Pohádka pro dospělé, Malý princ Antoine de Saint-Exupéryho, byla přeložena snad do všech světových jazyků. Se stále aktuálními pravdami, tématy, která se týkají přátelství a vztahů, zodpovědnosti, strachu ze samoty, pomíjivosti a také snění se neustále tvůrci vrací i na jeviště. Malý princ byl již proveden snad ve všech scénických, animovaných a filmových formách a žánrech. Malý princ i s jeho typickými původními ilustracemi v útlé knížce s velkým filozofickým poselstvím se nám od dětství snad všem vryl do paměti.
Inspirovat se nechal i zkušený režisér Vladimír Morávek, autor mnoha svérázných inscenací na poli činoherním, operním a alternativním. Odvážný umělec, mnohdy opěvovaný a často zatracovaný. Vskutku se o něm stále hodně mluví i diskutuje. Když je v tvůrčím zápalu, „nezná bratra“. Aby dosáhl svých vizí a představ, ničí své interprety – ať jsou to herci, tanečníci, zpěváci či další spolupracovníci všech profesí. Dokáže je nejen vytočit a urážet, ale i okamžitě chválit, objímat a vynášet. Zkouší až téměř do absolutního sebezničení i v nemožných časech, co se týče divadelních fermanů repertoárových kamenných divadel. Většinou jsou jeho inscenace velkolepé. Nechávají nahlédnout i do jeho rozsochatého renesančního ducha. Často je zřetelné, že se vše z jeho myšlenek a tvůrčích nápadů na jeviště prostě nevejde. Zasahuje do všeho. Ale naštěstí pro scénu Laterny magiky (Nová scéna Národního divadla) musí být vše vázáno na přesný čas nejen hudební a zvukové partitury, ale především filmové projekce Laterny magiky. Filmová sekvence musí přesně sedět se zvukem, světly, hudbou a s jevištní akcí, lépe řečeno i mnohdy s několika akcemi probíhajícími najednou. Takže i pan režisér musí někdy ustoupit.
Scénář vytvořili Vladimír Morávek s Petrem Oslzlým. Vyšli částečně z autobiografického příběhu o letci, o havárii jeho letadla na poušti, o setkání s malým chlapcem, který přichází ze své miniaturní planety, o jeho dlouhém putování a hledání štěstí a přátelství. Samozřejmě, že přivedli několik dalších divadelních postav. Vedle Pilota, který spadl z nebe – ve vynikající interpretaci Petra Batěka, hned několika dětských rolí Malého prince (Šimon Veitz, Kryštof Racek). Malý princ má i své starší alter ego (Sebestián Vopěnka, Fabián Povýšil), vodiče loutky Malého prince, je dokonce i promítán na siluetu dětské postavy, a je tu také vděčná a zároveň nelehká role průvodce a Obyvatele sedmi různých planet (Dominik Teleky). Ten na sebe bere nejrůznější podoby ve fantaskních a roztodivných maskách a kostýmech Sylvy Zimuly Hanákové. Jaroslava Pokorná vytváří roli vypravěčky, matky (většinu času mluví z hlediště zřejmě záměrně „vypuštěným“ monotónním hlasem) a také Lišky, která má v původním textu zásadní význam.
Samozřejmě je tam květina, Růže (Isabela Smečková), o kterou má Princ neustále starosti. Setkání Malého prince s Hadem (Kryštof Mende, Martin Šemík) má fatální následky. Temná a záhadná je postava Paní noci, výborné zpěvačky, Evy Vrbkové.
Čtyři páry tanečníků komentují dějové sekvence i spoluvytvářejí scénické obrazy. Bohužel jen chvílemi se na ně divák může soustředit. Přestože je choreografie Libora Vaculíka nápaditá, měla by být více v prostoru zvýrazněna a upřednostněna. Tanečníci jsou málo nasvíceni, zapadají tak v divokém reji a přemíře efektů, rekvizit, objektů a polyekranových políček a filmové projekce. A ta se takřka nezastaví. Není to sice pro Laternu magiku nic nového, tanečníci jsou součástí celku, ale přece jen i v těch tmavých kostýmech zanikají místy úplně.
Scéna Daniela Dvořáka se zcela přizpůsobila tradičnímu způsobu řešení promítacích ploch. Na obou stranách Nové scény po dvou panelech a jedním centrálním, na kterém se promítají nesčetné světy Princova dlouhého putování.
První setkání Pilota a Malého prince se odehrává u vraku letadla, který zaujímá velkou část střední části jeviště, boční šikmé části přesahující do hlediště nejsou téměř vůbec využity.
Putujeme s ním po různých planetách – od sebestředného Krále a jeho království doplněného obrazy a výjevy všech možných vládců, prezidentů, diplomatů. Pak k Domýšlivci. Je sice zcela sám na své planetě, ale chce být stále obdivován. Dále je to planeta Pijana, ten nemůže přijít na to, proč vlastně pije…
I odtud utíká chlapec raději pryč a dostává se do zmatku a chaosu čísel. Byznysmen je v začarovaném kruhu své závislosti. Po zastávce na planetě Zemi se Malý princ docela dobře cítí u Rozsvěcovače na chůdách, který každý večer musí rozsvítit „celý svět“ a ráno zase zhasnout. Muž vyzývá chlapce k dalšímu cestování. „Když si chceš odpočinout, vydej se na cestu…“ Vidíme na desítkách filmových okének nesčíslné množství obrazů, města, kontinenty, svítilny a světla všeho druhu. Marnost pachtění a hledání vrcholí u Zapisovače, archiváře. Nechce chlapci zaznamenat, že je vlastníkem květiny, své růže. Narážíme na marnost existence a pomíjivosti.
Mezi tisíci časově se neustále překrývajících obrazových vjemů i zdařilými animacemi různých postav a zvířat (jsou zasazeny celkem tradičně před vlastní filmovou projekcí roztříštěnou na desítky malých políček, obrazovek), samozřejmě vnímáme velký hudební plán významného skladatele, Zbyňka Matějů. Jedná se spíše o výběr hudby, takové „best of“, ne o nové autorské dílo. Vychází především z dřívějších orchestrálních skladeb určených pro filmové zpracování i vokální pasáže, sólové pasáže nazpívané Lucií Bílou a mnohohlasy Evou Vrbkovou. Po přestávce pak zpívá Edith Piaf, aby francouzské milieu bylo dokonalé. Komorní hudební motivy klavíru a harfy jsou však zkomponovány nově. Pro tento Morávkův záměr však naplněná a hlasitá kompozice kombinovaná hlasy (českými i francouzskými výrazy), zvuky a neustálými výkřiky odpovídá plně požadavkům.
Se vším tím množením postav, akcí a pohybových divertissement, místy na pokraji velké show s kouřem i světelnými a zvukovými efekty, si musí herci vydobýt a obhájit svůj prostor. Představitelé Malého prince jsou šikovní a autentičtí, ale mohli by mít více času i klidu na soustředění i vnitřní energii pro velké emoce. A hlavně o nich by příběh Malého prince měl být, ne se zalykat v předimenzovaném hluku a zmatku.
Hodnocení autorky recenze: 75%
Malý princ
Scénář: Petr Oslzlý, Vladimír Morávek
Režie: Vladimír Morávek
Choreografie: Libor Vaculík
Hudba: Zbyněk Matějů
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
Dramaturgie: Lucie Němečková
Kamera: Matěj Cibulka
Projekce: Šimon Koudela
Tanečníci Laterny magiky
Premiéra 1. dubna 2016 Nová scéna Národního divadla Praha
Pilot. Spadl z nebe – Petr Batěk
Malý princ – Šimon Veitz (alt. Kryštof Racek)
Le Petit Prince (jeho starší já) – Fabián Povýšil (alt. Sebastian Vopěnka)
Maminka a Liška – Jaroslava Pokorná
Paní Temnoty – Eva Vrbková
Růže se čtyřmi trny – Isabela Smečková Bencová
Obyvatelé sedmi planet a V nouzi poznáš baobab – hommage à Leon Werth – Dominik Teleky
Hlava hada – Kryštof Mende (alt. Martin Šemík)
Baobab, který chvíli vypadal jako růže – Jan Vokrouhlecký (alt. Samuel Stříbrný)
Hlas z řídicí věže – Benoît Meunier
Tančí – Tereza Chábová, Zuzana Herényiová, Eliška Kolářová, Pavlína Červíčková, Viktor Svidró, Libor Kettner, Ondřej Sochůrek, Petr Nebřenský (alt. Anna Dvořáková, Tamara Kšírová, Eva Zápotocká, Alexandr Sadirov, Adam Sojka, David Stránský)
