Óda na Beethovena v podání klavíristy Paula Lewise

Kdyby v pondělním Rudolfinu při recitálu anglického klavíristy Paula Lewise vedle mne seděl Ludwig van Beethoven, jistě by se tak jako já vznášel v astrálu a pěl „Ódu na interpreta“. Skladatelovy poslední tři Sonáty op. 109, 110 a 111 se pohybovaly někde mezi nebem, zemí a nekonečnem.Provést poslední klavírní díla je obrovskou výzvou, prováděl je nejen Lewisův učitel Alfred Brendel, ale již v letech 1830-1840 Franz Liszt. V opusu 109 zaznívají reminiscence na Haydnovy sonáty umocněné v Prestissimu druhé věty kontrapunktickou prací a použitím barokních forem fugy a fugata v sarabandově laděných šesti variacích – Andante molto cantabile ed espressivo s označením Gesangvoll, mit innigster Empfindung. V předposlední sonátě op. 110 leží na bedrech interpreta úkol, jak vyjádřit hudbou Beethovenovu modlitbu a sílu víry. Opus 111 byl umělcem nabídnut v úchvatném inspirativním provedení, které v minulosti ovlivnilo velikány hudby a jejich kompozice – Chopina ve své 2. sonátě a Revoluční etudě, nebo Prokofjeva ve struktuře své 2. symfonie.Paul Lewis má obrovské schopnosti a inteligenci k udržení posluchačova vnímání tak složitých skladeb a je si jist svou vizí. Umí naprogramovat každou z nich a učinil z nich přímo manifest uměleckých hodnot. Jeho pozdní Beethoven má speciální mystiku, která se ne každému podaří vyjádřit. Využívá zvuku moderního nástroje s použitím střízlivé pedalizace, upřednostňuje artikulaci a zejména rytmus. Má naprosto, až požitkářsky, pod kontrolou rozsah dynamiky a posluchači nabízí  edukativní a srozumitelný výklad.Rozbor prostředků, jakých k předvedené dokonalosti tento umělec použil, by jistě vystačilo na dlouhou doktorandskou práci. Naskýtá se řada otázek. Jakým způsobem lze vycizelovat trylky, arpeggia, tremola, ostinátní figury, pravdelné septoly, atd, atd? Jak udržet koncentraci, psychické i fyzické síly při častém uvádění těchto mohutných děl? Jak používat pedál ve finální Fuze v op. 110? Jak ve třetí variaci závěrečné věty z op. 111 docílit téměř nápadnou podobnost k veselému boogie-woogie nebo ragtimu. Jak lze dosáhnout takové dokonalosti? Odpověď je zřejmě skrytá v dobách studií na Guildhall School of Music & Drama s Joan Havill (u které studovala i Sa Chen) a Alfredem Brendelem.Včerejší koncert byl výstupem na Everest a ukázkou klavírní interpretace jednadvacátého století. Opětovně však rudolfinský nástroj nebyl dobře připraven a zřejmě vyžaduje zákrok odborníka firmy Steinway, co se týče strun a kladívek v diskantu, a také lepší ladění. Poslouchat rozladěný nástroj již od začátku koncertu je neúnosné.
Hodnocení autora glosy: 100%

Pražské jaro 2015
Nokturno III
Paul Lewis (klavír)
1. června 2015 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Ludwig van Beethoven:
– Klavírní sonáta č. 30 E dur, op. 109
– Klavírní sonáta č. 31 As dur, op. 110
– Klavírní sonáta č. 32 c moll, op. 111
přídavek:
Franz Schubert: Allegretto in c moll D 915

www.festival.cz

Foto Zdeněk Chrapek