O taneční kritice (2): Vzhůru ke kořenům za Havlíčkem a Šaldou

  1. 1
  2. 2
  3. 3
V dnešním pokračování tohoto letního zamyšlení nad taneční kritikou, zůstanu ještě pořád v obecné rovině, ačkoli jsem zvolila nadpis „O taneční kritice“. Myslím, že pro pochopení naší situace je to potřebné, protože se opravdu domnívám, že spory a animozity se nedají vyřešit ničím jiným než společným poznáním. Chci se tedy vrátit na úplný počátek české kritiky, alespoň na chvilku – protože máme své kořeny v kritice literární, všechny další směry umělecké kritiky jsou vlastně její postupnou aplikací. První teoretikové umělecké kritiky byli především literáty (nebo estetiky) a s jejich dědictvím se setkáváme často, nejen při studiu žurnalistiky.
Karel Havlíček Borovský (grafika Jana Vilímka, zdroj commons.wikimedia.org)

Předesílám, že vůbec netvrdím, že není potřeba nároky na ten který obor včetně umělecké kritiky revidovat spolu s tím, jak se mění jeho předmět, jak se mění společnost, kulturně politická situace, v níž se producenti i konzumenti uměleckého i mediálního obsahu nacházejí. Nechci budit dojem staromilce, který postavil kritiky-zakladatele na piedestal a chodí jim za úplňku zapalovat rituální obětiny. Nová situace si může vyžádat změnu paradigmatu, je ale dobré vědět, na co navazuje, co boříme, proti čemu se vymezujeme, co reformujeme…

Historie učitelkou života

Kritika jako nástroj reflexe i kultivace české literatury vznikla v 19. století jako jakýsi samoregulační mechanismus. Za mezník je považováno vydání stati Kapitola o kritice roku 1846 Karlem Havlíčkem Borovským. Narazila jsem náhodou také na zajímavou vysokoškolskou práci, která se zmiňuje o vlivu spisovatele Josefa Chmelenského, jenž je dnes známý jako libretista první české opery Dráteník a pak především jako ten, který nepochopil genialitu Máchova Máje, ale ani jeho přístup ke kritice není bez zajímavosti a stať o kritice publikoval dokonce o devět let před Havlíčkem.

Když se podíváme na situaci literatury v této době, uvažujme přitom situaci a emancipaci tance, o kterou usilujeme (především u současného tance) my dnes. Za éry Josefa Jungmanna se kladl důraz na vznešenost jazyka, překlady antické literatury a velkých autorů, snahu ukázat rovnoprávnost českého jazyka jakožto schopného vyjádřit ty nejsložitější a nejvyšší myšlenky. Samozřejmě existovala i zábavná literatura, kterou chtěl podporovat a zvelebovat právě Chmelenský. Sám je zakladatelem české divadelní kritiky, divadlo bylo nástrojem vlastenecké výchovy, ale mělo také funkci zábavní. Za působení jeho i Karla Havlíčka se česká literatura významně emancipovala, prošla etapou romantismu až k realismu. Co ve své době považovali kritici za znaky kvalitní literatury a divadelní hry, pro nás není zas až tak praktické, může nás však zajímat, jak definovali svou vlastní profesi, její úkoly anebo vlastnosti píšícího kritika, a k tomu občas patří i dobový kontext. I to, jak se za deset, dvacet let změnily nároky na sledovanou oblast a současně její reflexi.

Oba průkopníci kritiky se stavěli proti tomu, když byla chválena veškerá slovesná produkce jen na základě toho, že vyšla v českém jazyce, bez ohledu na to, jaké další kvality daný text měl, či neměl, že byl zkrátka v jisté době za spisovatele uznán každý, kdo udržel pero v ruce a mohl si dovolit vydat své spisování tiskem. Jako hlavní se vkrádá paralela s dnešní blogosférou a občanskou žurnalistikou, do které bylo vkládáno hodně nadějí ohledně svobody projevu, ale kde docházelo a dochází k podobnému jevu – každý, kdo dokáže z šablony vytvořit stránku a dostat ze sebe pár odstavců textu, se hned cítí novinářem, spisovatelem a influencerem…

Ale třeba si můžeme dovolit i trochu drsnější paralelu – zda to tak trochu není i na poli tanečním, kde skutečně každý, kdo se umí jakž takž hýbat, může (což je v podstatě správné, protože žijeme ve svobodné společnosti!) vytvořit a provozovat projekt, choreografii, žádat o granty a dostávat je a nazývat se tanečníkem a choreografem z toho titulu, že na jevišti předvádí před diváky cosi, co není činohrou ani operou… Jenže když se snese tvrdší kritika, tak se také tvůrce hned staví do opozice, žehrá na nepochopení svého záměru, když přece dělá současný tanec, a tudíž musí být podporován a uznáván. Publicista časem unaven povolí a raději místo hodnocení píše referáty, protože nechce, aby se na něj pohlíželo jako na zloducha, který zadupává do země talenty (a který píše záporný posudek jen z bledé závisti, že také nemá svůj taneční projekt). Možná už je načase přitvrdit ve shodě s Karlem Havlíčkem a říci, že máme právo na vytváření přísnějších měřítek, můžeme si dovolit mít vyšší nároky na taneční produkci a konstatovat, že ne všechno, co se nazývá současným tancem, je hodnotné a hodné uznání. Vzájemné poplácávání po zádech a utvrzování se o výjimečnosti jen z toho důvodu, že tanec je minoritní umění a potřebuje podporu, nemůže vést k jeho rozvoji a k tomu, abychom byli plnohodnotnými partnery také našim kolegům v zahraničí. Taneční scéna samozřejmě prodělala po revoluci veliký vývoj a dosáhla úspěchů i na mezinárodní úrovni, počet souborů, které fungují v nelehké finanční situaci a nečitelné infrastruktuře je obdivuhodný. Ale právě proto musíme udělat další krok všichni: ti, kdo tvoří, i ti, kdo tvorbu reflektují.

Nadčasové požadavky zakladatelů české kritiky

Nuže, už v polovině 19. století zmiňovaní mužové žádali, aby kritický soud byl uvážlivý a promyšlený, důsledný, založený na zkušenosti a širokém rozhledu, chválil pozitivní a kritizoval negativní jevy, posuzoval dílo, a nikoli osobnost autorovu, kritik člověk vzdělaný a specializovaný na svůj obor, také připravený přijmout kritiku kritiky. S některými názory bychom asi dnes polemizovali – například ještě Chmelenský doporučoval, aby kritik autorovi radil, jak své dílo vylepšit (to by v případě tance a choreografie byla kritikova sebevražda), oba ale v zásadě vnímají kritiku jako nástroj zdokonalení jejího objektu, v tomto případě literatury, a také jejího postavení v mezinárodním kontextu. Stejně bychom mohli vnímat funkci taneční kritiky.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na