Roku 1958 debatovala Maria Callas s Rudolfem Bingem, co by jí mohl nabídnout pro další sezonu v Metropolitní opeře. Maria nechtěl zpívat stále stejný repertoár, tedy například Traviatu nebo Lazebníka. Nedohodli se a Rudolf Bing ji do Dallasu, kde Maria právě chystala Medeu, poslal telegram s oznámením, že její smlouvu ruší. A zase bylo o čem psát: „Bing Fires Callas“ (Bing vyhodil Callas) letělo v novinových titulcích okamžitě světem. Maria přišla ten večer do divadla jako císařovna, zahalená až po paty v norkovém kožichu a ověšená drahými šperky. A jako Medea podla ten večer výkon, který se zapsal do historie. S Rudolfem Bingem se nakonec smířili a Maria Callas se do Metropolitní opery vrátila jako Tosca.
Jak dokládá následující fotografie, Maria Callas si ráda našla čas na vaření. Údajně byla velmi dobrou kuchařkou a sběratelkou receptů.
Na kulinářských výtvorech Callas si rád pochutnával jak Onassis, tak i mnozí jejich hosté. Takto prezentovala ústřice na citronu.
Rok 1968 byl osudový nejen pro tehdejší Československo. V tomto roce ztratil Onassis o Marii natrvalo zájem a na scéně se objevila Jackie, bývalá manželka amerického prezidenta Kennedyho. Její sňatek s Onassisem předznamena smrt Marie Callas. Ve věku pětačtyřiceti, zcela ponížená a zničená, se vrátila do Paříže, kde žila o samotě v luxusním bytě číslo 36 na Rue Georges Mandel. Její život i kariéra byly v troskách.
Od října 1971 do března 1972 Callas pobývala znovu a tentokrát naposledy v New Yorku. Ve městě, kde se v roce 1923 narodila. Byla tam na pozvání slavné Julliard School a dávala mistrovské kurzy. Dramatik Terrence McNally o tom napsal v roce 1995 divadelní hru s názvem Master Class, která se úspěšně hraje po celém světě, uvedena byla i v Česku a na Slovensku.
Italský tenor Giuseppe di Stefano (1919-2008) a častý pěvecký partner Marie Callas na scéně i v nahrávkách se po jejím rozchodu s Onassisem stal nakrátko jejím životním partnerem. Potřeboval peníze a přesvědčil ji, aby s ním v letech 1973-74 podnikla světové turné. Po stránce umělecké to bylo fiasko. To dosvědčují nejen dobové záznamy, ale i žijící očití svědkové. Pokud však jde o návštěvnost, sály praskaly ve švech a nikdo si nechtěl nechat hvězdu hvězd operního nebe ujít. Place des Arts v Montrealu byl ještě několik hodin po jejich koncertě doslova v obležení. Maria se tam nakonec uvolila (jak potvrdil jeden z návštěvníků tehdejšího koncertu), že dá 5 (!) autogramů, aby se mohla dostat do hotelu. Kolik jich nakonec rozdala, se přesně neví, ale u pěti zcela jistě nezůstalo.
Pomsta může být sladká, jak dokazuje i případ Marie Callas. Callas se totiž dožila naprostého rozpadu manželství Onassise s Jackie Kennedyovou. Onassis prohrál poslední a pro něj velmi důležitý boj o přízeň dámy, o níž dodnes mluví celý svět. Když umíral, Jackie ho opustila s mnohamilionovým odstupným. Poražený Onassis zemřel v roce 1976. Maria osamělá se zlomeným srdcem umírá necelý rok po něm – 16. září 1977 v Paříži.
Ostatky Marie Callas byly spáleny a popel uložen v urně na pařížském hřbitově umělců Pére Lachaise. Marii však nebyl dopřán klid ani po smrti – urna totiž byla ukradena. Dnes je v těch místech jen pamětní deska. V roce 1979 policie urnu vypátrala a popel byl rozptýlen řeckým ministrem kultury do Egejského moře. Objevily se zprávy, že v okamžiku, když ministr popel začal rozhazovat, se vítr otočil a popel místo v moři ulpěl na oděvech smutečních hostů. Božská Maria Callas nás tak nikdy neopustila a její duch a umění se snad jednou ukáže třeba i v opeře, nesoucí její jméno.
