O Malém princi v Laterně magice

Pohádka pro dospělé, Malý princ Antoine de Saint-Exupéryho, byla přeložena snad do všech světových jazyků. Se stále aktuálními pravdami, tématy, která se týkají přátelství a vztahů, zodpovědnosti, strachu ze samoty, pomíjivosti a také snění se neustále tvůrci vrací i na jeviště. Malý princ byl již proveden snad ve všech scénických, animovaných a filmových formách a žánrech. Malý princ i s jeho typickými původními ilustracemi v útlé knížce s velkým filozofickým poselstvím se nám od dětství snad všem vryl do paměti.

Inspirovat se nechal i zkušený režisér Vladimír Morávek, autor mnoha svérázných inscenací na poli činoherním, operním a alternativním. Odvážný umělec, mnohdy opěvovaný a často zatracovaný. Vskutku se o něm stále hodně mluví i diskutuje. Když je v tvůrčím zápalu, „nezná bratra“. Aby dosáhl svých vizí a představ, ničí své interprety – ať jsou to herci, tanečníci, zpěváci či další spolupracovníci všech profesí. Dokáže je nejen vytočit a urážet, ale i okamžitě chválit, objímat a vynášet. Zkouší až téměř do absolutního sebezničení i v nemožných časech, co se týče divadelních fermanů repertoárových kamenných divadel. Většinou jsou jeho inscenace velkolepé. Nechávají nahlédnout i do jeho rozsochatého renesančního ducha. Často je zřetelné, že se vše z jeho myšlenek a tvůrčích nápadů na jeviště prostě nevejde. Zasahuje do všeho. Ale naštěstí pro scénu Laterny magiky (Nová scéna Národního divadla) musí být vše vázáno na přesný čas nejen hudební a zvukové partitury, ale především filmové projekce Laterny magiky. Filmová sekvence musí přesně sedět se zvukem, světly, hudbou a s jevištní akcí, lépe řečeno i mnohdy s několika akcemi probíhajícími najednou. Takže i pan režisér musí někdy ustoupit.

Scénář vytvořili Vladimír Morávek s Petrem Oslzlým. Vyšli částečně z autobiografického příběhu o letci, o havárii jeho letadla na poušti, o setkání s malým chlapcem, který přichází ze své miniaturní planety, o jeho dlouhém putování a hledání štěstí a přátelství. Samozřejmě, že přivedli několik dalších divadelních postav. Vedle Pilota, který spadl z nebe – ve vynikající interpretaci Petra Batěka, hned několika dětských rolí Malého prince (Šimon Veitz, Kryštof Racek). Malý princ má i své starší alter ego (Sebestián Vopěnka, Fabián Povýšil), vodiče loutky Malého prince, je dokonce i promítán na siluetu dětské postavy, a je tu také vděčná a zároveň nelehká role průvodce a Obyvatele sedmi různých planet (Dominik Teleky). Ten na sebe bere nejrůznější podoby ve fantaskních a roztodivných maskách a kostýmech Sylvy Zimuly Hanákové. Jaroslava Pokorná vytváří roli vypravěčky, matky (většinu času mluví z hlediště zřejmě záměrně „vypuštěným“ monotónním hlasem) a také Lišky, která má v původním textu zásadní význam.

Samozřejmě je tam květina, Růže (Isabela Smečková), o kterou má Princ neustále starosti. Setkání Malého prince s Hadem (Kryštof Mende, Martin Šemík) má fatální následky. Temná a záhadná je postava Paní noci, výborné zpěvačky, Evy Vrbkové.

Čtyři páry tanečníků komentují dějové sekvence i spoluvytvářejí scénické obrazy. Bohužel jen chvílemi se na ně divák může soustředit. Přestože je choreografie Libora Vaculíka nápaditá, měla by být více v prostoru zvýrazněna a upřednostněna. Tanečníci jsou málo nasvíceni, zapadají tak v divokém reji a přemíře efektů, rekvizit, objektů a polyekranových políček a filmové projekce. A ta se takřka nezastaví. Není to sice pro Laternu magiku nic nového, tanečníci jsou součástí celku, ale přece jen i v těch tmavých kostýmech zanikají místy úplně.

Scéna Daniela Dvořáka se zcela přizpůsobila tradičnímu způsobu řešení promítacích ploch. Na obou stranách Nové scény po dvou panelech a jedním centrálním, na kterém se promítají nesčetné světy Princova dlouhého putování.

První setkání Pilota a Malého prince se odehrává u vraku letadla, který zaujímá velkou část střední části jeviště, boční šikmé části přesahující do hlediště nejsou téměř vůbec využity.

Putujeme s ním po různých planetách – od sebestředného Krále a jeho království doplněného obrazy a výjevy všech možných vládců, prezidentů, diplomatů. Pak k Domýšlivci. Je sice zcela sám na své planetě, ale chce být stále obdivován. Dále je to planeta Pijana, ten nemůže přijít na to, proč vlastně pije…

I odtud utíká chlapec raději pryč a dostává se do zmatku a chaosu čísel. Byznysmen je v začarovaném kruhu své závislosti. Po zastávce na planetě Zemi se Malý princ docela dobře cítí u Rozsvěcovače na chůdách, který každý večer musí rozsvítit „celý svět“ a ráno zase zhasnout. Muž vyzývá chlapce k dalšímu cestování. „Když si chceš odpočinout, vydej se na cestu…“ Vidíme na desítkách filmových okének nesčíslné množství obrazů, města, kontinenty, svítilny a světla všeho druhu. Marnost pachtění a hledání vrcholí u Zapisovače, archiváře. Nechce chlapci zaznamenat, že je vlastníkem květiny, své růže. Narážíme na marnost existence a pomíjivosti.