Nové představení 420PEOPLE je o bolesti a smutku

Premiéru nové inscenace, kterou tanečníci nastudovali s belgickou choreografkou Ann Van den Broek, uvedl včera večer v Divadle Archa soubor 420PEOPLE. Jmenuje se Phrasing the Pain a je první choreografií, kterou autorka uvedla na české scéně. „Toto představení je vyvrcholením dvacáté sezony Divadla Archa, které je od roku 2008 koproducentem některých představení souboru,” uvedl ředitel Archy Ondřej Hrab.

Nová choreografie pro sedm tanečníků (Sylva Nečasová, Nataša Novotná, Ombline Noyer, Václav Kuneš, Milan Odstrčil, Štěpán Pechar a Alexandr Volný) vychází z pohybové sekvence, kterou Ann Van den Broek původně použila v představení I Solo Ment (2008). Pain Phrase je jakousi sekvencí bolesti, pohybem vyvěrajícím z bolesti a smutku, které člověk prožívá při ztrátě někoho blízkého. K těmto pocitům se vztahuje každý jednotlivý pohyb, každý má svou roli ve vztahu k otázce duševní bolesti.Hlavními pilíři nové choreografie jsou opakování a rytmus. S nástupem na scénu každý z tanečníků zároveň nastoupí cestu konfrontace s vlastními pocity, od chtíče přes agresi, euforii až po absolutní odevzdání. V průběhu pak zármutek dává nahlédnout nečekaným formám a pohledům.

„Od tanečníků chci vždy více, než na co byli dosud zvyklí. Společně překračujeme jejich pohybové i psychologické hranice. Věřím, že pravdivost pohybu je přímo závislá na pravdivosti odhodlání, které pohybu předchází. Chci, aby tanečníci vykonali každý pohyb pouze proto, že v ten daný moment nebylo žádné jiné východisko,” vysvětluje principy své práce Ann Van den Broek.

Soubor 420PEOPLE na přelomu let 2006/2007 založili Kuneš a Nataša Novotná – bývalí dlouholetí členové Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána. Ve spolupráci s umělci z různých oborů naplňují svou uměleckou vizi a produkují tvorbu s pomyslnou značkou Made by Czechs, soubor 420PEOPLE je však zároveň součástí mezinárodní tvůrčí scény.

Ann Van den Broek vytvořila své první sólo před téměř dvaceti lety, v roce 1995. Od roku 2001 produkuje nové představení každý rok, skrze jasný a srozumitelný taneční jazyk a specifickou estetiku si na taneční scéně vybudovala silné renomé. Její tvorba stojí na silných emocích, tanečníky nechává na scéně znovu a znovu prožít emoční pohnutí, publikum pak konfrontuje s emočním a fyzickým bojem, bojem s opotřebením, který hrozí stát se neúnosným. Nad emocemi však nakonec vždy převáží dominantní rozumová úvaha, napsala o její práci nizozemská recenzentka Marcelle Schots.

Foto Fabiana Mertová