Nikolaus Bachler srovnává mnichovskou a vídeňskou scénu

  1. 1
  2. 2

Od roku 2008 je Nikolaus Bachler intendantem Bavorské státní opery v Mnichově, jeho smlouva byla nyní prodloužena na dalších deset let. V dosavadní kariéře vystřídal Berlín, Paříž, v letech 1991-1995 vedl festival Wiener Festwochen, další tři roky byl intendantem vídeňské Volksoper a poté deset let ředitelem Burgtheatru. Vídeňský tisk měl o odchodu přesvědčeného zastánce moderní tváře divadla rozpolcený názor; vyčítalo se mu dokonce jako znak kariérismu, že s odchodem do Mnichova začal tento rodák ze Štýrska používat místo dosavadního křestního jména Klaus „noblesnější“ (ve skutečnosti pravou) podobu jména Nikolaus. Pro nedělní Kurier 23. září 2012 poskytl rozhovor, v němž srovnává divadelní scénu v Mnichově a Vídni, vyjadřuje se k současné politice a mnohému jinému.***

Mnichovská opera má v současné době, k nadcházejícímu jubilejnímu roku Richarda Wagnera, nastudovaný kompletní Prsten Nibelungův, k němuž intendant Bachler sdělil:

Jsem šťasten, že jsme riziko, nastudovat produkci celého Prstenu během pouhého půlroku, podstoupili a že to tak dobře dopadlo. Celé divadlo bylo v tu dobu v zajetí Wagnera, byly tomu přizpůsobeny i další projekty a byla to neuvěřitelná zkušenost.

Dobří zpěváci, ale také scénická náročnost – takové je vaše pravidlo pro největší operní dům Německa?

Určitě. Je to totiž tak: Mnoho hudebních divadel, především v Německu, Belgii, Holandsku, má snahu interpretovat díla moderně. Často však nemají hudební možnosti velkých divadel. Operní divadla světových metropolí zase mají prvotřídní orchestry a zpěváky, ale většinou vytvářejí bezobsažné, zpátečnické inscenace. Myslím, že v současné době není na světě divadlo, které by se – tak jako Mnichov – snažilo spojit obojí. Soudobé scénické nároky přece nejsou žádná troufalost, nýbrž umělecká nutnost.

Vaše smlouva v Bavorské státní opeře je do roku 2018. Martin Kušej vede Rezidenční divadlo. S Josefem E. Köpplingerem v Divadle na Gärtnerplatzu k Vám přišel do Mnichova další rakouský kolega. To je Mnichov pro rakouské divadelníky atraktivnější než Vídeň?

Mnichov je velmi atraktivní město pro všechny divadelníky. Kultura tu má ústřední důležitost. Podporuje ji politika i obyvatelstvo. Nejdůležitější však je to, že Mnichov hledí kupředu. Láska k minulosti, jakou tak dobře známe z Vídně, ta tu neexistuje. V Mnichově vládne láska k současnosti, velká otevřenost, ale jsou tu také užitečné, živé třecí plochy.

Je tedy mnichovské publikum víc ochotné jít novými cestami než publikum ve Vídni?

Z určitého hlediska publikum v Mnichově víc zažilo a vidělo. Také není jiné město na světě se třemi tak špičkovými orchestry a prvotřídními šéfdirigenty. Nejkonkrétnější rozdíl mezi Mnichovem a Vídní představuje skutečnost, že v Mnichově je silná kulturní scéna, jíž jde o věc, nikoli o klevety a vyvolávání nálad. A už vůbec ne o kulturní politiku od hospodského stolu. Nevnímám tu žádný omezený obzor. Média tu nevykřikují nic o světovém významu, na to je všude velká konkurence. Ale ve Vídni se o světovosti mluví, a končí přitom většinou na hranici Vídně. Vídeň má úžasné stránky a fantastické instituce, ale jaký je v nich život, to je jiná věc.Máte pocit, že Vídeň momentálně není dost živá?

Málo jsem toho ve Vídni v poslední době viděl a nemohu přispět konkrétními příklady. Ale mohu říci, že tady v Německu se o Vídni sotva něco doslechneme. A to mluví za všechno.

Nešetřil jste kritikou svého nástupce v Burgtheatru, Matthiase Hartmanna…

Člověk si musí dávat pořád velký pozor. Kritika není správný výraz. Jen jsem řekl, že tam podle mě dochází k bulvarizaci. Burgtheater a Divadlo v Josefstadtu jsou teď skoro totéž. Ale jak říkám: tady se o tom skoro nic nedozvím. Neslyším ani o operní premiéře, u níž bych si řekl – to musím vidět a jet kvůli tomu do Vídně. Nic tam nepulzuje.

Dostalo se k vám, co se dělo kolem Wiener Festwochen, festivalu, který jste také vedl a jehož intendantem se stal Markus Hinterhäuser? A že Shermin Lanhhoffová, která měla nastoupit jako šéf činohry, zůstane raději v Berlíně?

Projekty Wiener Festwochen jsou ještě tu a tam zajímavé. Ale otázky ‚Co je to za festival?‘, ‚Kde je ukotven?‘, ‚Jaký je jeho vztah k vídeňskému divadelnímu světu?‘ zůstávají. Markus Hinterhäuser je nadaný, osvědčený odborník pokud jde o koncerty. Ale při dramaturgii Feswochen to téměř nehraje roli, na to jsou Konzerverein a Konzerthaus. Ve Vídni mají tradici stará vévodství.

Ve Vídni mají zjevně velký kulturněpolitický vliv Zelení, kteří žádají „postmigrantské divadlo“, ať už je to cokoli. To měla také realizovat Shermine Langhoffová.

Strany si žádají určité umění! To vypadá jako stalinismus. Instrumentalizovaná kultura! To přece vůbec nejde.Co vám z Rakouska schází?

Kdo odejde do ciziny, teprve vidí, jak moc je Rakušan. Jsou to city. Sentiment. Ze všeho nejvíc postrádám jazyk, jeho zabarvení. Když se však podíváme zblízka, vidíme, že je to stát darebáků třetího světa a žádná civilizovaná západoevropská země. Mám pocit, že nejzaměstnanější jsou v Rakousku státní návladní a vyšetřovací soudci. A ptám se: Je vůbec ještě někdo, kdo do těch intrik není zapletený?

Váš nový kolega v Klagenfurtu Florian Scholz nedávno prohlásil, že Korutany nejsou výjimečný případ. Sdílíte jeho názor?

Samozřejmě. Korutanští politici jsou totéž co rakouští a naopak. Celá ta hnědá stopa možná odtamtud vychází, ale táhne se napříč celou zemí. Vezměme jen tu poslední karikaturu, kterou tak obhajuje pan Strache [H. C. Strache zveřejnil na svém facebooku silně antisemitskou karikaturu, tvrdošíjně však obhajoval její nevinnost; pozn. překl.], něco tak nevkusného. A takoví lidé sedí v parlamentu mé země, z toho se člověku dělá špatně.

Pořád se říká, že v Německu vládne jiná kultura.

  1. 1
  2. 2

Související články


Reakcí (2) “Nikolaus Bachler srovnává mnichovskou a vídeňskou scénu

  1. Mnichovská Bavorská státní opera je podle mne nejlepší a nejprestižnější operní dům světa. Daleko za ní je Vídeň, New York, Milán. Štěstí, že z ČR je dosažitelná. Každému, kdo chce komplexní operní zážitek založený na špičkovém hudebním nastudování, interpretaci ale i inteligentní a mnohovrstevnaté režii, která nutí k přemýšlení, doporučuji navštívit jakoukoliv operu, která tam je na repertoáru. Budete překvapeni, jak se dál dělat opera a o čem v dnešní době je a že je životná. BSO je TOP operní dům světa.

Napsat komentář