Ofélie z Met miluje moře, vaření i motorky

  1. 1
  2. 2

Zazářila před pár dny ve Vídeňské státní opeře, v nebývale úspěšné světové premiéře soudobé opery Ariberta Reimanna Medea, v titulní roli, napsané přímo pro ni. Nebývale úspěšné hlavně díky jejímu výkonu, konstatovali hudební publicisté. (Recenzi Vlasty Reiterrerové, psanou pro náš web, najdete zde.) Avšak místo zaslouženého odpočinku po mnohatýdenní náročné přípravě se vrhla do dalšího nesnadného úkolu. Hned po vídeňské premiéře nastoupila do letadla, směřujícího do New Yorku. Aby už další den za mořem zkoušela v newyorské Metropolitní opeře náročnou roli Ofélie v Thomasově Hamletovi, kterou teprve tento měsíc odřekla Natalie Dessay, a ve které ji již zítra uvidí diváci kin po celém světě.

Kariéra německé sopranistky Marlis Petersen jde strmě nahoru. Hudbě se věnovala od dětství, avšak u klavíru a také s příčnou flétnou. Teprve až během studia na stuttgartské střední hudební škole (kde studovala také jazz a step) zjistila, že jí ohromně baví i zpívání. Jeho studium přineslo brzy první úspěchy v podobě výhry hned několika pěveckých soutěží. Letos dvaačtyřicetiletá sopranistka začínala roku 1993 v Norimberku koloraturními rolemi, mimo jiné tu zpívala Mozartovu Královnu noci, Rossiniho Rosinu či Verdiho Oskara. Brzy ale začaly přícházet nabídky z prestižních operních domů, z Berlína, Mnichova, Paříže, milánské La Scaly, Vídeňské státní opery, ale i z newyorské Metropolitní. Brzy v nich Marlis Peterson začala vystupovat pravidelně, vedle klasických koloraturních rolí začala sklízet obdiv také v partiturách novodobých, především v Bergově Lulu. To jsme ale vlastně už v současnosti. Je nám ctí, že si Marlis Peterson udělala v průběhu zkoušek na Hamleta v Metropolitní opeře čas i pro Operu Plus.


Před pár dny jste měla ohromný úspěch ve světové premiéře Reimannovy opery Medea ve Vídeňské státní opeře. Čekala jste to?
Řekněme, že jsem v to doufala, ale u soudobých děl se to nedá odhadnout!

Aribert Reimann psal Medeu přímo pro vás. Konzultoval to s vámi nějak? A jak vypadalo samotné studium role a příprava inscenace? Bylo to hodně náročné?

Reimannova partitura byla opravdu to nejtěžší, co jsem se ve svém životě musela naučit. Trvalo to měsíce, od dekódování a pochopení jeho poznámek a rytmiky, k vytvoření ucelené hudební linie ve spojení s textem a charakterem té postavy. V této době jsem se s Aribertem Reimannem často scházela a diskutovala o myšlence jeho díla a o detailech, které jsem musela znát, abych partituru dokázala správně pochopit.
A.Reimann: Medea (Wiener Staatsoper – a A.Eröd-Jason)

Kritiky oceňují nejen váš pěvecký výkon v této roli, ale také její fyzickou náročnost. Setkala jste se vůbec někdy s podobným úkolem?

Já jsem na jevišti vždycky velmi živelná, líbí se mi to! Ale Medea na pódiu musela bojovat i s jinými obtížemi: Se všemi těmi pohyblivými panely v podzemí a polystyrénovými kameny, po kterých jsem se musela velmi nebezpečně pohybovat.

Teď se připravujete na Ofélii v Thomasově Hamletovi v Metropolitní opeře. Bylo to těžké rozhodování převzít roli na poslední chvíli?

Ve skutečnosti jsem váhala…. Po těch měsících náročných zkoušek Medei jsem byla unavená a opravdu jsem potřebovala odpočinek. Ale našla jsem v sobě odvahu a sílu to nakonec udělat!
A.Thomas: Hamlet (Düsseldorf)
A.Thomas: Hamlet (Düsseldorf – a J.Piland-Gertruda)

Jak těžká je podle vás Thomasova Ofélie?
Nehledě na skutečnost, že part Ofélie je absolutní opak Medei – jak charakterem postavy, tak hlasově – Ofélie je navíc náročná na hlas v exponovaných a koloraturních částech, zejména ve scéně Oféliina šílenství. Kromě toho také není tak snadné objevovat Oféliin emocionální svět.
A.Thomas: Hamlet (Metropolitní opera New York)

V MET jste debutovala už před pěti lety jako Adéla v Netopýrovi. Jak se vám v tak velkém prostoru zpívá? Vyžaduje od zpěváka něco jiného, než menší divadla?
Já raději zůstanu co nejblíže mé hlasové technice, ale samozřejmě existují určité možnosti, abych mohla zpívat role i pro velké auditorium. Zejména ve francouzském repertoáru musíte dobře otevřít „nosové“ samohlásky, abyste byl slyšet.

Hned po newyorské Ofelii zpíváte Bergovu Lulu, pak vaši první Donnu Annu. Co si myslíte o střídání klasického a moderního repertoáru? Někteří vaši kolegové se toho obávají.

„Správné dávkování“ je tím klíčem … Myslím, že je to nádherný a barevný mix v širokém spektru repertoáru. Každý kus je inspirací pro ty ostatní. Ale samozřejmě jen v případě, že váš hlas je zdravý, a že jste fit i po fyzické a psychické stránce. Pokud se člověk necítí dobře, je lepší si odpočinout a dát si pauzu!
J.Strauss: Die Fledermaus (Adele – Chicago)

A.Berg: Lulu (Chicago – a W.Schöne-Dr.Schön)

W.A.Mozart: Le nozze di Figaro (Susanna – Salzburg)
H.W.Henze: Phaidra (Aphrodite – Staatsoper Berlin)
W.A.Mozart: Il Re pastore (Elisa – Salzburg)

Váš kalendář máte popsaný až do roku 2013. Podle čeho si vybíráte nabídky?

Mým hlavním kritériem je správná kombinace tří věcí: Díla, jeho obsazení a místa. Nejméně dvě z těchto věcí by mně měly být blízké a naplnit mě chutí se do toho pustit… A tak se může stát to co teď, že budu dělat Veselou vdovu Petera Konwitschného v Santa Fe nebo třeba Lulu Stefana Herheima v Coburgu 🙂
Jak hodně se při přijímání nabídek řídíte jménem režiséra? Nevadí vám moderní režie?
Ráda pracuji se zajímavými osobnostmi, které v sobě mají entuziasmus, a které mají srdce na správném místě. A líbí se mi moderní režie, kde hudba s příběhem dávají smysl. Vážím si toho, když můžeme nabídnout divákům pohled na věci z jiného úhlu.

G.Rossini: Il Turco in Italia (Fiorilla – Düsseldorf )

W.A.Mozart: Die Zauberflöte (Pamina – Aix-en-Provence)

M.Trojahn: La Grande Magia (Marta di Spelta – Drážďany)
A.Zemlinsky: Der Zwerg (Infanta a B.Zwetanov-Zwerg – Athény)
G.F.Händel: Orlando Paladino (Angelica – Staatsoper Berlín)
R.Strauss: Ariadne auf Naxos (Zerbinetta a S.Isokoski-Ariadne – Monte Carlo)
J.Massenet: Thais (Athény)
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
40 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments