Operní panorama Heleny Havlíkové (150)

  1. 1
  2. 2

Týden od 20. do 26. ledna 2014
Další Martinů na začátku Roku české hudby
– Chanticleer
– Inspirace na dny příští
***

Další opera Martinů na začátku Roku české hudby

Po ostravském uvedení Mirandoliny, opery spadající do závěrečného období tvorby Bohuslava Martinů (dokončena v roce 1954), k začátku Roku české hudby 2014 plzeňská opera uvedla operní prvotinu Bohuslava Martinů – Vojáka a tanečnici (dokončeno 1927, premiéra 5. května 1928 v Brně). Je to u nás celkově teprve páté uvedení této komické opery, protože po brněnské premiéře se na česká jeviště vrátila pak už jen v roce 1966 v Olomouci, v roce 1990 v Ostravě a v roce 2000 ve Státní opeře v době, kdy v dramaturgicky výlučném profilu uváděla v jednom roce osm premiér oper vytvořených po roce 1900, Vojáka a tanečnici navíc v režii (či spíše supervizi) takového režijního mistra (a příznivce české opery), jakým je David Pountney.

Voják a tanečnice zapadá do kontextu překotného vývoje hudebního divadla dvacátých let minulého století, kdy skladatelé programově unikali před romantickými operními tradicemi, zejména wagnerovskými a pucciniovskými, a hledali, jak se v syžetu vymanit z klasické stavby dramatu s jeho více či méně chronologicky vyprávěnou fabulí. Prostředky moderní opery se stala antiiluzívní hravost, nové vztahy hudby, zpěvu, tance, pohybu a divadla s odvahou ke koláži, přetržitosti, hromadění zdánlivě nesourodých prvků, inspirací a asociací. V případě Vojáka a tanečnice do scén z Plautovy starořímské komedie o lišákovi Pseudolovi vstupuje nejen Molière, Domovnice, Režisér, Nápověda či Kritik, ale dění komentují Lucerny, Socha, Měsíc nebo Pět dukátů. Podobně v hudbě základní neoklasický styl přechází do citací jazzu, rozpustilá buffa v lyrické snění vystřídané vzápětí rušnou barovou tančírnou, na barokní menuet navazuje tango, zní waltz, charleston, ale i revoluční sbor, který s bojovnou Domovnicí v čele protestuje proti otroctví žen. Objevují se tak první náznaky stylu, dnes označovaného za postmoderní.Právě princip hravosti s volným sledem asociací se stal nosným východiskem režijní koncepce Tomáše Pilaře s jeho týmem: výtvarníkem funkční scény Alešem Valáškem a vtipných kostýmů Ivanou Mikloškovou, stejně jako zde důležitým výtvarníkem světel Danielem Tesařem. Na scénu se o holi přišourá stařičký režisér (Antonín Kaška). Zakopne o kufr, ze kterého začne vytahovat hračky svého dětství – hrací skříňku na klíček, v níž po otevření víka tančí a zpívá baletka v bílé naškrobené sukénce jak vystřižené z Labutího jezera (Radka Sehnoutková), loutku Kašpárka se třemi rukami (Jiří Hájek) nebo dřevěného vojáčka s černou chlupatou vysokou čepicí (Aleš Voráček). Nad všemi těmi „poklady“ starý režisér začne klimbat a se vzpomínkou na dětství v jeho snu hračky ožívají v situacích, které jsou vyvázané z rozměrů i časů „normální“ reality. Pilař si tak chytře otevřel prostor pro volné představy o podobě postav Martinů opery. Městský radní a majitel tančírny Bambula – Pavel Klečka – se stává obtloustlým klaunem a doktorem ORL zároveň, ctihodná athénská občanka v podání Jany Foff Tetourové je roztomile cupitajícím bělostným porcelánovým hrníčkem s nadýchanou „mléčnou pěnou“ a také vášnivou pletařkou, vojenský sluha Harpax (Juraj Nociar) má nebezpečně obrovské bicepsy. „Jedubaba“ Domovnice (Ivana Šaková) ve svém „protestsongu“ hrozí paličkou na maso a Černoška v kratičké sukénce z banánů při svém čísle svůdně vrtí bílým buclatě vycpaným zadkem (za obojí sklidila Ivana Veberová zasloužený aplaus). A do zbytků příběhu o zamilovaném antickém mladíkovi a filutovi Pseudolovi, kteří vyzrají na kuplíře i nedůvtipného ješitného otce, se „motá“, tančí a skotačí, ale i dobře zpívá sbor. Ten plzeňský se nechal „vyhecovat“ do notně rozverných „alotrií“.Bylo zřejmé, že se vtipem hudební koláže této Martinů operní prvotiny dobře bavil také dirigent Petr Kofroň, což bylo slyšet jak ze hry orchestru, tak z jednotlivých pěveckých výkonů. Někteří – zejména Jiří Hájek v klíčové roli sluhy Pseudola – mají s ne-tradiční hudbou zkušenosti, jiní – například Jan Adamec jako Kuchař a Měsíc – se s ní sžívají obtížněji. Ale v plzeňské koncepci ani to není na škodu, právě naopak, protože toto „neumětelství“ (ve velkých uvozovkách) je kýženým zdrojem humoru.

Lze se domnívat, že diváci brněnské premiéry v roce 1928 mohli být takovou operní novinkou zaskočeni spíše než diváci dnešní, pro které Martinů opera-buffa-kabaret již nemá sílu vybočení z okruhu běžné zkušenosti s divadlem. Právě ono vybočení je však pro hodnocení Vojáka a tanečnice dnešním pohledem podstatné. Hodnota inscenace spočívá hlavně v tom, že umožňuje vhled do počátků Martinů novátorství na rozcestí světové hudební tvorby směrem k popu a k muzikálu na straně jedné, vedle jehož dnešní podoby působí Voják a tanečnice hodně krotce a neohrabaně, nebo k opeře jako dvěma samostatným žánrům hudebního divadla. Je otázka, jestli se tato kabaretní taškařice a umělecká „agitka“, byť vtipně oživená, bude častěji hrát. Zdá se, že je příliš ukotvena do doby svého vzniku. Intenzivně však můžeme vnímat a docenit pietní rozměr vzpomínání na velkého tvůrce a jeho dobu.

Hodnocení autorky: 80 %
***

Chanticleer

Do Prahy znovu, už počtvrté, přijel americký komorní sbor Chanticleer. Vstřícnost zaplněného Rudolfina si získal už českým pozdravem a přáním zážitku z koncertu. Naplnil se měrou vrchovatou a Chanticleer opět vyvolával s každou skladbou větší a větší bouři nadšení. Jakkoli na pódiu stojí „jen“ dvanáct mužů, slyšíme hlasové rozsahy známé ze smíšených sborů od hlubokých basů po vysoké sopránové polohy kontratenoristů.

Název tohoto „orchestru hlasů“ odkazuje na čistě zpívajícího kohoutka z Chaucerových Canterburských povídek. Postihuje však jen část umění, které soubor od svého založení v roce 1978 rozvíjí tak, že je dvojnásobným držitelem ceny Grammy, nahrál desítky CD a nabaluje na sebe tisícovky mladých lidí díky svým vzdělávacím programům.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Martinů: Voják a tanečnice (DJKT Plzeň)

[Total: 72    Average: 4.1/5]

Vaše hodnocení - Chanticleer (Praha 2014)

[Total: 3    Average: 4.3/5]

Související články


Napsat komentář