Nesnáším manýru. Rozhovor s prvním sólistou Baletu ND Ondřejem Vinklátem

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Ve Francii devatenáctého století se prý vžilo úsloví – „Být hloupý jako tanečník“. V případě Ondřeje Vinkláta, prvního sólisty Baletu Národního divadla v Praze a po letošním březnu dvojnásobného držitele Ceny Thálie, byste s tímto tvrzením krutě narazili. Krom toho, že tančí, hraje na klavír, zpívá, věnuje se hudební kompozici, choreografuje a šíří kolem sebe auru renesančního umělce, kterému ve výčtu aktivit chybí už jen modelování hliněných figurek, je z jeho projevu zcela nenásilně patrno, že umí používat tu velkou věc, kterou má mezi ušima…
Ondřej Vinklát (zdroj ND Praha / foto Pavel Hejný)

 

Scházíme se primárně díky vašemu letošnímu ocenění Thálií. Když jsme u cen a umění – jakou roli pro vás hrají? Lze vůbec umělecké výkony takto porovnávat?

Osobně si každého ocenění vážím, je příjemnou odměnou za práci, kterou odvádíte. Za výsledky Thálií stojí Herecká asociace a odborná porota, výběr tedy vychází z jejich individuálních názorů a subjektivního pohledu. Každý má vlastní názor a každému se líbí něco jiného, to je přirozené. Ale je podle mě důležité umělce oceňovat.

Naším tanečním světem právě v návaznosti na Ceny Thálie zarezonovala jedna událost – když se ve zpravodajství České televize zmiňovala jména laureátů, na oceněné v oborech muzikálu a operety a baletu se již celkem tradičně zapomnělo…

Opominutí v médiích se mě samozřejmě dotýká, myslel jsem, že tohle už máme jako obor dávno za sebou. Evidentně ne. Nejde mi o jméno, jsem naštvaný kvůli tanci jako takovému a strašně mě to mrzí. Vím, že okamžitě vznikla iniciativa, která měla za cíl situaci vyřešit, a vše prý nakonec bylo odvysíláno v rámci Událostí v kultuře na ČT art, ale ne v hlavním zpravodajství. Nicméně mě překvapuje, že se totéž stalo i u muzikálu. Přece jen je to jeden z mediálně a divácky nejrozšířenějších žánrů.

Letošní Thálii jste dostal za ztvárnění role Vyvoleného ve Svěcení jara Glena Tetleyho. Čím je pro vás jeho verze specifická?

Myslím, že mimořádnost této verze je v neskutečných fyzických požadavcích, které absolutně souzní s tématem Svěcení. Když jsme na jevišti, celý soubor jede jako stroj a všichni do jednoho bojujeme o zbytky fyzických sil. Z hlediska libreta se Tetleyho verze odlišuje tím, že Obětí je muž, navíc k jeho smrti nedochází až na konci, ale zhruba v polovině choreografie. Co se týká jiných verzí Svěcení jara, nejvíc se mi asi líbí choreografie Piny Bausch.

Stravinského partitura k tomuto baletu v době premiéry způsobila patrně ještě větší skandál než Nižinského choreografie. I dnes, více než sto let po premiéře, je hudební podklad výzvou. Nakolik vám při studiu role pomáhá váš hudební talent (krom tance jste i zdatným klavíristou)?

Řekl bych, že dnes už Stravinského hudba nepůsobí tak šokujícím způsobem jako tehdy, kdy ji lidé ve velkém odsoudili. Pro mě má neuvěřitelnou atmosféru, tajemství. A osobně se mi právě hrozně líbí nepravidelný rytmus, který dodává celku tu správnou živočišnost, jež pramení z tématu.

Glen Tetley: Svěcení jara – Ondřej Vinklát (Vyvolený) – ND Praha 2017 (zdroj ND Praha / foto Anna Rasmussen)

V představení Timeless, jehož je Svěcení jara součástí, tančíte i v další části – v choreografii Separate Knots Emanuela Gata. Ten se Chopinem, jehož skladby jsou podkladem, naopak pracuje velmi volně. Jak se k takovému přístupu stavíte vy coby interpret?

U této choreografie mě nejvíc bavil proces tvorby, kdy jsme byli na sále a Emanuel Gat nás učil principům a různým hrám, na jejichž základě se výsledný tvar budoval. Nejsem si jistý, zda on sám si Chopina vybral, nebo mu byl zadán, nicméně hudbu v tomto kusu vnímal spíš jako další rovinu, která nemá s okolním světem na první pohled moc společného. Ale i tak v choreografii máme záchytné body, kdy musíme hudbu vnímat a poslouchat, ačkoli je pravdou, že k tomu jsme došli až během procesu zkoušení ve studiu. Jde o naprosto odlišný přístup než třeba právě u Svěcení jara, kdy je každý pohyb napevno spojen s daným hudebním či rytmickým akcentem.

Když mluvíme o práci s hudební partiturou, nemůže se mi nevybavit Beethovenova 7. symfonie v choreografii Uweho Scholze, v níž jste tančil v rámci večera Ballettissimo.

U Scholze jde o záměr pracovat s choreografií stejně, jako pracuje Beethoven s hudební kompozicí. Pokud se motiv opakuje v hudbě, vidíme totéž opakování v tanci, když se k opakovanému hudebnímu tématu přidá nástroj, Scholz přidá tanečníka. Říkám tomu hudební omalovánky. Scholz nesporně vychází z práce Georga Balanchina. Je úžasně muzikální!

Ballettissimo – Viktor Konvalinka, Tereza Kučerová a Ondřej Vinklát – ND Praha 2015 (zdroj ND Praha / foto Martin Divíšek)

Zpátky k Separate Knots. Jak se vám tančí se Štěpánem Pecharem, s nímž zde tvoříte dvojici?

My se se Štěpánem naštěstí známe hodně dlouho, takže co se týká partneřiny, napojení se na druhého a vzájemného cítění, vše funguje naprosto automaticky, už si nemusíme ani nic říkat. I to, že jsme se museli svléknout skoro do naha a dobrou minutu a půl se objímat, pak dovedeme překonat s lehkostí. Samozřejmě výsledná energie je úplně jiná, než když tančí dvě holky, smíšený pár, nebo když je nás na jevišti všech šest, což je poslední novinka. Současně i tvar choreografie je pokaždé jiný. Díky tomu, že se tak úzce nepracuje s hudbou a my jako interpreti máme k dispozici různé choreografické hry, získáváme nepředstavitelnou svobodu. Můžeme si hrát s prostorem, vystoupit ze světla, nebo se do něj naopak vracet. Tvář díla se neustále mění, to je na něm ojedinělé.

Emanuel Gat: Separate Knots – Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát – ND Praha 2017 (zdroj narodni-divadlo.cz / foto Pavel Hejný)

Se Štěpánem Pecharem nejen tančíte, ale rovněž tvoříte autorskou dvojici. Jak se choreografuje ve dvou?

Řekl bych, že máme hodně podobný cit pro divadlo, velmi podobný vkus, takže se velmi málo dostaneme k nějaké rozepři. Ale když už k ní dojde, vždycky se snažíme si vzájemně vyjít vstříc a dojít ke kompromisu. Prostě si spolu dáme pivo a nějak to vyřešíme.

Vaším spolupracovníkem je rovněž Štěpán Benyovszký, který zastává roli dramaturga či režiséra. Jak je pro vás jeho role důležitá?

Reklama
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na