Ohlédnutí za jednou inscenací, “érou” a kritikou

  1. 1
  2. 2

Ve čtvrtek 17. června se v pražské Státní opeře uskutečnilo poslední, páté, představení Tristana a Isoldy v této sezóně. O jednotlivých představeních jsem referoval v komentářích k recenzi z premiéry (najdete zde), proto k uměleckým výkonům jen stručně.
Od čtvrtého uvedení uplynulo více než čtrnáct dní (předtím se představení konala v rozmezí tří až čtyř dnů) a kiksů a nepřesností v orchestru rázem přibylo. Zdálo se mi, že nově vystoupivší dirigent Richard Hein (hudební nastudování Jan Latham-Koenig – rozhovor s ním je zde) volil místy rychlejší tempa, takže problémy některých skupin možná pramenily také z této skutečnosti. Přesto je nutné zdůraznit, že se ve všech představeních orchestr vzepjal k nevídanému výkonu. Nerozumím však, proč ne tak dávno hrál, jak hrál, v jiné Wagnerově opeře, totiž Bludném Holanďanovi. Svůj podíl viny zřejmě nesl dirigent. Zásadní výtka směřuje ke škrtu v druhém jednání, milostný duet je pak prostě „krátký“ a navíc první varování Brangäny přichází příliš brzy.

Leonid Zakhozayev (Tristan), Richard Haan (Kurwenal)

Režisér Marcelo Lombardero postavy na scéně spíše jen rozestavil a určil, odkud a kam mají jít. Některé alternantky si proto také přinesly své vlastní prostředky k vyjádření emocí postav. Kostýmy Luciany Gutman kombinovaly středověké inspirace (u žen) se současností (u mužů), ale některé střihy by bylo dobré nejprve porovnat s tvary pěvkyň. Marion Ammann při první premiéře kostým docela slušel, nízko položený pas však byl velmi nemilosrdný k Catherině Hunold a Elizabeth Connell raději oblékla prosté černé šaty, jež se ukázaly jako nejlepší volba. O scéně Diega Siliana bude řeč později.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
AB

Pavle, díky za obsáhlý a trefný dvojčlánek. Ani já nemám rád rozplizlost a neurčitost v hodnocení inscenací typu: "pěvci party zvládli se ctí a scéna nerušila". Je dobré, když se lidé nebojí vyjádřit svůj, ať už pozitivně nebo negativně kritický názor, zcela a bez ostychu. Éru pana Vocelky hodnotím jako zcela nevýraznou a vpodstatě správcovskou. (Ostatně dělal dlouhá léta cifršpíona a ekonoma a k uměleckému šéfování měl daleko). Také to bylo znát, dal opravit (a nevhodně zmodernizovat) páchnoucí toalety (to mu budiž přičtěno k dobru), očalounil lóže, ale prach a špína na zašlých balustrádách a vlastně v celém hledišti a… Číst vice »