Neměnila bych. Edita Raušerová pro Baletní panorama

Baletná panoráma Pavla Juráša (180)
Tentoraz:

• Edita Raušerová exkluzívne pre Panorámu
• Čo sleduje Dominik Slavkovský?

 

Edita Raušerová exkluzívne pre Panorámu
Témou dnešného dielu je Edita Raušerová. Česká rodáčka, ktorá po angažmán v Prahe v Národnom zakotvila vo Fínskom národnom balete, kde sa vypracovala na hviezdu žiarivú. Bol by to krásny diel o oslave talentu, pracovitosti, nadšení, láske k baletu, keby nebol smutný faktom, že vynikajúca balerína, ktorá tancuje v Helsinkách samé veľké roly, navyše dych berúcim spôsobom, je už dlhodobo chorá a lieči sa zo zranenia. Možno však tento rozhovor, záujem čitateľov a to, ako pozitívne myslia na primabalerínu, jej pomôže a podpora z domu jej dodá silu i chuť prekonať všetky nástrahy a limity toho krehkého ľudského tela. Po prázdninách plánuje postupný návrat na baletnú sálu, tak jej treba držať palce.

Na Opere Plus ste bývali celkom často, naposledy pri vašom prestupe do Fínska, ak dobre počítam. Vy ste v tom Fínsku v Národnom balete ale urobili ohromnú kariéru! Zo zboristky ste sa dostali na samotný vrchol. Bola to rozprávka, či opäť len a len tvrdá drina? A dá sa to porovnať s kariérou v Národnom divadle v Prahe? Tam ste tiež postupovali dosť rýchlo smerom na vrchol. Bolo to podobné, či zahraničné angažmán malo a má iné kúzlo?

Spojení štěstí a dřiny, řekla bych. Tak samozřejmě, ze začátku to bylo těžké, protože jsem šla zpět do sboru a chtěla jsem si svou pozici, kterou jsem měla v Praze, vytancovat zpět. I když jsem nevěděla, jestli se mi to povede. Snažila jsem se být vždy připravená a vše se rychle naučit, a kvůli tomu jsem i dostávala role. Vyplatilo se mi to. Po roce jsem byla zpátky první sólistkou. (úsmev) Ale hlavně to stále nic neznamenalo. Tanečník by se neměl spoléhat jen na titul. Jde o to, aby to stále dokazoval pracovitostí a výkonem, a aby to bylo vidět na jevišti. To samé se dělo i v Praze, jen to trvalo déle, protože jsem ještě byla nezkušená a mladá. Samozřejmě je příjemný pocit, když víte, že jste dosáhl něčeho i v zahraničním souboru, taky vám to trochu zvýší sebevědomí. Stále je ale na čem pracovat.

Vedia vôbec vo vašom rodnom Vyškove, aká ste slávna rodáčka?

Ve Vyškově jsem se jen narodila, ale dětství jsem prožila ve Slavkově u Brna, kde jsem právě s baletem začínala na základní umělecké škole. Takže ve Vyškově o mně nic nevědí, ale ve Slavkově ano. (úsmev) S mojí paní učitelkou jsem dodnes ve spojení i po těch letech. Stále sleduje mé úspěchy, vývoj mé kariéry, a fandí mi. Zrovna teď měla základní umělecká škola šedesáté výročí založení a byla jsem pozvána, abych jim přijela zatancovat, ale bohužel kvůli zranění to nešlo. Je to škoda, protože by to bylo hezké, být opět na prknech, kde jsem skotačila jako malá holčička. (úsmev)

Keď sa vrátime do Brna na vašu prvú „konzervatoř“, kde ste dostali malú Klárku v Luskáčikovi, snívali ste o niečom, čo teraz prežívate?

Jako každá malá baletka jsem snila o tom, že budu nejlepší a že budu tančit na světových jevištích, což se mi částečně splnilo. (úsmev) Takže ano.

Pán Medvedev z Petrohradu, choreograf Luskáčika, obsadenie vyberá vždycky veľmi starostlivo a prísne, zároveň však s akýmsi prorockým duchom, schopnosťou odhadnúť, kto môže umelecky rásť, i keď napríklad ten tanečník nie je miláčikom pedagógov či obľúbenec v súbore, pamätáte si na to?

Právě ani ne. Byla jsem malá holka, která neměla páru, jak to v divadle chodí. Navíc jsem byla tak nadšená, že jsem v divadle a tančím s hvězdami, například s Janou Kosíkovou-Přibylovou, Ivanem Příkaským a dalšími… Jsou to krásné vzpomínky.

Dá sa povedať úprimne pravda na tému: Prečo ste z TK Brno odišli dokončiť štúdium do Prahy?

To klidně mohu. (úsmev) Impulzem pro mě byly pražské Masterclasses s Dariou Klimentovou, kde byla spousta tanečníků z Prahy. Říkala jsem si, že bych ráda získala jinou zkušenost, jiný přístup a dril. Přemýšlela jsem o tom celý šestý ročník na brněnské konzervatoři. Nakonec jsem přijímačky do Prahy zkusila. A dodělala jsem zde maturitu i absolutorium. Pražská konzervatoř mi dala opravdu hodně, ale ani studia v Brně nelituji, z obou jsem si odnesla to nejlepší. Měla jsem to štěstí.

 

Vládla v Prahe v Národnom divadle väčšia rivalita medzi dámami než u vás vo Fínsku teraz?

Já myslím, že vždy šlo o tu zdravou rivalitu jak v Praze, tak i tady v Helsinkách. Mám štěstí, že jsem si vybrala ty soubory, kde jsem se cítila a cítím doma a částečně je beru jako rodinu. Ale samozřejmě, že se vždycky někdo najde, komu se něco nelíbí a stále něco řeší, ale to je jeho problém.

Mnoho tanečníkov v zahraničí pri inej dennej práci na tréningu na sále, v repertoári, získava nový pohľad na prácu tela, energiu, uvoľnenie, zapojovanie svalov a mnoho nuáns k technike a metodike. Našli ste i vy niečo podobné?

Je to pravda. Vidím to i na sobě, že jsem se za ty čtyři roky hodně naučila o svém vlastním těle a stále se učím. Je to nekonečný proces. Je to i díky našim fyzioterapeutům, kteří nám toho pomáhají dosáhnout. Bohužel musím říci, že jsme se na škole nic takového neučili. Většinou se vše učíte až v divadle. Pak je to ale těžší předělat. Převážně v Čechách není ta možnost. V tom si myslím, že by mohla být větší podpora.

Cítite sa teraz lepšie? Napríklad vo vašej poslednej parádnej role Kitri v redakcii Quijota od Patrica Barta, kde ide hodne o techniku, alebo naopak v moderne, že sa rozvíjate?

Nevím, jestli jsem lepší, ale rozhodně mohu říci, že se určitou cestou rozvíjím. Každý tanečník se postupem času zdokonaluje – díky počtu představení a díky různorodosti repertoáru – jak technicky, tak výrazově. Je pravda, že jsem si myslela, že Kitri nezvládnu, protože je to jeden z nejtěžších baletů. Když máte ale dobrou fyzičku, zvládnete všechno. A byla jsem i osobně překvapená. (úsmev)

Stretli ste mnoho svetových choreografov, kto vás najviac zaujal?

Na každého mám velmi krásné a specifické vzpomínky, například na Matse Eka, Jiřího Kyliána, Christophera Bruce nebo Ohada Naharina, ale i na další. Tyto osobnosti na mě nejvíce zapůsobily svou znalostí života a pohybu, smyslu tance. Byla to neuvěřitelná zkušenost, tancovat v jejich kusech, a mnohé mě naučily. Doufám, že se mi znovu podaří s nimi ještě jednou pracovat. Mají můj velký obdiv.

Fínsky súbor je v tieni napríklad slávneho Kráľovského baletu v Kodani či HET baletu v Amsterdame. Čím si myslíte, že to je? Chýba vám niečo?

Ano, souboru chybí více volnosti. (úsmev) Já myslím, že finský soubor je velmi kvalitní a má spoustu dobrých tanečníků, ale nevýhoda je v tom, že se snaží hrát hlavně doma ve Finsku, takže není čas někam se souborem vyjet ven. A hlavně máme takové produkce, které se nikam nevejdou, jelikož máme velké jeviště a hromadu kulis. (úsmev) V Praze to bylo jednodušší, protože jsme mohli vyjet s věcmi, ve kterých moc rekvizit není a nebylo ani potřeba tolik lidí. Ale znám tanečníky, kteří mají dobré kontakty a jezdí na Gala každou chvíli, ovšem převážně jen sami za sebe.

Množstvo snov sa vám isto splnilo; už v Prahe to začalo Odettou/Odiliou a potom ďalej a ďalej. Máte ešte sny? Je dôležité, aby tanečník neprestal snívať?

Ano, mám udělaný imaginární list přání a postupně si odškrtávám, co se mi splnilo. (úsmev) A každý den si třeba přidám další. Určitě, tanečník nesmí přestat snít. To je to, co ho pohání k ještě lepším výkonům a díky čemu se dokáže lépe vcítit do role, nebo alespoň já to tak vnímám.

Teraz robíme tento rozhovor, pretože máte viac času kvôli veci hroznej pre tanečníka, zraneniu. Uvažujete inak? Také prerušenie práce a kreatívneho procesu, na ktorý ste zvyknutá, to musí byť ťažké na psychiku. Keď tancujete hlavné roly, a druhý deň nemôžete chodiť. O čom uvažujete napríklad ráno?

Řeknu vám to takhle: Celý život jsem se věnovala naplno baletu, protože to je můj koníček i práce. Od rána do večera, zkoušky šest dní v týdnu, natolik unavená o dni volna, že jsem neměla sílu nic jiného dělat než jen ležet v posteli a koukat se na filmy. Nezbyl mi čas na jiné aktivity. Nikdy jsem neměla pauzu delší než dva měsíce. A najednou nemůžete chodit ani spát. Je tu úraz. Každý tanečník to zná. Máte delší pauzu, než jste zvyklý. Chvíli si říkáte, že máte konečně čas a můžete dělat spoustu věcí. Bohužel jen chvíli, protože vám to začne chybět. Váš stav se zlepšuje a pak zhoršuje. Najednou zjistíte, že musíte přemýšlet o tom, co bude dál. Vrátíte se, nebo ne? Bude mě bavit něco jiného stejně tak jako balet? Někdo najde odpověď brzy, někdo zase později. Někdo ji nenajde vůbec. Já osobně se na to snažím přijít celý rok. Ano, je to těžké na psychiku a každý se s tím musí vyrovnat po svém. Není to jednoduché, ale zocelí vás to natolik, že pak vydržíte všechno. (úsmev)

Mení sa váš pohľad na samotnú profesiu? Či na život, sociálne otázky, politiku, vôbec zmysel konania človeka?

Ano. Najednou zjistíte, že nemůžete všechno brát tak vážně a musíte si užívat toho, co máte. V dnešní době je spousta lidí v neustálém stresu, stále si jen stěžují na vše, co se jim stalo nebo je potkalo. Kvůli tomu si neuvědomují maličkosti, které je mohou dělat šťastnými, a vůbec neumějí být vděční za to, co mají. Já jsem zjistila, že to, co se mi stalo, mi dodá do budoucna sílu a štěstí.

Mnoho tanečníkov v takých chvíľach nájde nejaký vzor, napríklad niekoho, kto zažil niečo podobné a nevzdal sa.

To víte, že takové vzory mám. A vážím si jich za to. Protože bojují za to, co je baví, i přes veškeré překážky.

Tanečník má určitú nevýhodu voči iným umelcom. Maliari radi hovoria v rozhovore o politike, uvažujú nad stavom spoločnosti. Herci hovoria o revolúciách a prevratných zmenách, speváci pop hudby radi komentujú menšiny a zastávajú sa ich, riešia problémy mladých až po prkotiny. Tanečníci takú možnosť nemajú, akoby novinári neverili vášmu úsudku či schopnosti. Poďme to zmeniť. – Ste rada, že ste odišli z Česka? Ale máte tu rodinu, tak iste viete mnoho vecí, čo sa u nás deje či rieši v aktualitách…

Neřekla bych, že jsem odešla ráda. Hodlám se jednou vrátit. Čechy mám ráda a chybí mně rodina a přátelé. Co se děje doma, se dělo i tehdy, takže žádná změna. Občas se koukám na zprávy na internetu a nestačím se divit. Někdy si říkám, že se radši koukat nebudu.

Čo si napríklad myslíte o svojej generácii? Viete si predstaviť, že keby ste sa narodili skôr, žiadne Fínsko by nebolo? Možno by vás pustili len na Gala do Moskvy?

Každá generace si myslí, že oni se chovají „nejlépe“ a že ty mladší generace si ničeho neváží, nic nedělají pořádně a podobně. Vždycky to tak bude. (úsmev) Kdyby nebylo Finsko, bylo by něco jiného. Jelikož jsem tu dobu nezažila, tak popravdě si to moc dobře nedovedu představit, ale jak znám svoji povahu, tak bych byla ráda jen za to, že bych mohla jet do Moskvy a tančit tam. I tak by to byl celkem úspěch, ne? (úsmev)

Čo myslíte? Je lepší český, či fínsky premiér a prezident?

Chci si uchovat duševní pohodu, tak se snažím politice vyhýbat. (smiech) Ne, vážně, vzhledem k tomu, že má finština není na takové úrovni, abych rozuměla, co se řeší ve finských zprávách, tak nemohu říci, jestli jsou lepší, nebo ne. Co se týče zmiňovaných českých politiků, tak jen stručně: Nevolila jsem je.

Teraz sa hodne pravidelne riešila kauza detí odobraných pani Michalákovej. Aby sme sa dostali k podstate, chcem povedať toto: Vy tiež žijete v cudzej krajine, kde musíte dodržovať pravidlá tej krajiny, aby ste mohli fungovať. Je to pre vás prijateľné, alebo to trpíte a znášate len kvôli angažmán?

V každé zemi musíte dodržovat určitá pravidla, to je úplně normální. Naštěstí žiji v zemi, která se moc neliší od té naší. Ale ohledně dětí je to stejné jako v Norsku, takže si budu muset dávat na ulici asi pozor. (smiech)

Keď sme začali tému rodiny, chceli by ste rodinu? Vždy ste v rozhovoroch nariekali na málo voľného času a všetko ste podriaďovali práci a práci.

Ano, právě to jsme si říkali nedávno s přítelem, že už máme na rodinu čas a nejsem vůbec proti. Takže uvidíme. Jako předpřípravu jsme si pořídili pejska, abychom věděli, jak to zvládneme. (úsmev)

Nevadí vám, že je to v balete nefér voči žene-baleríne, že na rozdiel od muža kvôli kariére, ktorá stojí na zdraví či na náladách šéfov na vratkých nohách, dieťa a tehotenstvo s materstvom znamená obrovskú prekážku v práci?

Není to nefér. Je to naše poslání. V dnešní době je to úplně normální, být na mateřské a v klidu se vrátit zpět na svoje místo, a kolikrát se holky vrátí ještě lepší, než byly předtím. Nehledě na to, že ve Finsku může jít i muž na mateřskou dovolenou. Takže se o své povinnosti můžeme i podělit.

Ste rada, že ste Edita, že ste žena, balerína?

Neměnila bych. Mám ráda svůj život, se vším, co mi přinesl, přinese i vzal… (smiech)

Máte rada nejaké typické dámske činnosti? Napríklad nakupovanie, módu? Varenie, žehlenie… (smiech)

Pár jich bude. Nakupování má ráda snad každá žena, takže i já, třeba jen pořízení dekorace do bytu. Mám ráda, když je doma uklizeno, takže hodně uklízím, ale můj přítel mi musí pomáhat, protože nesnáším vysávání a utírání prachu. (smiech) Užívám si jakékoliv dobré jídlo, i když někdy se musím držet. (smiech) Bohužel vaření beru jako povinnost, takže jsem radši, když mi dobré jídlo přistane na talíři, a to nejlépe od nějakého kuchaře. (smiech)

Teraz, keď ste „na neschopence“, čo robíte mimo povinných cvičení a rehabilitácie? Máte napríklad nejakú knihu? Má tanečník obľúbenú knihu? Ktorú by ste si napríklad so sebou vzali na nejaké pokojné miesto?

Moje maminka se bude asi smát, až uvidí tuto otázku, protože ví, že já nejsem moc čtecí typ. (smiech) Pár knih jsem sice přečetla, ale není to moje nejoblíbenější činnost. Ani nevím proč, třeba to na mne přijde, až budu v důchodu. (smiech) Většinu času mně právě zabere cvičení a chození po doktorech, ale jinak, když mám čas, tak si zajdu s někým na kávičku a starám se o našeho psa. Je to ještě štěně, takže potřebuje hodně péče a trpělivosti. (úsmev) Pak ráda poslouchám jakoukoliv hudbu, záleží na náladě. A jsem velký filmový fanoušek.

Keby ste si mohli vybrať nejakú literárnu postavu alebo postavu z baletu, nejakú umeleckú imaginárnu postavu, ktorej príbeh poznáme – kým by ste chceli byť?

Vůbec nevím. Spousta těchto postav má tragický osud nebo nešťastnou lásku. Takže si radši žádnou nevybírám.

Máte pre partnera či potenciálneho manžela tiež vysnenú podobu, komu by sa mal podobať? (smiech)

Nemám. Svého přítele jsem si vybrala právě pro to, jaký je. (smiech)

A ste teda zadaná?

Ano, jsem zasnoubená a šťastně. (úsmev)

Je viac láska a vzťah, či tanec a javisko?

Nemohla bych se vzdát ani jednoho, ani druhého.

Myslíte, že je dobre, že je človek taký krehký a smrteľný? Nechceli by ste žiť napríklad dvesto rokov, stihnúť mnoho baletov, zostať mladá, precestovať slávne divadlá, stihnúť to, čo sa stihnúť nedá?

Člověk je křehký a zranitelný a velmi často na to zapomínáme. Uvědomíme si to, až když se něco stane. Ale většinou se z toho poučíme a vidíme svět najednou jinýma očima. Dokážete si představit žít dvě stě let? Já ani ne. To už by byla pak nuda. Však stihnete to, co stihnout máte.

Ruské baleríny majú trebárs i ako umelkyne silný vzťah k viere, duchovnu, Bohu. Európske uvažujú inak. Čo je najdôležitejšie pre vás? Máte nejaké osobné mystérium?

Žádné mystérium nemám. Pro mne je nejdůležitější vědět, že na jevišti jsem odvedla tu nejlepší práci, kterou jsem v tu danou chvíli mohla udělat. Že vše dopadlo dobře. A že jsem byla sama se sebou spokojená.

Keď ste šli do Fínska, hovorili ste, že nemáte problém ísť potom ďalej, hľadať ďalší možný ideálny súbor či repertoár, čo si o tom myslíte teraz?

Uvidíme, necháme to osudu. Zatím jsem spokojená tam, kde jsem. Jestli budu schopná ještě tančit a vítr mě někam zanese, nebudu se bránit. Když se mnou půjde i můj přítel.

Ďakujem za rozhovor!

Čo sleduje

V roku 2013, to už je vlastne dosť dávno, sa hneď v úvode existencie Baletnej panorámy objavil v rozhovore k premiére Romea a Júlie v balete Slovenského národného divadla mladý tanečník Dominik Slavkovský (tu). Teraz je už dlhšiu dobu členom významného baletného telesa v Zürichu u Christiana Spucka. Tomu rozhodne vyhovuje, pretože si mladého slovenského tanečníka vybral aj do titulného partu svojho baletu Woyzeck. Čo je priam hypnotická rola. Na budúci týždeň v projekte Junge Choreografen Dominik prezentuje aj svoju víziu súčasného tanca. A čo tanečník v Zürichu sleduje?

K svojmu obľúbenému videu hovorí: „Pôvodný francúzsky 23-dielny dokument bol čerstvo doplnený o ďalších tridsať skvostov najlepšej európskej architektúry. Zbožňujem architektúru, design a cestovanie. Práve tento skvelý set dokumentov ma priviedol na zopár nezabudnuteľných miest a naďalej ma necháva snívať o návšteve ďalších. Odporúčam na sychravý podvečer s plechovkou toho, čo máte radi,“ odkazuje čitateľom Panorámy s úsmevom tanečník zo slávneho operného a baletného divadla.