Nový festival Dance Transit

Divadlo Ponec a Divadlo Archa 8.–12. února 2015 

Divadlo Ponec a Divadlo Archa předvedla v několika dnech festival české a německé taneční tvorby, Dance Transit Praha, Leipzig, Dresden.

Vzniká nová vazba, další most pro konfrontaci současného tanečního dění v Praze a v Hellerau – Evropském centru kultury – u Drážďan a v divadle LOFFT v Lipsku.

Znamená samozřejmé přiblížení nejen blízkou vzdáleností měst i částečně společné kulturní historie – významného kulturního centra Hellerau, které se stalo důležitým střetem evropských hudebních, tanečních i divadelních událostí, s Prahou, ale i častých výměn a hostování českých a německých souborů.

V Divadle Archa se ve dvou dnech předvedla dvojice německých tanečníků z Lipska pod vedením Hermanna Heisiga. Čtyřicet minut dlouhý taneční duet Pongo Land byl o ničem. Komické byly zásadně rozdílné postavy mužů a jejich pohybové hrátky na téma – já jsem velký a já malý. Kvalita tanečníků byla pramalá. Zdálo se, že to, co sdělují, není až tak důležité – určitě ne z hlediska pohybové tvorby. Spíše šlo se o existenci, bytí v prostoru uprostřed velké scény, snad rádoby o formu konceptuálního umění.

420PEOPLE zahráli taneční inscenaci Phrasing the Pain v choreografii Ann Van den Broeck. Od prosincové premiéry získala inscenace větší jistotu v jednotlivých obrazech i tanečním a expresivním provedení. Přes vysoké interpretační kvality tanečního souboru 420PEOPLE, pod vedením Nataši Novotné a Václava Kuneše, není stále zcela rozumět expresi sdělované bolesti (snad nad ztrátou blízkého člověka, utrpení psychického původu).Přestože expresivní sdělení tanečníků i jejich výraz je v Arše tak bezprostředně blízko divákům, rozhodně jejich bolest nesdílejí. Možná je to tím, že chybí příběh dílčí bolesti, její původ. Pouhé „frázování”, rytmické i repetitivní smyčky pohybu zřejmě nestačí, zůstává v jakési psychoanalytické laboratoři holandské autorky.

V Divadle Ponec se ukázala zajímavá tanečnice Helena Fernandino s krátkým sólovým výstupem Um(-)räumen  v koncepci choreografa  brazilského původu Wagnera Moreiry, o přemísťování všedních obyčejných věcí, předmětů, s kterými žijeme a někdy si s nimi však nevíme rady.Ve stejném večeru se v dlouhé kompozici Vessels předvedli italský choreograf Davide Sportelli a tanečnice Tereza Hradílková. Sportelli je dobrý tanečník se zkušenostmi z angažmá u Sashy Waltz v Berlíně. Má jistě ambice sdělovat velké věci (alespoň podle programu) jako životní cestu, cíl, věčné pochybnosti i cestu za svobodou, bohužel mu ve skutečnosti není rozumět.Anna Till předvedla svou nezávislou skupinu z Drážďan s choreografickým pokusem Flat Scream. Tři interpretky se postupně představují v lehce animálních, chvílemi sportovně laděných pohybových sekvencích. Mladá autorka připomínala rané období německého expresionismu. Rozhodně to bylo dílko mladé, spíše vhodné na školní předváděčku, i když se snažilo o určitý kompoziční vývoj ve využití scénicky limitovaného prostoru. Na tazích jsou spuštěny bílé kusy plachty vytvářející stěnu. Jsou v ní otvory a s nimi tanečnice hrají. Poté plachta spadne a zůstává k rozehrání druhý prostorový plán, ale tam již tvůrčí síly nestačily a konec byl náhlý, nedodělaný.Největším triumfem festivalu byla bezpochyby inscenace Move on v choreografii Veroniky Švábové. Strhující energie, lehkost i humor, výborný výkon tanečníků souboru NANOHACH Jana Malíka, Ley Švejdové a Báry Látalové, která nahradila oproti premiéře Martu Trpišovskou, byly určitě divácky nejsympatičtější. Zkušená choreografka absolutně cítí prostor a má smysl pro kompozici. Vystavěla opravdu hravou skladbu, kde skutečně tanec (ne technicky jednoduchý) udrží prioritu. Cítí, kdy může jít s nároky do maxima a kdy naopak interpreti potřebují trochu zklidnění a oddechu. V těchto pasážích dochází k partnerskému škádlení, provokaci nebo i rytmické hře se slovy i naivními až dětskými pohyby. Bára Látalová přinesla do inscenace opravdu radostnou energii, i když chvílemi trochu nestíhala.Přehlídka bude pokračovat 28. února v Lipsku a od 27. února do 6. března 2015 v Drážďanech. Zastoupeny budou soubory z nezávislého networku TanzNetzDresden. Prahu budou při hostování v Hellerau a v divadle LOFFT v Lipsku reprezentovat Spitfire Company a VerTeDance v interpretaci Terezy Ondrové a Petera Šavela. Určitě zatím pražské hostování hrálo pro českou taneční scénu. V česko-německé spolupráci bude Tanec Praha pokračovat i v rámci festivalu TANEC PRAHA 2015, kdy během června přiveze do Plzně a Prahy slavný německý soubor Sasha Waltz & Guests. Pod vedením Alexandry Karabelas a Michi Puruckera pak vzniknou německo-české projekty pro netradiční prostory.

Dance Transit 2015

Pongo Land
Režie: Hermann Heisig, Nuno Lucas
Premiéra 11. listopadu 2008 Theatre de l´Usine Ženeva
(psáno z reprízy 8. a 9. 2. 2015 Divadlo Archa Praha)

Účinkují – Hermann Heisig, Nuno Lucas

www.hermannheisig.net
***

Phrasing the Pain
Choreografie: Ann Van den Broek
Hudba: Arne van Dongen, Nick Cave and The Bad Seeds
Premiéra 14. a 15. prosince 2014 Divadlo Archa Praha
(psáno z reprízy 8. a 9. 2. 2015)

Účinkují – 420PEOPLE (Nataša Novotná, Václav Kuneš, Saša Volný, Milan Odstrčil, Sylva Nečasová, Ombline Noyer, Štěpán Pechar)

www.420people.org
***

Um(-)räumen
Choreografie: Wagner Moreira
Premiéra 16. března 2011 Theater Görlitz
(psáno z reprízy 10. 2. 2015 divadlo Ponec Praha)

Tančí – Helena Fernandino

www.wlmoreira.wordpress.com
***

Vessels
Koncept a režie: Davide Sportelli
Zvuk: Dalibor Kocian, Alessio Castellacci, Davide Sportelli
Kostýmy: Dominika Hladká
Světla: Rastislav Juhás
Logistika: Tereza Hradilková
(za podpory: Nadace Život umělce, Lenka Flory a konzervatoř Duncan Centre v Praze)
Premiéra 3. listopadu 2014 divadlo Ponec Praha
(psáno z reprízy 10. 2. 2015)

Interpretace – Tereza Hradilková a Davide Sportelli
***

Flat Scream
Choreografie: Anna Till
Scéna, kostýmy: Romy Kiessling
Zvuk, hudba: Ludwig Bauer
Premiéra 6. prosince 2014 Hellerau Drážďany
(psáno z reprízy 12. 2. 2015 divadlo Ponec Praha)

Interpretace – Julek Kreutzer, Diethild Meier, Romy Schwarzer

www.divadloponec.cz
www.archatheatre.cz

Foto Michal Hančovský, divadlo Ponec, Vojta Brtnický, David Pinzer, Linda Průšová