O rodině, hlasivkách i výtvarném umění. Ptali jste se Kateřiny Kněžíkové

  1. 1
  2. 2
Sopranistka Kateřina Kněžíková odpovídá na otázky čtenářů Opery Plus.
G. Donizetti: L’elisir d’amore – Kateřina Kněžíková v roli Adiny (zdroj ND Brno / foto Marek Olbrzymek)

Kateřino, jste bezpochyby jedna z nejlepších žijících sopranistek a Vaší předností je slovanská něžnost a lyričnost Vašeho hlasu. Jaký máte vztah k výtvarnému umění? Jaký obor preferujete v malířství i sochařství a případně, jací jsou vaši oblíbení autoři ať už z historie, nebo současnosti? Díky a hodně krásných a vysněných rolí! (Filip Kudrnáč)
Milý Filipe, moc zdravím a děkuji za nepěveckou otázku. Můj vztah k výtvarnému umění je velice kladný, ale zase bych o sobě nedokázala říct, že se v něm vyznám. Líbí se mi malby a sochy, které mají duši a o něčem vypovídají. Abstrakci moc nerozumím a úplně nemám pochopení pro plátna, na kterých se vyskytne jedna červená tečka a nic víc. O takových je většinou největší popisek v brožuře, protože je to nejvíc potřeba. Myslím si, že tak by umění ani hudba fungovat neměly. V listopadu budu 10 dní v Paříži, tak se moc těším, že obejdeme s rodinou galerie. Mou srdeční záležitostí je tvorba Václava Brožíka, jehož obrazy si doma maloval můj dědeček, amatérský malíř. Jeho obraz Pasačky husí jsem dostala dárkem a spolu s dalšími nám zdobí byty, jak v Praze, tak ve Vídni. Přeji také mnoho úspěchů nejen na poli výtvarném, ale i hudebním.

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, v kolika letech jste začala zpívat a jestli jste někdy řešila nějaké problémy s hlasivkami. Myslíte, že i člověk, který začne zpívat až v dospělosti má šanci se dobře vypracovat na operního zpěváka? Nebo to funguje jako u většiny hudebních nástrojů, že čím dřív člověk začne, tím lépe, a kdo začne moc pozdě, už ostatní nemůže dohonit? Děkuji za odpověď a těším se na další krásné představení s Vámi! Přeji Vám, ať Vás hlasivky poslouchají a ať se Vám daří! (Barča Buráňová)

Milá Barčo. Moc Vás zdravím a pokusím se odpovědět na všechny otázky postupně. Neznám pěvce, který by se někdy nesetkal s hlasovými potížemi či tzv. krizí. Tím si projde, a myslím, že je to dobře, snad každý.  Je však důležité se z toho poučit. Bohužel (či bohudík) si svůj nástroj nosíme stále s sebou a těch negativních vlivů je nespočet. Už jen to, že žena, ač chce či nikoli, každý měsíc čelí značným hormonálním výkyvům. Pokud zpívá dlouho a náročný part, můžou se už tak dost překrvené hlasivky namoci natolik, že praskne žilka. To se stává, myslím běžně, a pokud si člověk dá po výkonu pauzu, tak se to brzy a rychle zahojí, ale nemělo by se tak fungovat pořád. Horší jsou pak psychosomatická onemocnění, která se velice dlouho a těžko léčí. Já sama jsem si svou krizí, jak po stránce fyzické, tak psychické, prošla před 9 lety a za sebe musím říct, že jsem za ni ráda. Poznala jsem své tělo víc a rozhodně mě to posunulo tím správným směrem. Nicméně jsem ztratila hodně času, kdy jsem hledala samu sebe a neměla jsem možnost se pokusit o systematičtější práci v zahraničí. Těžko se to pak po třicítce dohání. To je asi jediná vada na kráse, ale vyšla jsem z toho vítězně a rozhodně silnější. S tím souvisí také odpověď na Vaši další otázku.

Chlapcův kouzelný roh – Kateřina Kněžíková (zdroj Dvořákova Praha / foto © Petra Hajská)

Zpěvu jsem se začala učit  ve 12 letech. Na konzervatoř jsem pak šla v 19 letech a jsem ráda, že tak pozdě. Nebyla jsem dřív ke studiu vyzrálá. S hudebním nástrojem se to v žádném případě nedá srovnat. Dvanáctiletý klavírista a dvanáctiletá zpěvačka je obrovský rozdíl. Když si uvědomíme, že na nástroj se začíná hrát už v 6 letech (někdy už dřív), tak ve 12 letech může být nadané dítě instrumentalista připraveno na konzervatoř. To rozhodně neplatí u zpěvu.  Nehledě na to, že u chlapců hraje velkou roli mutace. A pochopit jak funguje pěvecká technika, když jsem dítě a nevidím si na nástroj, je velice složité. Zpěv je jedna velká abstrakce a na to je potřeba být aspoň trošku vyzrálý a mít tzv. vnitřní oko. Rozhodně se v dospělosti člověk zpívat naučí,  jen nesmí počítat s tím, že bude dělat velkou kariéru. Je to otázka nynějšího trendu obsazování mladými lidmi. Ideální věk je kolem 25 let. A pokud nenadchnete pro své umění agenty a intendanty divadel do 30 let, tak se vám to těžko bude dokazovat později. Vím, o čem mluvím. Můžeme se na to zlobit, ale je to tak. A i když si člověk řekne, že přece ti starší mají více zkušeností, nadhled, repertoár, tak přesně to nikoho nezajímá. Bohužel. Vám, milá Barčo, držím palce a děkuji za Vaši přízeň.

Johannes Brahms: Německé requiem – Kateřina Kněžíková (zdroj SHF / foto Ivan Korč)

Dobrý den, Kateřino. Se svým manželem, panem Plachetkou sdílíte stejné povolání, ve kterém jste velmi vytíženi. Jaké to je, mít rodinu, děti a zároveň žít tak náročný pracovní program? Přesto vypadáte jako šťastná rodina… jak to všechno zvládáte? (Eva Holoubková)

Vážená paní Holoubková, krásný den i Vám. Zvládnout všechno, o čem píšete, by nebylo možné bez přesného plánování na měsíce (roky) dopředu a bez obrovské pomoci obou našich rodin a chůvy. Nemluvě o velkých kompromisech na obou stranách. Zatím sen o šťastné rodině žijeme a moc si to užíváme, i když je to někdy náročné. Obzvlášť, když nemohu cestovat s dětmi za manželem tak často, jak bych chtěla. Já jsem se dala na cestu přísné výchovy a musím říct, že se to vyplácí. Starší dcera je neuvěřitelně hodná a dobrá bytost a mladší je jak já říkám „za odměnu“. Asi to musely obě zdědit po manželovi, protože já jsem byla dost svéhlavá. Nebudu ale tvrdit, že to není náročné a taky si někdy popláču, ale tak jsem si to vybrala a musím bojovat. Nic není zadarmo.

Dobrý den, jste žádanou pěvkyní a mate velmi bohatý umělecký program. Na které role či projekty se nejvíc těšíte a co vás na nich nejvíce přitahuje? Máte naopak životní operní roli se kterou se ztotožňujete? (Jan Krátký)

Reklama
  1. 1
  2. 2

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na