Nezdolný elán ve službách opery. Jiřina Marková-Krystlíková slaví šedesátiny

  1. 1
  2. 2
9. září slaví své životní jubileum jedna z nejaktivnějších osobností současné české operní scény, dlouholetá sólistka Opery Národního divadla a dalších operních scén, pedagožka, zakladatelka a umělecká vedoucí Dětské opery Praha, zanícená propagátorka operního umění pro nejmladší, Jiřina Marková-Krystlíková.
Jiřina Marková (zdroj archiv ND Praha)

Jiřina Marková se narodila 9. září 1957. Na Pražské konzervatoři studovala u profesora Zdeňka Jankovského a už během studia na jaře 1979 vystoupila v několika představeních na scéně Smetanova divadla v roli Druhé žínky ve Dvořákově Rusalce a na jevišti Stavovského (tehdy Tylova) divadla v roli Papageny v Kouzelné flétně. Studium zpěvu si prohlubovala soustavně celý život. Byla na stážích v italské Sieně a bavorském Bayreuthu a své znalosti si permanentně rozšiřovala spoluprací s Paolo de Napolim a dirigentem Robertem Jindrou.

Po několika hostováních se stala 1. září 1979 sólistkou Opery Národního divadla. Vstoupila rychle do několika inscenací kmenového repertoáru (například Micaela v Bizetově Carmen, Zerlina v Mozartově Donu Giovannim anebo Wellgunda ve Wagnerově Zlatu Rýna), v nichž výtečně uplatnila svůj znělý lyrický soprán, velké charakterizační pěvecké i herecké schopnosti a také svou až příslovečnou houževnatost a píli. V nových inscenacích se ve své první sezoně představila v rolích Anny Hilfové v operní novince skladatele Ivana Jirka Podivné dobrodružství Arthura Rowa, v postavě Aničky ve Weberově Čarostřelci a Ortensie v Mirandolině Bohuslava Martinů.

K nim v následující sezoně přidala Lidku ve Smetanových Dvou vdovách pod taktovkou Zdeňka Košlera, První jeptišku v Prokofjevově Ohnivém andělovi a další dvě postavy v operních novinkách, Klárku ve Sluhovi dvou pánů a Bětku v Pauerově Zuzaně Vojířové.

Už po těchto prvních dvou sezonách bylo jasné, že Národní divadlo v Jiřině Markové získalo pro sopránový obor sólistku, která bude pro své pěvecké i herecké kvality, všestrannost a soustavné úsilí po svém vlastním uměleckém zdokonalování velmi platnou posilou. To se potvrdilo hned v další sezoně 1981, když suverénně zvládla titulní roli v Orffově Chytračce a když si ji Zdeněk Košler obsadil do rolí Barči v nové inscenaci Smetanovy Hubičky a Jitky v Daliborovi.

Jiřina Marková (zdroj archiv ND)

Role v operách Bedřicha Smetany se staly jednou z páteří jejího repertoáru. Byla oporou Košlerových inscenací v rámci příprav Roku české hudby v roce 1984. K těm již jmenovaným přibyla Esmeralda v Prodané nevěstě a posléze i titulní role v této opeře, Hedvika v Čertově stěně a První žnec v inscenaci Libuše nastudované ke stému výročí otevření Národního divadla v nově zrekonstruované historické budově. Později, kdy od ryze lyrických rolí přecházela i k postavám dramatičtějším, se setkala s rolí Krasavy v zatím poslední inscenaci Libuše, kterou dirigoval Oliver Dohnányi.

Jejímu naturelu byly velice blízké dvořákovské role. V desítkách představení byla výtečnou představitelkou titulní role v Rusalce a Terinky v Jakobínovi. Totéž platí i o jejích výkonech v inscenacích oper Leoše Janáčka. Po Její pastorkyni se setkala i s titulní rolí v Příhodách lišky Bystroušky a v době své vrcholné pěvecké kariéry především s Káťou Kabanovou, v níž se představila rovněž i curyšskému publiku. V operách Bohuslava Martinů se představila také v rolích Lenio v Řeckých pašijích a v titulní roli opery Ariadna. Nastudovala rovněž sopránové sólo pro baletní inscenaci Martinů Špalíčku a ve velmi úspěšné baletní verzi Pauerova Žvanivého slimejše nazpívala roli Opice. A ujala se rovněž sóla, jež byla součástí hudebního doprovodu, který napsal Jan Frank Fischer počátkem osmdesátých let pro výbornou inscenaci Zeyerovy hry Stará historie, již s činoherním souborem Národního divadla nastudoval režisér Jaromír Pleskot.

Skvěle se Jiřina Marková uplatnila v inscenacích Mozartových oper. Po Zerlině z let jejích začátků se výtečně vyrovnala s rolí Dony Elvíry ve dvou Kašlíkových inscenacích Mozartových oper (tu první dirigoval Zdeněk Košler, tu pozdější nastudoval a řídil Sir Charles Mackerras). V této roli se rovněž představila při zájezdu Opery Národního divadla do Japonska (v Japonsku zpívala i Lízu v Čajkovského Pikové dámě), byla skvělou Zuzankou ve Figarově svatbě, Paminou v Kouzelné flétně a v Così fan tutte se s ní mohli diváci setkat v roli Despiny.

Z jejích postav v italských operách připomeňme Nannettu ve Verdiho Falstaffovi, později se setkala i s Alžbětou v Donu Carlosovi, ztvárnila Neddu v Leoncavallových Komediantech, Giorgettu v Pucciniho komické opeře Gianni Schicchi. Z postav v německé operní tvorbě nastudovala Marcellinu v Beethovenově Fideliovi, Mariannu ve Straussově Růžovém kavalírovi a Dozorkyni v koncertním provedení Straussovy Elektry pod taktovkou Jiřího Kouta. V ruských operách se výborně uplatnila v roli Luisy v Prokofjevových Zásnubách v klášteře, a především v již zmíněné roli Lízy v Čajkovského Pikové dámě.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář