. Asi v sedmnácti jsem začal tancovat v jihlavském tanečním kroužku. Objevil jsem všechny možné druhy tance a tak po maturitě na Manažerské akademii jsem v osmnácti nastoupil na konzervatoř a začínal s klasickým tancem. Proto to s klasickým repertoárem pro mě těžké bylo, je a taky vždy bude. -:)

Santa Says Cut It! (I.Mikešová, T.Rychetský – choreografie Johan Greben-Uri Uvgi)

Který z titulů, v nichž jste zatím v ND tančil, vám nejvíc přirostl k srdci?

Těch titulů, které mám rád, je víc. Vybrat jeden by pro mě znamenalo zradit ten jiný. Nejvíc mám v srdci choreografie Jiřího Kyliána nebo třeba Matse Eka. Jejich srdečný přistup, autorita i pokora, profesionalita i dětinskost ve vás prostě zůstanou navždy.

CamouflAGE (T.Rychetský – choreografie J.Kodet)

Choreografii se věnujete již dlouho a s úspěchem věnujete i sám. Které z těch svých si nejvíc ceníte a proč?

Je těžké říct jednoznačně, které si cením nejvíc a proč. Vždy, když pracuji na nové choreografii, tak je mi nejbližší právě ta poslední. Jsem v procesu, přemýšlím o ní a když se práce uvede na premiéře, mám z ní nějaký pocit. Ale i ten se časem většinou změní. Do těch choreografií dávám kus sebe a tak je mám rád všechny, i když některé bych už nedělal anebo je udělal úplně jinak. Rád se vracím třeba k Bezpředmětné křehkosti, Nevyřčenému tichu nebo v poslední době třeba k Nedokončenému kusu.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Dance Factor

Tome, hodně štěstí abrzy se uzdrav!