O rodině, hlasivkách i výtvarném umění. Ptali jste se Kateřiny Kněžíkové

Sopranistka Kateřina Kněžíková odpovídá na otázky čtenářů Opery Plus.

Kateřino, jste bezpochyby jedna z nejlepších žijících sopranistek a Vaší předností je slovanská něžnost a lyričnost Vašeho hlasu. Jaký máte vztah k výtvarnému umění? Jaký obor preferujete v malířství i sochařství a případně, jací jsou vaši oblíbení autoři ať už z historie, nebo současnosti? Díky a hodně krásných a vysněných rolí! (Filip Kudrnáč)
Milý Filipe, moc zdravím a děkuji za nepěveckou otázku. Můj vztah k výtvarnému umění je velice kladný, ale zase bych o sobě nedokázala říct, že se v něm vyznám. Líbí se mi malby a sochy, které mají duši a o něčem vypovídají. Abstrakci moc nerozumím a úplně nemám pochopení pro plátna, na kterých se vyskytne jedna červená tečka a nic víc. O takových je většinou největší popisek v brožuře, protože je to nejvíc potřeba. Myslím si, že tak by umění ani hudba fungovat neměly. V listopadu budu 10 dní v Paříži, tak se moc těším, že obejdeme s rodinou galerie. Mou srdeční záležitostí je tvorba Václava Brožíka, jehož obrazy si doma maloval můj dědeček, amatérský malíř. Jeho obraz Pasačky husí jsem dostala dárkem a spolu s dalšími nám zdobí byty, jak v Praze, tak ve Vídni. Přeji také mnoho úspěchů nejen na poli výtvarném, ale i hudebním.

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, v kolika letech jste začala zpívat a jestli jste někdy řešila nějaké problémy s hlasivkami. Myslíte, že i člověk, který začne zpívat až v dospělosti má šanci se dobře vypracovat na operního zpěváka? Nebo to funguje jako u většiny hudebních nástrojů, že čím dřív člověk začne, tím lépe, a kdo začne moc pozdě, už ostatní nemůže dohonit? Děkuji za odpověď a těším se na další krásné představení s Vámi! Přeji Vám, ať Vás hlasivky poslouchají a ať se Vám daří! (Barča Buráňová)

Milá Barčo. Moc Vás zdravím a pokusím se odpovědět na všechny otázky postupně. Neznám pěvce, který by se někdy nesetkal s hlasovými potížemi či tzv. krizí. Tím si projde, a myslím, že je to dobře, snad každý.  Je však důležité se z toho poučit. Bohužel (či bohudík) si svůj nástroj nosíme stále s sebou a těch negativních vlivů je nespočet. Už jen to, že žena, ač chce či nikoli, každý měsíc čelí značným hormonálním výkyvům. Pokud zpívá dlouho a náročný part, můžou se už tak dost překrvené hlasivky namoci natolik, že praskne žilka. To se stává, myslím běžně, a pokud si člověk dá po výkonu pauzu, tak se to brzy a rychle zahojí, ale nemělo by se tak fungovat pořád. Horší jsou pak psychosomatická onemocnění, která se velice dlouho a těžko léčí. Já sama jsem si svou krizí, jak po stránce fyzické, tak psychické, prošla před 9 lety a za sebe musím říct, že jsem za ni ráda. Poznala jsem své tělo víc a rozhodně mě to posunulo tím správným směrem. Nicméně jsem ztratila hodně času, kdy jsem hledala samu sebe a neměla jsem možnost se pokusit o systematičtější práci v zahraničí. Těžko se to pak po třicítce dohání. To je asi jediná vada na kráse, ale vyšla jsem z toho vítězně a rozhodně silnější. S tím souvisí také odpověď na Vaši další otázku.

Zpěvu jsem se začala učit  ve 12 letech. Na konzervatoř jsem pak šla v 19 letech a jsem ráda, že tak pozdě. Nebyla jsem dřív ke studiu vyzrálá. S hudebním nástrojem se to v žádném případě nedá srovnat. Dvanáctiletý klavírista a dvanáctiletá zpěvačka je obrovský rozdíl. Když si uvědomíme, že na nástroj se začíná hrát už v 6 letech (někdy už dřív), tak ve 12 letech může být nadané dítě instrumentalista připraveno na konzervatoř. To rozhodně neplatí u zpěvu.  Nehledě na to, že u chlapců hraje velkou roli mutace. A pochopit jak funguje pěvecká technika, když jsem dítě a nevidím si na nástroj, je velice složité. Zpěv je jedna velká abstrakce a na to je potřeba být aspoň trošku vyzrálý a mít tzv. vnitřní oko. Rozhodně se v dospělosti člověk zpívat naučí,  jen nesmí počítat s tím, že bude dělat velkou kariéru. Je to otázka nynějšího trendu obsazování mladými lidmi. Ideální věk je kolem 25 let. A pokud nenadchnete pro své umění agenty a intendanty divadel do 30 let, tak se vám to těžko bude dokazovat později. Vím, o čem mluvím. Můžeme se na to zlobit, ale je to tak. A i když si člověk řekne, že přece ti starší mají více zkušeností, nadhled, repertoár, tak přesně to nikoho nezajímá. Bohužel. Vám, milá Barčo, držím palce a děkuji za Vaši přízeň.

Dobrý den, Kateřino. Se svým manželem, panem Plachetkou sdílíte stejné povolání, ve kterém jste velmi vytíženi. Jaké to je, mít rodinu, děti a zároveň žít tak náročný pracovní program? Přesto vypadáte jako šťastná rodina… jak to všechno zvládáte? (Eva Holoubková)

Vážená paní Holoubková, krásný den i Vám. Zvládnout všechno, o čem píšete, by nebylo možné bez přesného plánování na měsíce (roky) dopředu a bez obrovské pomoci obou našich rodin a chůvy. Nemluvě o velkých kompromisech na obou stranách. Zatím sen o šťastné rodině žijeme a moc si to užíváme, i když je to někdy náročné. Obzvlášť, když nemohu cestovat s dětmi za manželem tak často, jak bych chtěla. Já jsem se dala na cestu přísné výchovy a musím říct, že se to vyplácí. Starší dcera je neuvěřitelně hodná a dobrá bytost a mladší je jak já říkám „za odměnu“. Asi to musely obě zdědit po manželovi, protože já jsem byla dost svéhlavá. Nebudu ale tvrdit, že to není náročné a taky si někdy popláču, ale tak jsem si to vybrala a musím bojovat. Nic není zadarmo.

Dobrý den, jste žádanou pěvkyní a mate velmi bohatý umělecký program. Na které role či projekty se nejvíc těšíte a co vás na nich nejvíce přitahuje? Máte naopak životní operní roli se kterou se ztotožňujete? (Jan Krátký)

Milý pane Krátký, děkuji za moc milou otázku. Já se, bez nadsázky, těším na všechny své projekty. Mám štěstí, že je s velkou chutí plánuji několik let dopředu a mohu si vybírat, co bych chtěla zpívat. Nejbližším projektem je Hudební maraton Leoše Janáčka v Ostravě a do konce roku ještě turné po Belgii s Mozartovým Requiem a vánoční koncertní šňůra po Čechách se Štefanem Margitou a Jiřím Brücklerem. Nejvíce mě na projektech přitahuje právě ta bohatost a široký repertoár, který se snažím udržovat a rozšiřovat.  Moc mě baví písňová tvorba a pěvecko-orchestrální koncerty. Na jevišti jsem ráda Paminou a Zuzankou ve Figarově svatbě, do jejíž nové inscenace Magdaleny Švecové budu vstupovat v dubnu 2019. Moji oblíbenou Adinu v Mahenově divadle v Brně budu zpívat po celou tuto sezónu a přibudou k ní dvě nové role v Ostravě, kterými bych chtěla začít budovat i jiný než mozartovský a lyrický repertoár. Jedná se o Juliettu Bohuslava Martinů a Meyerbeerovu Isabellu z opery Robert ďábel. Děkuji a přeji Vám krásné podzimní dny.