Novákův Zvíkovský rarášek na Pražské konzervatoři

V areálu Pražské konzervatoře se nachází nejen nový, před čtyřmi lety otevřený koncertní sál, ale také Divadlo Na Rejdišti, na jehož jevišti se odehrává řada scénických hudebních i činoherních aktivit.Tentokráte padl výběr Pěveckého oddělení Konzervatoře na jednoaktovou operu Vítězslava Nováka Zvíkovský rarášek, která se na profesionálních scénách mnoho let nehrála. Pokud vzpomínám, byla v poslední době uvedena jen před několika lety na pražské HAMU. Na jevištích mimopražských divadel se objevila naposledy roku 1982 v Liberci, v Národním divadle se hrála hned po válce a dále v padesátých letech v režii Ferdinanda Pujmana, dirigenty byli František Škvor, Adolf Čech a Otakar Jeremiáš. Později se inscenace přesunula do budovy bývalého Smetanova divadla, dnes Státní opery. Scénu a kostýmy vytvořili legendární výtvarníci Václav Gottlieb a František Tröster. Sólisty byli nositelé slavných jmen – Maria Tauberová, Marie Podvalová, Zdenka Hrnčířová, Eduard Haken, Hanuš Thein, Otakar Masák a další mluví za vše. Jako mladičký gymnaziální student jsem viděl Zvíkovského raráška v Národním divadle, hrál se tehdy dohromady s operou Viléma Blodka V studni. Když se podívám do svého stařičkého zažloutlého divadelního notýsku, byl to tehdy rok 1956. Derniéra byla, tuším, roku 1958 a od té doby v Praze ticho po pěšině. Přitom v době první republiky to byla jedna z nejhranějších českých oper.

Vítězslav Novák (1870–1949), velmi plodný skladatel, skládal jednoaktovku na libreto hry Václava Stroupežnického v letech 1913–1914. Uvedena pak byla o rok později na scéně Národního divadla Karlem Kovařovicem.Byla to Novákova první opera. Zajímavé je to, že se tehdy dávala dohromady s Lortzingovou Zkouškou na operu. Poválečná pražská inscenace byla uváděna v kombinaci s Blodkovou operou V studni. Potom následovaly Karlštejn (šestá inscenace od prvního uvedení měla premiéru roku 1986 a hrála se v jeho průběhu jedenáctkrát), Lucerna a poslední byl Dědův odkaz. Všechny tituly měly své premiéry v rozmezí několika let opět v pražském Národním divadle.

Stroupežnického Zvíkovský rarášek se jako činohra samozřejmě často hrával spolu s další jednoaktovkou Paní mincmistrová, jejíž děj probíhá v Kutné hoře. Společným pojítkem obou her, jejichž děj se sice odehrává daleko od sebe, je legendární postava bouřliváka, bonvivána a mistra pera Mikuláše Dačického z Heslova, erbovního měšťana kutnohorského. Ten dlí na návštěvě u svého přítele z války proti Turkům pana Kryštofa ze Švamberka, kde se také věnuje výchově jeho rozpustilého syna Petříka. Svůdník Dačický je samozřejmě okouzlen hezkou Švamberkovou manželkou Eliškou, které rád píše svoje vyznání. Ale pan Kryštof, ač říká, jak věrný manžel je, přece jen podléhá půvabu venkovské dívky Markétky a vynutí si na ní políbení a pohostí ji dobrým vínem. A pak zápletky včetně pohozeného dámského krejzlu v komnatě pana ze Švamberka pokračují dále, ale nebudu už nic vyzrazovat. Přijďte se na některou z budoucích repríz na Pražskou konzervatoř podívat, pobavíte se a určitě od srdce zasmějete.Režie a scény se ujal pedagog Konzervatoře Gustav Skála. Velmi rozumně se nepokusil udělat z vtipného komického dílka něco experimentálního a nadčasového. Striktně se držel Stroupežnického textu, ve kterém se samozřejmě objevují některá roztomile archaická slova českého jazyka konce devatenáctého století a výrazy charakteristické pro rok 1585, kdy se děj komedie na Zvíkovském hradě odehrává. Na otevřeném jevišti školního divadla nás zaujme jednoduchá, ale barevná dekorace tvořená pomocí závěsů a několika erbů s bílou labutí, znakem švamberského rodu. Vše je doplněno dobovým nábytkem. Rovněž kostýmy věrně charakterizují období pozdní renesance.Na to, jaké finanční možnosti nejspíš škola má, výtečně vybraný titul. Režisér se soustředil na živost a autentičnost mnoha hereckých akcí a příslušné mimiky jednotlivých mladých představitelů, v přirozeném souladu s jejich pěveckými výkony. A musím říci, že působili velmi přirozeně. Vzhledem k tomu, že nebyl k dispozici orchestr, bylo dílo provedeno pouze za klavírního doprovodu. Velmi citlivě se toho zhostil zkušený dirigent Tomáš Hála, který hudebně dílo se studenty Konzervatoře nastudoval a skutečně kvalitně „vypiloval“. Díky absenci doprovodného orchestru více ležela hudební vokální stránka na jednotlivých protagonistech, kteří byli v ostrém hledáčku publika a také jejich některých přítomných pedagogů. Opera se liší od ostatních děl třeba tím, že neobsahuje žádné árie, ale vše je vlastně jeden pestrý, skoro jednu a půl hodiny trvající recitativ. Na zpěvácích se požaduje kvalitní dikce a tu myslím všichni plnili velmi dobře. Ve většině případů kvůli rozmanitým hereckým akcím a rozmístění na scéně se nemohli spoléhat na nástupy, kterými by jim dirigent usnadňoval práci. Umístění klavíru je totiž zcela na levé straně hrací plochy.Opera má celkem sedm postav, a tak se ve dvou obsazeních vystřídalo čtrnáct účinkujících, studentů pátých a šestých ročníků. Ke zvládnutí pěveckého umění je na škole vede deset profesorů a podle výsledků, které jejich frekventanti v obou představeních ukázali, zdá se, že dobře. Nebylo by správné detailně hodnotit jednotlivé výkony a poukazovat na možné chyby. Vždyť jsou to zatím, byť pokročilí, ale stále jenom adepti operního umění. Až budou stát na prknech profesionální scény, bude situace trochu jiná. Tak jenom všeobecně: Přesvědčivě si vedl v prvním večeru představitel frejíře a poety Mikuláše Dačického z Heslova Jakub Turek dobře posazeným tenorem, zatím co Jan Bochňák nesmírně mladistvého zjevu, upoutal svým lehkým hlasem. Dobře byl k němu vybrán rovněž velmi mladě vypadající Martin Kalivoda jako zvíkovský vladař Kryštof ze Švamberka. Ve stejné roli obsazený Jiří Poláček upoutal mužným zjevem i průrazným basbarytonem. Urozenou paní Elišku ze Švamberka v její ženské vznešenosti, ale i šelmovitosti, pěkně podaly Marie Hintnausová a Kristýna Háblová. Velmi dobře si vedla jak pěvecky, tak i s velikou dávkou komediálnosti v kalhotkové roli švamberské ratolesti Petříka Magdalena Vaňková. Ta zaskočila v této úloze i v druhé premiéře za onemocnělou kolegyni. Cudnou a půvabnou dívku z Mirotic Markétu Zvěřinovou, která žádá své panstvo o propuštění z poddanství (za účelem sňatku), zpívaly Michaela Šírová a Eliška Grohová. Teď přichází jedna zvláštnost: v opeře vystupuje energická a přísná i panovačná zámecká klíčnice Salomena, již žádná mladice. V předloze je to altový part. V první premiéře jí ztvárnila na můj vkus půvabná Kateřina Oplová. Jaké překvapení bylo v druhé premiéře, kdy se objevil v stejné roli mohutný, do tloušťky vycpaný chlap. Ano, byl to komediálně nadaný basista Josef Kurfiřt a publikum se bavilo. Nebýt jeho pohledné předchůdkyně, ani by si této záměny nikdo nevšiml. Ptal jsem se pana režiséra Skály na onu mužskou záměnu a on mi odpověděl, že určitou inspirací mu byla postava kuchařky v Prokofjevově opeře Láska ke třem pomerančům, kde také ženskou roli zpívá muž. V každém případě jt to zpestření zavedeného klišé. V maličké, téměř pantomimické úloze pážete Michálka (mimochodem také altová ženská role) se objevili Matěj Kettner a Jakub Hliněnský.

Ohlas obecenstva byl během obou představení velmi živý a reagující na řadu gagů a komických situací, kterých je v dílku bezpočet. Závěrečný aplaus pak potvrdil, že kvalitně a s láskou odvedená práce všech, kteří se na představení podíleli, nebyla marná. Také moc děkuji za mimořádně pěkný zážitek.

Vítězslav Novák:
Zvíkovský rarášek
Hudební nastudování a klavírní doprovod: Tomáš Hála
Režie a scénická realizace: Gustav Skála
Pedagogická spolupráce: Kateřina Iváková
Pedagogové zpěvu účinkujících studentů: Jitka Soběhartová, Zbyněk Brabec, Monika Brychtová, Dana Burešová, JiříKotouč, Jiřina Kryslíková-Marková, Zuzana Lázslóová, Valentin Prolat, Jiřina Přívratská, Yvona Škvárová
Studenti  5. a 6. ročníku Pražské konzervatoře
Premiéry 18. a 20. února 2015 Divadlo Na Rejdišti Praha

Kryštof ze Švamberka – Jiří Poláček / Martin Kalivoda
Eliška – Marie Hintnausová / Kristýna Háblová
Petřík – Magdalena Vaňková / Annemari Krčková
Mikuláš Dačický z Heslova – Jakub Turek / Jan Bochňák
Markéta Zvěřinová – Michaela Šírová / Eliška Grohová
Salomena – Kateřina Oplová / Josef Kurfiřt
Mihálek – Matěj Kettner / Jakub Hliněnský

www.prgcons.cz
www.divadlokonzervatore.cz

Foto Pavel Horník, archiv ND