Notebook Michala Maška (5)

Lang Lang a jeho nový Liszt

Pravidelně a se zájmem sleduji novinky hudebních vydavatelství. Snažím se mít přehled, kde se co děje, mám své oblíbence, za kterými pak cestuji i na koncerty. V srpnu mě na stránkách Lang Langa oslovil projekt firmy Sony Classical „My Piano Hero“. Liszt má letos výročí a tak se s ním snaží přijít i ostatní firmy; pro mě ale Lang Langovo „My piano hero“ představuje to nejlepší, co vzniklo.

Lang je megastar a je jím po plném právu. Spousta lidí si to sice nemyslí, ale on má dnes vše, co je k tomu potřeba. Za prvé, hraje opravdu, ale opravdu skvěle. Nejsou to žádná zaběhnutá hudební klišé, je schopen hrát Mozarta stejně dobře jako Rachmaninova nebo Beethovena. Ačkoliv vládne vynikající technikou, nepůsobí na mě, že by ji kdekoliv zneužíval ve prospěch efektu. Za druhé, umí mluvit. A umí mluvit dobře. To co říká, má smysl, je to naprosto výstižné a srozumitelné pro každého, kdo jen trochu ovládá angličtinu. Navíc, zkuste někomu pustit jeho hlas bez obrazu: každý vám řekne, jak je jeho projev opravdu charizmatický a příjemný na poslech. Za třetí, je ochoten dělat marketingové věci, které by byly pro Gilelse nebo Pletněva nemyslitelné.

Jednoduše, nikdo jemu podobný tu není. Tím vším dnes umí zasáhnout nepoměrně víc lidí, než jakýkoliv jiný umělec. Navíc se stal inspirací pro tisíce jiných, otevřel svět hudby lidem, kteří by jinak nevěděli, co klavír je.

Co mě na něm fascinuje nejvíce, je to, že své popularity dosahuje z převážné většiny pouze hudbou, tedy tím co umí. Dělá představení pro děti z nemocnice a má na sobě oblek. Nesnaží se přibližovat lidem tím, že má červené vlasy, roztrhané tričko nebo klobouk na hlavě. Ať snobové nebo skuteční fanouškové, sledují ho pro to, co umí vytvořit, když si sedne za klavír. Ano, není to typ Michelangeliho, nebo Horowitze kteří se při hře téměř nepohnuli, ale koneckonců, hudba se vnímá ušima.

Na webových stránkách www.laglang.com jsem nalezl odkaz na koupi a řekl si, že si místo standardní edice objednám „Deluxe limited edition“. K překvapení jsem u českých prodejců zjistil, že tato verze není pro náš trh určena a ještě více jsem byl zaskočen, když „Deluxe edition“ dorazila. Na rozdíl od fotky na webu, úplně ten nejlevnější papírový obal v kombinaci se strašným plastovým trayem, booklet bez výrazného nápadu… K CD bylo přibaleno DVD, obsahující pouze cca čtrnáctiminutový dokument o vzniku projektu, který je ale stejně celý na YouTube přímo od Sony, tedy ne nelegální video. Dobrý tah, jak zvýšit cenu za naprosté nic oproti standardní edici.

Podstatná je však hudba a ta je spolu se zvukem sejmutí nástroje prvotřídní, lépe to snad ani nejde. I výběr skladeb všechny potěší. Sólové kusy byly natočeny ve studiu Teldex v Berlíně, klavírní koncert Es dur ve Vídní, ve Zlatém sále Musikvereinu. V dokumentu mluví klavírní technik a dovíme se, že Lang Lang si vyžádal přivézt jeden nástroj z NewYorku a jeden z Hamburgu. Dle nálady se rozhodoval, který pro jakou skladbu vybere. Není nikde napsáno, který klavír byl u konkrétní skladby použit, já sám nejsem schopen bezpečně určit výměnu. Je to ztíženo tím, že na skladby, vyžadující silný zvuk, je použit klavír z NY, který je pověstný svou sytou barvou a mnohem větší robustností než klavír evropský, který se na skladby něžnější, jako je Consolation č. 3 hodí dle Langa lépe. Styl hraní je tedy dle charakteru skladby velice odlišný.

Toto vnímám do jisté míry jako demonstrace „moci“, náležitě marketingově prodanou. Na rovinu říkám, kdyby výměna nástrojů nebyla řádně zdokumentována na videu, ani by mě nenapadlo přemýšlet, že je zde klavír z NY.

Také se mi moc nelíbí způsob, jakým je dokument natočen. Zejména pak záběry, na kterých Lang Lang hraje. Každé dvě, tři vteřiny je záběr na něco jiného, posluchači je tak naprosto zničen soustředěný poslech. Doslova vám vnucují, jak vnímat hudbu. Co je hezčího, než nechat záběr na samotné ruce, ze kterých zní hudba už jenom tím, že je vidíme? A Lang Lang takové ruce má. Škoda.

Skladby na CD jsou řazeny formou rychlá – silná, pomalá – tichá s koncertem na závěr a jak jsem již psal v úvodu, Lang Lang je zde nepřekonatelný. Opravdu, jak dodýchává každou frázi, jak má vyvážené proporce, jak je skutečně koncentrovaný na obsah před technikou, což třeba dokládají ne úplně spolu jdoucí téměř všechny tercie v závěru Consolation č. 3, bere dech. A klavírní koncert s Gergievem se musí slyšet. Všem tento projekt doporučuji, stojí za to.

www.langlang.com/lisztmypianohero