I v tomto případě je to jako u každého jiného festivalu. Horečnou práci v trvání prakticky čtyřiadvaceti hodin denně a sedmi dnů v týdnu může úleva i nezbytný odpočinek vystřídat teprve až po samotném konci festivalového dění. Většina z těch, co jsou do tohoto mumraje pracovně zapojeni, tak vydechne teprve potom. V případě českokrumlovského Mezinárodního hudebního festivalu je toto vydechnutí zvlášť hluboké tím spíš, že jde o nejdelší letní hudební přehlídku u nás. Ředitele festivalu Jaromíra Boháče, muže který v jeho průběhu býval často vidět po boku především těch hlavních hvězd, se nám podařilo zastihnout až teď. I to má ale svou výhodu: Určitý časový posun od závěrečného festivalového potlesku vnáší do pohledu na letošní ročník objektivizující odstup.
Hned vzápětí po skončeném nejnovějším ročníku vašeho festivalu jste se pochlubili rekordní návštěvností. Jaká jsou přesnější čísla? O který z programů byl největší zájem a které se vám nepodařilo úplně prodat?
V letošním roce jsme na festivalu přivítali zhruba 20.000 návštěvníků, z čehož téměř 7.000 lidí přijelo na galakoncert Plácida Dominga. Je to nejvyšší číslo v historii festivalu. Zájmu vévodila právě vystoupení „tří tenorů“, tedy koncerty Dominga a Vargase a Komedianti s Curou. Vyprodali jsme však většinu programů, pod sto procent jsme se dostali pouze u tří koncertů.
Máte přesnější představu, jací návštěvníci a odkud na vaše koncerty chodí? Změnilo se nějak výrazněji v posledních letech složení publika?
V loňském roce jsme si nechali udělat aktuální průzkum a dominují u nás domácí návštěvníci. Tím mám na mysli tuzemské, nikoli přímo českokrumlovské, těch je dlouhodobě kolem deseti provent. Přibližně třetinu návštěvníků tvoří cizinci, z nichž jsou nejvíce zastoupeni obyvatelé příhraničních regionů Rakouska a Německa. Z dlouhodobého pohledu však lze říci, že se festival již zapsal do kalendáře evropské festivalové scény a podíl návštěvníků, kteří na něj už i pravidelně přijíždějí z ciziny, se zvětšuje.
Podle čerstvých, vaším festivalem zveřejněných informací jste hospodařili se zhruba 60 milióny korun. Které konkrétní položky spolykají nejvíc peněz?
Největší položkou zvláště v letošním roce představovaly honoráře zahraničních umělců, náklady na propagaci a produkční zajištění celé akce vzhledem k využití nového prostoru městského parkoviště.
Jak velkým organizačním oříškem bylo zvládnutí závěrečného megakoncertu Plácida Dominga?
Závěrečný koncert Plácida Dominga byl největší akcí, kterou naše agentura, kdy pořádala, a já jsem velice rád, že se vše podařilo prakticky bez jakýchkoli komplikací. Už samo hledání adekvátního prostoru v Českém Krumlově nebylo nijak jednoduché a uzpůsobit finálně vybrané parkoviště přineslo řadu úskalí, se kterými jsme se museli vyrovnat tak, abychom vyšli vstříc požadavkům, které na nás kladla agentura Dominga a současně, abychom prostor co nejlépe zkomfortnili pro naše návštěvníky. Pozitivní ohlasy, které se ke mně dostaly, mě přesvědčují o tom, že výběr parkoviště byl správné rozhodnutí. Založili jsme tak nový koncertní prostor a přes všechny předsudky, které kolem toho panovaly, se tento prostor osvědčil a budeme chtít jej využít i v dalších ročnících.
Musely být vstupenky na Dominga skutečně tak drahé, jak byly? Tisícovka za stání a půldruhého tisíce za ten nejlevnější lístek k sezení, když nejdražší zóna se pohybovala kolem osmi tisíc korun, to se řadě lidí zdálo hodně…
Projekt Plácido Domingo byl nesmírně drahou záležitostí, jejíž realizace si vyžádala i získání dodatečné podpory od našich partnerů. V tomto smyslu jsme museli nastavit i cenové hladiny pro vstupné. Musím vás však opravit, co se uváděné výše cen týče, protože když jsme zahajovali předprodeje v zimě, vstupenky se daly sehnat mnohem levněji. Připravili jsme také různé slevové programy a zvýhodněné nabídky, třeba i pro obyvatele jižních Čech, takže nedostupný koncert rozhodně nebyl. A když se podíváte, za jaké peníze se chodí na velké operní hvězdy v Praze, tak Domingo v Krumlově nebyl pro české milovníky hudby nikterak předražený. A celkové náklady na tento koncert nám výnos ze vstupného rozhodně nepokryl.
Jak vysoké procento nákladů pokrývají sponzoři? Jak obtížné je jejich shánění? Co hlavně na ně zabírá?
Financování ze soukromého sektoru dosáhlo letos cca padesáti procent. Toto číslo je nižší oproti minulým letům, protože se výrazně zvětšil podíl na vybraném vstupném. Shánění partnerů není jednoduchá záležitost, my jsme rádi, že se nám podařilo za léta vybudovat vyvážené partnerské portfolio, se kterým spolupracujeme na dlouhodobější bázi, což nám poskytuje lepší možnost plánovat dramaturgii festivalu. Jsme za to velice vděční.
Vraťte se prosím ještě v myšlenkách k letošnímu ročníku: Které z koncertů se vám osobně nejvíc líbily a proč přesně?
Nejlepší hudební zážitek z letošního roku jsem si odnesl z koncertu Artura Sandovala, bylo to o osobnosti, muzikálnosti, dokonalosti. Ale co se týče vystoupení Plácida Dominga, myslím si, že až teprve historie ukáže, jak významný den to byl. Dokázali jsme sehnat finanční prostředky a pustit se do tak náročného projektu v podmínkách Českého Krumlova. Pomohlo nám i počasí a těším mě, že všechny ohlasy, které jsem zaznamenal od našich hostů, byly nadšené. Splnil jsem si tak sen, který jsem si stanovil při 10. ročníku festivalu.
Co vám letos dělalo největší starosti?
Jako každoročně je to především o počasí. Přípravy koncertů probíhají celý rok, takže řada věcí se dá úspěšně odladit s předstihem, ale počasí si neobjednáte. Zvlášť jak vyjde závěrečný koncert, jsme napjatě očekávali, ale nakonec se vše vydařilo a z celé festivalové řady nám propršel jen jeden exteriérový koncert v Pivovarské zahradě.
Řada vašich návštěvníků si i letos znovu stěžovala na mizerné nazvučení Pivovarské zahrady. Máte snad smůlu na výběr příslušné firmy? Nebo je problém v něčem jiném?
Exteriérové koncerty jsou zvukově daleko náročnější než interiérové. Na ozvučení má vliv celá řada věcí. Jedna věc, kterou opravdu nemůžeme ovlivnit je vlhkost vzduchu a vůbec povětrností situace a zejména venkovní teplota. A to nemyslím jen umělce, ale přímo šíření zvuku. Dáváme si s tím opravdu hodně práce a řadu diskusí jsme o tom už svedli a myslím, si že je potřeba se na tuto záležitost podívat ze dvou úhlů pohledu. Lidé, kteří nechtějí poslouchat vážnou hudbu v amplifikované podobě, tak by na ty koncerty zkrátka neměli chodit. Pak jsou lidé, kterým to nevadí a kteří dokáží ocenit, že se koncert koná v takto specifickém prostředí a že má i určitou jinou nadhodnotu než pouze hudbu. Ti si uvědomují, že bez té techniky to prostě nejde. Na každé generální zkoušce si umělci sami chodí s mikrofonem po volném prostoru a říkají, jak se jim to líbí nebo ne a nazvučení se upravuje. Osobně jsem se řadu let věnoval zvukové režii a vím velice dobře, jak je těžké nazvučit venkovní prostory a ve finále je to vždy jen subjektivní názor člověka, který to dělá. Každý z nás má pak nějaké uši, někomu se to líbí, jinému ne. Je to o lidech, což platí i o umělcích a myslím si, že to je právě ten moment, pro který stojí za to chodit na koncerty, a ne poslouchat jen zvukově vyumělkovaná CD.
Už jste se také nechal slyšet, že příští ročník by měl být postavený vyváženěji. V čem přesně? S čím jste v tomto ohledu letos nebyl spokojený?
Je to hra slov, co si kdo pod vyvážeností představuje. Nechystáme pro nejbližší ročník žádné dramaturgické ani žánrové změny. Chci ale vrátit na program alespoň jedno vokálně instrumentální dílo. Jinak spokojen jsem byl prakticky se vším, je ale vždy lépe, když jsou spokojeni diváci a ne jenom dramaturg či ředitel.
Prozraďte prosím alespoň něco z toho příštího ročníku?
Prozatím si to ponecháme jako překvapení, ale mohu předeslat, že návštěvníky opět čekají velké pěvecké hvězdy, přivezeme osobnosti z klasické hudby i jazzu, neopustíme tradici národních večerů s hudbou a gastronomií a možná se dočkáme i zajímavého návratu…
Díky za rozhovor.
