Zahajovací večer Divadla na Vídeňce

  1. 1
  2. 2
Stravinskij a Schönberg

Sezónu 2011/12 zahájili dva skladatelé, jejichž díla před sto lety vyvolávala skandály. Říkalo se o nich, že se vzájemně neměli právě rádi. Ruský skladatel pozval Schönberga při příležitosti berlínského hostování Ďagilevova Ruského baletu na představení Ptáka Ohniváka a Petrušky, a Schönberg naopak ruského kolegu na jedno z provedení své novinky Pierrot lunaire. Stravinskij se poté netajil tím, že mu vadí Schönbergův „esteticismus“ a kousavý Schönberg si utahoval ze Stravinského ve svých Satirách pro smíšený sbor: v představiteli „nového klasicismu“ Modernském s copánkem nebo parukou („docela jako papá Bach“) byl Stravinskij snadno identifikovatelný. Stravinskij prý však studoval Schönbergovy Klavírní skladby op. 11, když komponoval Svěcení jara, a o mnoho let později přiznal, že tehdy, když slyšel Pierrota poprvé, byly „zvuk a substance tohoto cyklu nad mé chápání“; nyní skladbu nazval „spletí slunečních paprsků a duchem hudby raného dvacátého století“. Schönbergův poměr ke Stravinskému byl složitější, v letech válečné emigrace těžko snášel, že se na programech objevují skladby evropských utečenců Stravinského, Hindemitha a dalších, zatímco on sám se v Americe ocital stále více v izolaci. Jak ale vyplývá ze Schönbergových zápisků, velmi nesouhlasil s odmítavým názorem na Stravinského, jaký zastával Theodor Adorno. Schöberg a Stravinskij žili tehdy v témže městě, setkání se však vyhýbali – dokud se roku 1949 Stravinskij neobjevil na koncertě Los Angeles Chamber Symphony Orchestra, uspořádaném pro Schönberga; srdečné setkání rivalů bylo vnímáno jako gesto oboustranné úcty a smíření.

Z odstupu století vnímáme více to, co je spojuje, a není důležité, že byli kdysi považováni za protipóly. Oba například téměř ve stejnou dobu opustili rozbujelý postromantický orchestr a soustředili se na vyjádření s použitím co nejúspornějších prostředků. Od „papá Bacha“ čerpali poučení oba – každý po svém a novátorsky. Oba se svým dílem vyrovnávali s duchovním odkazem minulosti a s náboženskou tradicí atd.

Stravinského Příběh vojáka vznikl z nutnosti, když uprostřed první světové války zůstal skladatel ve Švýcarsku téměř bez prostředků. Tak vznikl nápad na kočovné divadlo, které mělo Stravinskému přinést alespoň dočasně výdělek. Pro ně byla určena skladba „k vyprávění, hraní a tanci“ na text Charlese Ferdinanda Ramuze, inspirovaný světem ruských pohádek; podnik finančně podpořil mecenáš Werner Reinhardt z Winterthuru (jeho bratr Hans Reinhardt pořídil německý překlad, v němž se L’Histoire du soldat uvádí na německojazyčných scénách). Projekt kočovného divadla se sice nakonec nerealizoval (zasáhla epidemie španělské chřipky), vzniklo však dílo, které se stalo pro dějiny hudby 20. století jedním z klíčových. Je určeno pro sólistické obsazení instrumentálního souboru sedmi hráčů a pro čtyři sólisty, z nichž dvě role (Voják a Čert) byly recitační a tanečně-pantomimické, jedna taneční (Princezna), a děj komentoval vypravěč. Premiéra se uskutečnila 29. září 1918 v Lausanne (dirigentem byl Ernest Ansermet).

Neškodí si připomenout, kdy se dostal Příběh vojáka do Čech. Poprvé jej uvedl Spolek pro moderní hudbu 10. prosince 1927 ve Vinohradském divadle v Praze s holandskými hosty, v roli vypravěče byl český herec František Kovářík a instrumentální soubor tvořili houslista Stanislav Novák, fagotista J. Vítek, pozounista A. Bok, trumpetista E. Šerý, klarinetista F. Horák, u kontrabasu byl příští dirigent Karel Šejna a u bicích O. Kögler (roku 1931 se pak v rámci cyklu spolku Přítomnost uskutečnilo první kompletní pražské provedení českými umělci).

Příběh vojáka však dnes stěží uvidíme v autorské podobě. Stravinského díla určená pro jeviště fungují jako koncertní repertoár, jejich hudba je soběstačná. Trend posledních desetiletí – snahy o stylovou věrnost a autentický tvar – jdou v těchto případech stranou, s Příběhem vojáka se můžeme setkat v koncertním sále jako s čistě instrumentální skladbou, na jevišti jako s baletem bez recitace (Jiří Kylián), nebo s herci, ale netančícími, jako to bylo v Divadle na Vídeňce. Nemohla být šťastnější volba obsazení než trojice miláčků rakouského publika, kterou tvořili Tobias Moretti (Vypravěč), Karl Markovics (Voják) a Michael Maertens (Čert); role Princezny v tomto koncertním provedení logicky odpadla. Ačkoli tak úplně koncertní provedení to nebylo – všichni tři herci, ač usazení na židlích (spíš barových stoličkách) byli v plné herecké akci gesticky, mimikou i hlasovým projevem. Úlisný Čert rozvinul všechny možné rejstříky, aby bezelstného Vojáka Josefa obalamutil – execíroval ho vojenskými povely, podlézavě se vemlouval v převtělení za kramářku, nic nenechal nevyužito. Voják se jeho vemlouvavými svody potácel od jednoho maléru k druhému, a ani Vypravěč nebyl jen nezúčastněným recitátorem, Moretti bravurně přecházel od vyprávěcího děje k tlumočení dialogů, které ve svém partu rovněž má (a které v autorské verzi byly doprovázeny pohybem aktérů). Místa textu, která jsou podmalována hudbou, se splynula s jejím strohým rytmem – Moretti a Maertens se předvedli jako výteční „rappeři“. A k tomu výtečná hra členů souboru Klangforum Wien za řízení Michaela Bodera (především houslistka a hráč na bicí si zasloužili samostatný potlesk). Klaněčky jsem nepočítala, ale bylo jich opravdu hodně.

Cyklus Pierrot lunaire na texty Alberta Girauda (v německém překladu Otto Ericha Hartlebena) vznikl na objednávku herečky Albertine Zehme. Její podmínkou bylo, že text musí být mluvený, protože „zpěv se nehodí k vyjádření silných citových výlevů,“ jak prohlásila. Herečka tím zakryla oprávněnou obavu, že by Schönberg vytvořil cosi, na co by nestačila, její podmínka byla zcela na místě; s recitací melodramů sice jakousi zkušenost měla, avšak o její muzikalitě se klavírista Eduard Steuermann, který s ní skladbu studoval, nevyjádřil právě lichotivě.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

Děkuji za podrobný a velice výstižný příspěvek. Jednalo se skutečně o neobyčejný koncert. O tom svědčil i zájem fotoreportérů a televize. Mezi návštěvníky se objevil i Bejun Mehta.

JE