Nová česká krev v Baletním panoramatu

Baletná panoráma Pavla Juráša (183)
Tentoraz:

• Nová krv českého baletu Jan Špunda (1)
• Ratmansky preferuje mladé talenty La Scaly
• Pocta Vlastimilovi Harapesovi
• Čo sleduje Jarmila Dycková?

 

Nová krv českého baletu Jan Špunda (1)
Musím sa priznať, že minulé leto som hodne premýšľal – s ohľadom na fakt, že aj Panoráma už starne – kam ďalej. Koho predstaviť, koho pripomenúť? Kam viac do regiónov sa pozrieť, či naopak do akej ďalekej cudziny za českými menami? Neviem, čím to je, ale mnoho tanečníkov chodí do práce asi preto, aby zarobili peniaze, a robiť rozhovor o svojich ponoroch do postáv na javisku pre divákov a čitateľov už vôbec nemajú záujem. Balet či tanec sú nástrojom prežitia, nie vyjadrením poslania či umenia, preto táto čierna listina „ignorantov“ je dlhšia a dlhšia tým, ako Panoráma starne. A potom sa zrazu zjaví niekto, kto tento všedný deň, tieto stereotypy zmätie. Po skončení Masterclass Darie Klimentovej som požiadal o rozhovor „obyčajného“ ich účastníka, zatiaľ len mladého študenta Jana Špundu. Nielenže sa choval ako dospelý profesionál, s dnes vyhynutou umelecko-ľudskou slušnosťou a pokorou, ale posúďte sami, či nestojí za pozornosť. A myslím, že bude dobré si jeho meno v spojení s českým baletom a zahraničím zapamätať. Plynul čas, začala sezóna, ktorá teraz končí, a my sme sa stále zhovárali. Potom prišli akútne témy, a tak som čas vydania odsúval a odsúval. Až uplynul ako voda celý rok. Neuveriteľné! Jan Špunda skončil školský rok, skončila divadelná sezóna. A na konci interview s týmto mladým umelcom bude zaujímavé vidieť, kam sa posunul.

 

Musím priznať, že ma fascinuje, kde všade vo svete môžem naraziť na talentovaných ľudí z našich krajín, z Česka alebo Slovenska. Ste určite prvý Čech, ktorý študuje na English National Ballet School v Londýne.

Ano, myslím si, že jsem první. Vzpomínám si, když na konci prvního semestru škola přála všem studentům „Veselé Vánoce“ v jejich rodném jazyce, tak na Čecha zatím ještě nebyli připraveni. Když jsem pak odjížděl domů na Velikonoce, tak jsem byl mile překvapen, protože „Veselé Velikonoce“ mně popřáli v češtině.

Aby to ale nebolo také vážne, musím sa hneď na úvod opýtať: Videli ste už Her Majesty? (smiech)

Asi dvakrát jsem procházel kolem Buckinghamského paláce, ale tu čest jsem ještě neměl (smiech), ale ve škole jsem potkal princeznu Beatrice a pozdravili jsme se. Je sponzorem školy.

To mi prosím vás musíte objasniť, ako sa zrodil vo vás nápad či sen, študovať na takej škole?

Vždy jsem chtěl poznat studium na prestižní škole. Už od druhého ročníku jsem chodil za profesory a vyptával se na možnosti studia v zahraničí, až úplně náhodou jsem dostal kontakt na paní Alaverdjan v Bratislavě, která mě vzala „na chvíli“ k sobě do ročníku a tam mi dodala ještě více kuráže nebát se zjišťovat, ptát se… Tehdy mi bylo čtrnáct let. Před dvěma lety na International Ballet Masterclasses v Praze jsem se zeptal paní Klimentové na možnost studia na English National Ballet School. Natočil jsem video z tréninku, poslal, a za čtyři dni se mi ozvala paní Samira Saidi s tím, že můžu nastoupit.

Realizácia snahy dostať sa tam bola určite teda náročnejšia.

No, když se to vezme pěkně postupně, tak jsme to zvládli… (smiech) Bez většího stresu. Pomáhala mi mamka a kamarád Peter, který je původem Angličan a pracuje v Ostravě na konzervatoři jako pianista. Museli jsme doložit veškeré potřebné dokumenty v angličtině a spoustu jiných věcí. Také jsme pátrali po mém opatrovníkovi v Londýně, bylo mi šestnáct let. Toto naštěstí za nás vyřešila škola.

Dnes by sa dalo povedať, že najťažšie obdobie, dokázať pedagógom, prečo ste tam, zoznámiť sa so všetkým novým, máte za sebou.

Ano, je to tak. Nejtěžší ze začátku byla jazyková bariéra, ale teď už je to mnohem lepší! Pracovat na sobě musím stále (!), abych si zasloužil stipendium na takto prestižní škole. (úplne vážne)

Nechcem zveličovať, ale váš doterajší život pripomína trochu nejaký film. Čo si pomyslel chlapec z Moravskej Ostravy, keď letel do Londýna, aby tam študoval balet?

Přiznávám, že zprvu jsem tomu vůbec nemohl uvěřit… Studium v Londýně… Seděl jsem u počítače a četl e-mail od paní Saidi pořád dokola. Pak jsem volal mamce, byla v práci. Měli jsme velikou radost. Postupem času jsem se začal i trochu bát… Mamka ne. (smiech) Jaké to bude v Londýně? Koho tam potkám? Budu jim rozumět? Nakonec jsem zjistil, že mé obavy byly zbytečné, i když, jak se říká, každý začátek je těžký. Ve škole jsou velmi příjemní lidé a je to tam jako jedna velká rodina. I paní Grace, u které bydlím, je skvělá.

Takže vy bývate v nejakej rodine, a nie na internáte? To je zaujímavé, žiť s britskou rodinou…

Paní Grace je původem Polka, která emigrovala skoro před pětadvaceti lety do Anglie. Děti už má „z domu“. Bydlí sama a poskytuje ubytování studentům v Londýně. Jsem u ní velmi spokojený. Zpočátku jsem neuměl dobře anglicky, ale ona mi moc pomohla. Stále mě pobízela ke konverzaci. Něco dokonce rozumím i polsky. (smiech)

Pani Grace varí dobre?

Myslím, že by vám chutnalo. Mně tedy chutná velmi. Nevaří pořád jen typická britská jídla, ale uvaří i něco z Polska. Dokonce jsem ji naučil český knedlík. (smiech) Dziekuje Grace! (pozn. autora: Poďakovanie pani Grace je na mieste aj z toho dôvodu, že sa Jan v priebehu školského roku presťahoval.)