Notebook Michala Maška (10): Lang Lang v Praze

Shoda náhod tomu chtěla, že jsem 31. března navštívil pražský recitál Lang Langa. Koncert se konal v rámci festivalu Dvořákova Praha ve Španělském sále Pražského hradu a byl součástí předání ceny Antonína Dvořáka. Tu uděluje Akademie klasické hudby a získala ji paní Ludmila Dvořáková (více najdete zde). Psal jsem o Langovi již několik článků a můj postoj k němu je všeobecně znám, navíc hrál naprosto totožný program jako v Berlíně (Bachova Partita B dur, poslední Schubertova Sonáta B dur, Chopinovy Etudy op. 25; recenzi berlínského koncertu najdete zde). Jak, ale víme, každý koncert je jiný a v případě spontánního Langa, který s publikem komunikuje, to platí dvojnásob.Hned na začátku se přiznám, že na mě tento koncert udělal ještě větší dojem, než ten berlínský. Říká se, že akustika Španělského sálu není ideální, a klavír půjčený z Rudolfina také již není srovnatelný s těmi nejlepšími. Nic z toho však tento večer nebylo patrné. Naopak, Lang předvedl a myslím, že všem přítomným dokázal, že je právem považován za nejlepšího klavíristu současnosti. Tak krásný zvuk klavíru, dá li se to vůbec ještě zvukem nazvat, jen tak neuslyšíte.

Rudolfinský Steinway č. III, kterému se také říká Ashkenazyho klavír (jméno se dává podle toho, kdo jej vybíral), znám velice dobře. Když nástroj ve Filharmonii někdy kolem roku 1997 pořídili, měl jsem ho možnost zahrávat, což jak víme je potřeba, aby dosáhl maxima svého potenciálu; později jsem na něm pořídil i několik nahrávek. Také jsem na tento nástroj slyšel hrát mnoho jiných klavíristů. Mohu si tedy dovolit celkem objektivně zhodnotit, do jaké míry je výsledný zvuk dán interpretem a do jaké nástrojem. V Langově případě platí to, co u všech velikánů. Má svůj charakteristický vlastní zvuk, který si nosí ve svých rukách – ve své zvukové představě, kterou pak dokáže svými schopnostmi přenést na posluchače tak, že máte pocit, že si vozí klavír vlastní. Známým rysem „těch nejlepších“ je, že i v té nejsilnější dynamice, zejména pak v diskantu, nikdy nic neřve, zvuk je měkký, nosný a hlavně nevnímáte jednotlivě údery kladívka. Jednoduše vše je příjemné, tak jak se kdysi dokonale vyjádřil sám Beethoven: „Píši pro kultivované lidi“.Lang je opravdu především poetik, básník, kterému se nestane, že by neuzavřel jedinou frázi, je to umělec, který umí balancovat na té nejostřejší hraně serióznosti a kýče. Richter se kdysi vyjádřil, že forte nikoho neohromí, a chcete li lidi uchvátit, tak jedině pianissimem. Langova pianissima jsou dech beroucí. Hudba pod jeho prsty dýchá v jednotném pulsu, až si říkám, zda je to v necelých třiceti letech vůbec možné.

Extrémně dlouhou první polovinu publikum bez problémů koncentrovaně vydrželo a já znovu rád konstatuji, že Lang je jedním z největších schubertovských interpretů. V druhé půli (Chopin op. 25) bych však čekal od publika spontánnější reakce po jednotlivých etudách. Rozhodně by to bylo na místě a není to tím, že by se publiku nelíbily. Jsme jen takoví vlažnější, raději nedáváme veřejně moc najevo, co si myslíme. A to je škoda, naprosto zbytečné. Víte, sleduji pozorně reakce lidí, jejich tváře, jejich oči a nedokážu pochopit, proč si někteří pořád něco odůvodňují, rozumově třídí a nechtějí si připustit, že je hudba hluboce zasáhla.  Je to začarovaný kruh, který ale můžeme rozseknout jedině my v sobě. Langovi je to jedno. On ví, co umí, ví to svět, ví to každý, ale atmosféra koncertů u nás a celkové „kulturní“ klima nebude lepší, nedokážeme li se více otevřít a připustit, že jsou lidé, co umí něco lépe, než my.Poslední ze tří přídavků byla La campanella. Opravdu se nechci neustále opakovat, ale tohle neumí Brendel, Volodos, Kissin. Ale Richter a Horowitz to uměli. A žádné „divadlo“ se v Praze nekonalo, žádná show, vše ve službách umění, úcty k autorovi, nejvyšší pokora k publiku. Chcete li zažít, co lidé zažívali, když slyšeli Chopina nebo Liszta, jděte na Langův koncert.

Lístky na tuto donátorskou akci stály 10 tisíc korun a dlouhou dobu vyvolávaly otázku, zda je to cena přeměřená. Má odpověď zní: záleží, kdo v čem vidí skutečnou hodnotu. Za tisíce nesmyslů utratí lidé neuvěřitelné sumy a ještě za to poděkují. Nikoho ani nenapadne, že by třeba v samoobsluze nezaplatil, ale tak mám nějak pocit, že se od umělců čeká, že by měli hrát nejlépe zadarmo a ještě být k tomu rádi. 10 tisíc není opravdu málo, ale také říkám, že pan Lang toho nemálo umí. 

Lang Lang (klavír)
31. března 2012 Španělský sál Pražského hradu Praha

program:
Johann Sebastian Bach: Partita č. 1 B dur
Franz Schubert: Sonáta B dur, D. 960
Frédéric Chopin: 12 etud op. 25
přídavky:
Franz Liszt: Romance
Ren Guang: Silver Clouds Chasing the Moon
Franz Liszt: La Campanella

Foto Dvořákova Praha

Hodnocení

Vaše hodnocení - Lang Lang (31.3.2012 Praha)

[Total: 16    Average: 3.7/5]

Související články


Reakcí (4) “Notebook Michala Maška (10): Lang Lang v Praze

  1. Milý Michale,
    děkuji za krásný článek. Lang Lang je pro mě zjevení a to, co se tady o něm, hlavně v diskusích, píše vůbec nechápu.
    Nejvíce mě pobavil poslední odstavec, kde píšete, že od umělce se očekává, že bude vystupovat zdarma. Přece to nic není. Je to zábava. Koníček. prostě si jen tak brnkáme, pískáme nebo prozpěvujeme.
    Setkávám se s tím velmi často. Přece ti to nic neudělá, ne? Neudělá, ale taky mě to pak neuživí. Lidé neberou umění jako produkt, za který je třeba platit. Ale jako zbytnou věc, se kterou ani nemůžou machrovat jako s novým iPhonem :-) je to zvrácený žebříček hodnot. 10.000 je hodně. Ale jak bylo napsáno. Je to naprosto vyjímečný umělec, a večer byl donátorský. Tak snad je to jasné.
    nenechte se znechutit a pište dál, jak to cítíte. Cítíte to dobře. Zdravím Vás, Naoko.

  2. Ale v diskuzích se napíše mnohé. Povětšinou se v nich nejvice projevují jedinci, kteří mají sami se sebou a a okolím nějaký problém. V tomhle ohledu mě diskuze málokdy překvapí. I když někdy přece. Diskuze nejdou brát jako zrcadlo, protože se v nich projevuje jen menšina diváků či posluchačů.

    Co se týče ceny za umělcův výkon, je to tak. Špičkový umělecký interpretační výkon má stejnou hodnotu jaký jakákoliv jina lidská práce. Ba mnohdy větší, protože špičkový výkon stojí mnoho úsilí a neni to same jako třeba výkon úředníka nebo zedníka.

    Z tohoto pohledu si za kvalitni a špičkový výkon vždycky rád zaplatím. Už jen proto, aby daný umělec měl na to takový výkon zopakovat a udržel si přijatelné profesní i životní podminky co nejlépe.

    Oni sportovci nám taky nečutaji do mičudy zadarmo. A rozdíl v těchto profesích je z pohledu talentu, soustředěnosti a pole nulový.

  3. Dobrý den pane Mašku,

    a díky za článek. Zúčastnil jsem se koncertu pana Langa a skláním mu tímto poklonu. Nic podobného jsem neslyšel. Krása, krása, krása. Vše co jste o něm napsal v minulosti je pravda, je to jedinečný klavírista. Z koncertu mám dva zážitky. Pozitivní -fantastický výkon pana Langa a Negativní – obecenstvo, které si vůbec neuvědomovalo co poslouchá. Rád bych se pane Mašku s Vámi setkal, mám pocit, že hudbě a nejen klavírní hodně rozumíte. S pozdravem Karel Outlý.

  4. Zdravím pana Maška. Ano, pode vše, co jste napsal výše, se mohu s čistým svědomím podepsat. A nikdy neodpustím České televizi, že neodvysílala koncert celý. Ne všichni totiž máme dost pěněz a štěstí, aby se nám podařilo vidět tohoto mimořádného umělce live… Obrovská škoda také pro všechny studenty našich konzervatoří, že nemohli v celku sledovat tu zázračnou proměnu, která se s panem Lang Langem v posledním čase udála. Vždy byl niterným a nejvýše poctivým interpretem, ale, jak je vidět, ještě se dál může vyvíjet. Mě jeho výkon i přes TV obrazovku naprosto uchvátil a live to muselo být něco neskutečného. Stejně tak uchvátil mou manželku, která je profesionální klavíristkou.

Napsat komentář