Ohlas z Finska na Stonavskou Barborku

O soutěži pěveckých ansámblů Stonavská Barborka 2013 jsme na portálu Opera Plus psali 14. prosince (najdete zde). Členkou poroty pro kategorii základních uměleckých škol byla paní Chieko Okabe-Silvasti, profesorka uměleckého gymnázia v Savonlinně, kde vede operní a hudebně-dramatické oddělení. Společně se svou kolegyní paní Arjou Nikulou doprovázela soutěžní trio děvčat z této školy. Obě dámy jsme požádali o rozhovor.

Jak jste se o existenci soutěže Stonavská Barborka vůbec dozvěděly?

Chieko Okabe-Silvasti: Pan režisér Josef Novák, který ve Finsku působil několik let, nám v roce 2012 nabídl možnost účastnit se soutěže ve Stonavě s našimi studenty, avšak mohli jsme stěží vyhovět, protože během listopadu a prosince jsme byli zaneprázdněni našimi školními představeními.

Během jarních prázdnin minulého roku jsem navštívila Prahu a pan Novák mne při té příležitosti informoval o podrobnostech soutěže. Po návratu domů jsem o možnosti zúčastnit se hovořila s našimi studentkami. Už dlouho jsem si přála vystoupit s Tercettem lesních žínek z Rusalky, pokud se podaří sestavit vhodný ansámbl. Až letos jsem dala dohromady tři dobré zpěvačky, takže jsme v březnu mohly začít zkoušet. Připravili jsme dostatek vystoupení a rovněž jsme něco našetřili ze stipendijního fondu naší školy. Během května děvčata tercetto dosti dobře zvládla, takže jsme panu Novákovi mohly oznámit, že na soutěž pojedeme! Jenže jedno děvče onemocnělo a tak jsme museli tercetto změnit na program pro dueto, což byl velký kompromis provázený krátkou dobou pro přípravu, jelikož vybrané studentky se ve stejné době účastnily premiéry experimentálního školního představení Commedia dell´arte. Takže jsme vlastně přijely hlavně kvůli tomu, abychom poznaly úroveň českého ansámblového zpěvu.Jaké je poslání vaší školy?

Arja Nikula: Naši studenti získávají kvalifikaci ve všech základních předmětech, jakými jsou matematika, jazyky, dějepis a tak dále. Třetina hodin z týdenního rozvrhu je věnována rovněž hudbě a výtvarnému umění. Studenti hudby jsou zaměřeni buď na dva nástroje, nebo na zpěv a jeden hudební nástroj. Vyučujeme klasickou a lidovou hudbu, ale také jazz a rock. Výuka zahrnuje teorii a dějiny hudby. Já sama vyučuji sólový a sborový zpěv a dějiny hudby. Náleží mi dále úkoly spojené s vedením hudebního vzdělání na naší škole.

Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti s pěveckými soutěžemi a v čem je klání ve Stonavě pro vás nové?

Chieko Okabe-Silvasti: Jelikož patřím k zakladatelům naší národní dětské pěvecké soutěže a jsem současnou předsedkyní kulturní nadace pro jižní Finsko patřící pod Ministerstvo kultury, která se specializuje na kulturu pro děti, zaměřím se na dětskou kategorii soutěže více, nežli na dospělé soutěžící. Soutěží v klasické hudbě pro věk dvanáct až šestnáct let není mnoho, profesionální vokální soutěže se zaměřují většinou na věk od osmnácti let výše. Shledávám sílu soutěže ve Stonavě právě v zaměření se na střední věk školní mládeže, což má velký význam pro její budoucnost. Ovšemže i dospělá kategorie by měla pokračovat, avšak měla by na sebe strhávat méně pozornosti. Standard soutěže je podle nás velmi vysoký, a upřímně řečeno, ohromeně jsme obdivovaly její úroveň!Arja Nikula: Účast na Stonavské Barborce pro mne byla velice inspirativní. Jako učitelka zpěvu jsem získala nové nápady pro svoji práci a pro školu. Zejména doplním ansámblový zpěv do výuky našich studentů. Bude to dobrá průprava pro hlas, pro výraz a také pro všechny hudební schopnosti, pěveckou techniku a tak dále. Tento typ soutěže je pro finské učitele i studenty podnětný. Momentálně u nás takovou nemáme. Ve sborech bychom mohli vybrat jednoho nebo dva zpěváky z každého hlasového oboru a utvořit z nich ansámbl.

Úroveň soutěže byla překvapivě vysoká. Nejlepší z nich byli opravdu výjimeční. Jistě, mezi ansámbly byly rozdíly, ale poslech všech byl skutečný koncert. Velice se mně to líbilo.

Co vás během soutěže pozitivně zaujalo a co byste doporučily v budoucnu změnit nebo doplnit?

Arja Nikula: Vše bylo výborně organizováno. Celá událost dopadla, jak nejlépe mohla. Těžko říci, co navrhnout ke zlepšení. Možná větší zájem publika, protože soutěžící by si jej zasloužili.

Ráda bych se zmínila o výtvarném pojetí scény. Nepopírala, že se jedná o opravdovou událost, což je hodně důležité a znovu podtrhuji organizaci celé události. Slyšela jsem rozdílné názory na zpěv s doprovodem nástrojů. Mně osobně se to zamlouvalo. Je velice dobré, aby zpěvák spolupracoval s dalšími hudebníky. Byla to působivá vystoupení!Má podle vás soutěž tohoto typu budoucnost?

Chieko Okabe-Silvasti: Pociťujeme, že musíme něco dalšího vytvářet. Finsko je zemí zpěvu, avšak v současnosti děti a mladí lidé zapomínají na možnosti a sdělnost vlastního hlasu. Momentálně jsou všichni účastníci soutěží zaměřeni na sólový zpěv, a to v lehké i klasické hudbě.

Internet je příčinou vzájemného opomíjení a spontánnosti ve zpěvu je stále méně. Osobně doufám, že soutěž, jako je ta ve Stonavě, by měla být známá celému světu, anebo alespoň v Evropě.

Od soutěže jsme se hodně naučily a zároveň vyvstaly otázky, jak usměrňovat budoucí vývoj našeho hudebního vzdělávání.

Arja Nikula: Slyšela jsem mnoho zajímavých skladeb. Poslech finské písně Mieleni Aleveni mne potěšil. Také bych ráda získala noty některých skladeb s jejich aranžmá.

Jsem šťastná, že jsem měla příležitost být přítomná na této soutěži. Inspirovala mne k novým nápadům. Gratuluji Čechům ke Stonavské Barborce!

Děkuji za rozhovor!

www.stonavskabarborka.cz

Foto archiv autora 

Související články


Napsat komentář