Nová sezona plzeňského baletu začne v srpnu Anastázií

Plzeňský balet čeká v srpnu odložená premiéra, další dvě premiéry operní a plánuje hostování v Bavorsku s ještě neexistující inscenací. Když byla na začátku března uzavřena divadla, měl plzeňský baletní soubor před premiérou náročné inscenace – chystal pod vedením Youriho Vàmose Anastázii, poslední dceru cara, balet ztvárňující osudy domnělé poslední dcery ruského cara Mikuláše II. Před publikum se členové souboru mohli vrátit až 10. června v rámci projektu DJKT Z jeviště hlediště na večeru „Balet je silné kouzlo“. Ten připravilo DJKT na jevišti Nové scény na začátku pozvolného uvolňování nouzových opatření zavedených v důsledku koronavirové krize. Každý soubor připravil divákům na jeden večer své vlastní vystoupení a soubor baletní ve velkoryse pojatém a dramaturgicky pečlivě řešením večeru prokázal svoji výbornou formu. Měl přitom v té době za sebou mnoho práce s chystanými inscenacemi a před sebou další zkoušky. O tom, jak se žilo tanečníkům v době krize, co se děje při nečekaném zrušení premiéry, která je za dveřmi, a jak se plánuje nová sezóna, hovoří šéf plzeňského baletu Jiří Pokorný.

Koronavirová krize přišla náhle a nečekaně. Jaká byla reakce souboru?
Naším posledním představením byl v neděli 8. března na Malé scéně Dům Bernardy Alby. V úterý přišlo oznámení, že se hrát nebude. Premiéra Anastázie měla být 28. března, my jsme tedy nepřestali zkoušet, dokud nedošlo k úplnému zákazu činnosti. Ten přišel týden před generálními zkouškami. Tanečníci zůstali doma, divadlo se začalo dezinfikovat. Naplánovali jsme oddělené zkoušky, aby lidé mohli chodit jednotlivě do zkušeben, do posilovny, nechtěli jsme mít svalové prázdniny! Ale museli jsme od toho upustit kvůli opatřením i kvůli financím. Po každém použití studia by totiž musela firma vše dezinfikovat. Takže členové souboru dostávali informace mailem, udržovali se formou svalových cvičení, pilates a obvyklých cviků, v rámci těchto možností si museli udržovat repertoárová čísla. Čekali jsme, že se situace každý den obnoví a my nastoupíme do představení. I proto měli baletní mistři své úkoly vyplývající z této situace. Museli jsme být zodpovědní úplně jinak.

Studenti před zkouškami podobně jako umělci před premiérou se měli připravit na úkol, ale nevěděli, kdy dojde k jeho plnění. Jak tuto situaci vnímali tanečníci?
Bylo to neuvěřitelné. Tanečníci to měli jasné – udržovat se ve formě svalového tonusu, procvičování, udržování si paměti opakováním repertoáru a baletní mistři podle videa připravovali inscenační, režijní a technické postupy. Inscenátoři Anastázie museli odjet, k dispozici nám zůstala videa. Museli jsme samozřejmě předpokládat, že se sem hned tak zpátky nedostanou. Podle pokynů vlády jsme neustále sestavovali harmonogram zkoušek a představení. Měli jsme dokonce harmonogram hracího plánu od května…

Podle nařízení vlády se takové harmonogramy plánovaly opravdu obtížně…
Velmi obtížně! Vše se měnilo ze dne na den. Po administrativní stránce to byla také neuvěřitelně složité, pořád dokolečka jsme dělali rozpisy, plány, řešili náhradní představení za ta zrušená, pak jsme to celé znovu měnili…

Prodaná nevěsta nakonec nahradila Lohengrina. Nepochybuji o tom, že tam bude balet, takže souboru přibyl nečekaně další úkol.
Ano, v Prodané nevěstě bude velký balet. Koncept inscenační podoba vychází z open-air představení na náměstí Republiky, samozřejmě se musela podoba přizpůsobit scéně Velkého divadla. To připravoval během koronavirové krize režisér Tomáš Pilař a choreograf inscenace Martin Šinták. A současně pracovali oba i na Korunovaci Poppey, kde účinkuje rovněž balet – dva taneční páry. To byly úkoly pro balet v rámci operních inscenací.

Během krize jste se tedy nezastavili…
Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. A 5. května jsme mohli znovu pořádně začít.

Tak to je symbolické – 5. května, na den osvobození!
Vidíte, to je pravda! Ale volno nepřišlo. První dny jsme trénovali třífázově a najeli jsme na obvyklý týden s pěti pracovními dny. A tak to zůstalo do konce sezóny. Během května a června jsme nazkoušeli vše. V květnu Anastázii, natáčeli jsme naše zkoušky na videa a posílali inscenátorům ke kontrole a připomínkám. Nejen po taneční stránce, ale i po stránce inscenační – světelný design a tak dále. A v červnu jsme připravovali Prodanou nevěstu a Korunovaci. Teď v červenci bude mít soubor prázdniny. Nastoupí je ale o týden dříve, do práce se vrátí ovšem také o týden dříve než ostatní soubory.

Jak jste upravovali v důsledku krize příští sezónu?
K úpravě jsme museli přikročit, ale jsem nesmírně rád, že se podařilo zachovat čtyři baletní premiéry. Anastázie se přesunula na srpen, na podzim jsme museli zrušit naplánovanou premiéru inscenace Čajkovskij. Odkládáme ho o rok – na listopad 2021. Balety Anastázie a Čajkovskij byly zařazeny na repertoár v souvislosti s Čajkovského výročím, plánovali jsme i Čajkovského baletní gala. Z tohoto konceptu tedy sešlo – gala v letošním kalendářním roce už udělat nemůžeme z finančních důvodů i z organizačních. Ale v roce 2021 bychom jej zrealizovali rádi. Ve volných termínech, které vznikly zrušením Čajkovského, chceme hrát Labutí jezero a Zkrocení zlé ženy, neboť o tato představení mají diváci zájem. A během podzimu se budeme připravovat na lednovou premiéru – pohádku Princezna se zlatou hvězdou pro děti na Malé scéně. Nechceme kopírovat známou oblíbenou pohádku, vznikne nový tvar, v němž chceme akcentovat vtip a humor. Téma jsme nabídli uskupení Dekkadancers, které připravilo pro nás již Kafkovu Proměnu.

Bude Čajkovskij vycházet z někdejší inscenace v Národním divadle, v níž jste vy sám tehdy účinkoval?
Ne, nebude. Jozef Bednárik již zemřel a Libor Vaculík, který se na té inscenaci podílel, by nechtěl kopírovat starou inscenaci. Čajkovského tedy připraví ve Velkém divadle zcela nově Anna Vita, choreografka, která pro nás připravila Dům Bernardy Alby. Tančit se bude na hudbu Čajkovského a Stravinského, hrát bude operní orchestr.

Vraťme se teď ještě do nadcházející sezóny. Po pohádce přijde velké drama…
Ano, Libor Vaculík připravuje Lady Macbeth s hudbou Dmitrije Šostakoviče. Je to poprvé, kdy bude inscenovat na jevišti Nového divadla. Dosud pro nás připravoval inscenace ve Velkém divadle a na Malé scéně, dříve v Komorním divadle.

Bude inscenace vycházet z Šostakovičovy opery Lady Macbeth mcenského újezdu?
Vychází ze stejné literární předlohy – z díla Nikolaje Leskova, libreto připravoval Libor Vaculík společně se Zdeňkem Prokešem. Hudbu ale vybere a sestaví Libor Vaculík z různých Šostakovičových děl. Má velký cit pro výběr hudby. Navíc Dmitrij Šostakovič je jeho oblíbený autor.

Kdo bude tančit hlavní ženskou roli?
Jarmila Hruškociová. Domluvili jsme se, že se vrátí v nadcházející sezóně z mateřské dovolené na částečný úvazek. Soustředí se především na toto představení, jinak se vrátí do Zkrocené zlé ženy.

Který titul je ten čtvrtý v nové sezoně?
Mladý německý choreograf Dustin Klein z Mnichova pro nás připraví na Malé scéně balet inspirovaný románem Kena Kesseye Vyhoďme ho z kola ven. Dustin Klein připravoval choreografie nejen pro Mnichova, ale také pro Stuttgart, ale i pro Stanislavského divadlo v Moskvě. Jsem rád, že jeho angažováním v Plzni rozšíříme řady choreografů, kteří připravují inscenace pro náš soubor.

A nerad bych zapomněl na zajímavý doplněk našich představení, na Baletní ateliéry. I v příští sezóně v nich pokračujeme.

Také jste avizoval večer mladých choreografů. Uskuteční se?
Ano, v lednu 2021 na Malé scéně a jako choreografové se představí členové našeho souboru. Vnímám tento počin, ve světě obvyklý, jako podporu jejich dalšího rozvoje. Čísla si budou připravovat sami, ale večer musí ctít a zachovat dramaturgickou strukturu. Měl by mít téma, měl by být pestrý a nést v sobě estetiku a krásu. Proto spolupracujeme, domlouváme se na nápadech a možnostech. Vše je zatím ve stadiu zrodu. Zřejmě náš večer pojmenujeme ´Baletní inspirace´. Slovo ´balet´ se totiž v poslední době vytrácí, všechno se schovává pod pojmem ´tanec´. A balet je upozaděn a lidé nabývají dojmu, že je to jen tanec na špičkách. Ale balet je přitom tvar umění, způsob umění. Balet nejsou jen špičky!

Nastoupí baletní soubor do nové sezony ve stejném složení, nebo dojde k nějakým změnám?
V řadách tanečníků k žádné změně zřejmě nedojde. Soubor se nemění. Ne, že bychom nikoho nepotřebovali, tanečníci hodně migrují a mění angažmá, ale kvůli koronavirové krizi jsme museli zrušit konkurzy. Mění se jen lidé, kteří jsou u nás v divadle na praxi. Tam k obměnám dojde. Není samozřejmě vyloučeno, že během léta může dojít ke změně i v sestavě tanečníků. Neuvažuji o ní ani se k ní nechystám, ale nemůžete vyloučit, že bude někdo chtít odejít. V souboru dojde ke změně na postu baletních mistrů a Martin Šinták s námi bude od příští sezóny spolupracovat externě jako choreograf nebo jako hostující umělec ve vybraných inscenacích.

Jak vypadá praxe v divadle? Na tuzemských scénách to není obvyklé.
Na západě je taková praxe běžnou záležitostí, to je zřejmě důvodem, proč tuto šanci využívají především cizinci. V jejich zemích je systém praxí a podpory studentů na úplně jiné úrovni než u nás. Rodičům se tam mnohem víc vyplatí podporovat své děti na praxi v divadle než platit soukromé hodiny na akademii. Mohou využívat i podporu od státu. Dobře si uvědomují, že většina souborů nerada přijímá absolventy škol, kteří ještě nejsou zvyklí pohybovat se v divadelním provozu. Praxe jim usnadňuje uplatnění získat. My využíváme praktikanty především ve sborových výstupech, a když jsou šikovní, dostávají i sólové příležitosti. Od nové sezony budeme mít čtyři dívky a tři kluky. Pracuji s nimi nesmírně rád – jsou ochotní, pracovití, snaživí.

Soubor je dnes opravdu mezinárodní. A českých tanečníků v něm ubývá. Čím to?
Má to širší souvislosti. Na konkurzy chodí podstatně méně Čechů než cizinců. Ti nejlepší chtějí do ciziny, maximálně do Prahy, kde se raději uplatní v muzikálech. Samozřejmě, když budu vybírat mezi dvěma stejně kvalitními tanečníky, budu preferovat Čecha – jsme ze stejného prostředí, rozumíme si. Ale takových příležitostí výrazně ubývá.

Zmínil jste Zkrocení zlé ženy a jeho četnější zařazení na repertoár DJKT. S touto inscenací budete hostovat v září ve Stavovském divadle, kde také převezmete ceny, které inscenace získala na přehlídce BALET 2019.
Naše Zkrocení zlé ženy získalo hlavní cenu jako nejlepší taneční představení, Gaëtan Pires cenu za mužský sólistický výkon v roli Petruccia, za něj již byl nominován i na Cenu Thálie. Jarmila Hruškociová figurovala v širších nominacích za roli Kateřiny. Skladatel Jan Kučera obdržel Čestné uznání. Konkurence v soutěži byla velká – účastnilo se jí jedenáct baletních souborů s 28 inscenacemi. O to víc nás ocenění těší.

V Praze hostujete poměrně pravidelně s různými typy inscenací.
Ano, v posledních letech jsme vystupovali na scénách pražského Národního divadla často. V Národním divadle jsme uvedli třikrát Coppélii, dále Šípkovou Růženku, Annu Kareninu a Spartaka. Ve Stavovském divadle jsme hostovali s Čachtickou paní a Prokofjevovou Popelkou.

Uskuteční se hostování na zahraničních scénách? Nebyla domluvená představení zrušena kvůli koronavirové krizi?
Dokonce plánujeme další! V únoru jsme byli v bavorském městě Kempten s inscenací Dům Bernardy Alby a nyní se jedná o dalším zájezdu do Kemptenu – chtějí, abychom tam hráli v roce 2021 Čajkovského.

Plánujete hostování s inscenací, která ještě neexistuje!
Je to úžasná věc – divadlo se k tomu rozhodlo na základě zhlédnutí Domu Bernardy Alby. Poznali náš soubor, choreografku Annu Vitu. A chtějí její další inscenaci v našem provedení. Je to pro nás velká radost a velký závazek. Doufáme také, že se podaří pokračovat i ve spolupráci s Regensburgem, kde jsme v lednu uvedli dvě úspěšná představení Labutího jezera v rámci partnerství našich měst a na základě domluvy ředitelů obou divadel. Plánů tedy máme dost. A já věřím, že se nám je všechny podaří uskutečnit tak, jak si přejeme.